ECLI:CZ:US:2022:3.US.2080.22.1
sp. zn. III. ÚS 2080/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., právně zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 6. 2022 č. j. 3 KZN 964/2022-19, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 5. 4. 2022 č. j. 1 ZN 659/2021-18 a vyrozumění Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Vnější služby, Místního oddělení Lhotka, ze dne 4. 2. 2022 č. j. KRPA-252217-8/PŘ-2021-001411, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá vydání nálezu, v němž Ústavní soud vysloví, že postupem Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, ve věci vedené Obvodním ředitelstvím policie Praha IV pod č. j. KRPA-252217-8/PŘ-2021-001411, bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), základní právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně má Ústavní soud zakázat Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv stěžovatele.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rekapituloval skutkový stav věci. Jeho podstata stručně řečeno spočívá v tom, že dle svého tvrzení měl být stěžovatel v místě svého bydliště vylákán (útočník se představil jako policista) před dům, kde mu mělo být vyhrožováno a poté měl útočník proti stěžovateli použít zřejmě plynovou pistoli, kterou měl na stěžovatele vystřelit, z čehož měl stěžovatel následně zdravotní potíže a musel se nechat ošetřit zdravotnickou záchrannou službou. Incident si stěžovatel nahrál na mobilní telefon.
3. Ve věci proběhlo vyšetřování, které však nevedlo ke ztotožnění pachatele, a proto byla věc odložena. Stěžovatel podal žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a tr. řádu adresované Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, v němž zopakoval všechny stěžejní okolnosti, včetně těch, že neznámý pachatel musel nutně vycházet z tvrzení manželky stěžovatele a že je tedy ke ztotožnění pachatele třeba učinit výslechy zmíněných osob (viz písemné trestní oznámení ze dne 24. 11. 2021), přičemž v rámci ztotožňování pachatele je možné i komparovat hlas z nahrávky s hlasem pachatele; stěžovatel rovněž navrhl rekognici podle hlasu dle §104b odst. 3 tr. řádu. K žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu se vyjádřila státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ve vyrozumění ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. 1 ZN 659/2021-18. Stěžovatel s tímto vyrozuměním nesouhlasil a podal žádost o přezkoumání postupu státního zástupce podle §157a odst. 2 tr. řádu a podnět k výkonu dohledu Městského státního zastupitelství v Praze nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Na žádost reagovalo Městské státní zastupitelství v Praze vyrozuměním ze dne 30. 6. 2022 č. j. 3 KZN 964/2022-19. Ve vyrozumění uvedlo, že oznamované jednání je na první pohled trestněprávně irelevantní, kdy s ohledem na zjištěný průběh skutkového děje a intenzitu jednání pachatele není zřejmé, jaký trestný čin měl být tímto jednáním spáchán.
4. Se závěry státního zastupitelství stěžovatel nesouhlasí a v ústavní stížnosti podrobně rozebírá, jakých trestných činů se mohl údajný pachatel dopustit.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Po seznámení se s obsahem napadených vyrozumění a argumentací stěžovatele dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelova argumentace směřuje proti jím subjektivně pociťované nedostatečnosti vyšetřování proti jeho osobě provedenému skutku, neboť porušení svých základních lidských práv spatřuje v tom, že věc byla odložena, aniž by orgány činné v trestním řízení vynaložily všechny síly pro zjištění osoby pachatele. Podstatou ústavní stížnosti je tedy problematika tzv. práva na účinné vyšetřování.
7. Ústavní soud (jakožto součást moci soudní) není součástí soustavy státních zastupitelství, není státním zastupitelstvím instančně nadřazen, a proto zásadně nemůže do jejich činnosti zasahovat.
8. Jak ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva konstatuje ve své rozhodovací činnosti ustáleně Ústavní soud, právo na účinné vyšetřování nenáleží každému poškozenému a v zásadě mu odpovídá toliko povinnost orgánů činných v trestním řízení vynaložit kvalifikované úsilí na objasnění podezření ze spáchání trestného činu, nikoliv povinnost konkrétní osobu stíhat či odsoudit a potrestat dle představ poškozeného.
9. Rozhodovací praxe Ústavního soudu obecně vychází z toho, že právo na účinné vyšetřování nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale toliko o těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život [nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91], jako je např. obchodování s lidmi [nález sp. zn. II. ÚS 3626/13 ze dne 16. 12. 2015 (N 216/79 SbNU 475)]. Naopak u přečinů je zakročení Ústavním soudem možné jen výjimečně ve zcela extrémních případech flagrantních pochybení s mimořádně intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného [nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301), bod 19.]. Současně každý zásah do fyzické integrity proto, aby vůbec mohl představovat porušení příslušného článku Úmluvy, musí dosahovat určité intenzity, kterou je třeba posoudit striktně individuálně na základě konkrétních okolností každého jednotlivého případu [nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485); či nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161)].
10. Ústavní soud v posuzované věci po přezkoumání napadených vyrozumění a postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal, že by byl na místě jeho zásah. Jak totiž vyplývá z výše uvedeného, požadavek účinného vyšetřování není v judikatuře Ústavního soudu chápán jako právo na vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu vůči ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Jak je v projednávané věci zřejmé, orgány činné v trestním řízení se oznámením stěžovatele patřičně zabývaly. Vzhledem k charakteru oznámeného skutku postupovaly přiměřeným způsobem při opatřování důkazů a s ohledem na to, že se pachatele oznámeného skutku, o jehož právní kvalifikaci existovaly pochybnosti, nepodařilo ztotožnit, nelze jejich postup a závěry považovat za porušující práva základní stěžovatele.
11. Protože Ústavní soud neshledal, že by namítaným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu