ECLI:CZ:US:2022:3.US.2153.22.1
sp. zn. III. ÚS 2153/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Martinem Kulichem, advokátem, sídlem náměstí Kinských 741/6, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 32 Co 315/2021-2768 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. července 2021 č. j. 11 P 63/2016-2390, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, a to jeho výrok I. v části odst. 1 ohledně péče o nezletilou N., kterým se rozsudek soudu prvého stupně ve zbývající části výroku I. o péči o nezletilou N., v části výroku XIII. ve vztahu k péči o nezletilou N. a úpravě styku s nezletilou N., ve výroku IV. a ve zbývající části výroku IX. O zvýšení výživného pro nezletilou N., v odst. 2 a 3, 4.1 a 5 a ve výrocích II., III., IV., V, VI. a VII., a zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v části výroku I. ohledně péče o nezletilou N. a v části výroku XIII. ve vztahu k péči o nezletilou N. a úpravě styku s ní, výroku IV. a zbývající části výroku IX. o zvýšení výživného pro nezletilou N., a to s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2014 č. j. 50 P 16/2014-353 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015 č. j. 17 C 91/2015-414 byli nezletilá N. a nezletilý M. svěřeni do společné péče prarodičů ze strany stěžovatele (dále jen "prarodiče") a stěžovateli a matce byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu. Následně stěžovatel podal návrh na změnu péče o nezletilé, který byl nejprve Okresním soudem Praha - západ (dále jen "okresní soud") zamítnut, k odvolání stěžovatele však byl rozsudek nalézacího soudu změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 9. 2017 č. j. 32 Co 95/2017-873 tak, že nezletilí byli svěřeni do péče stěžovatele; matce bylo uloženo přispívat na jejich výživu a současně byl upraven styk nezletilých s matkou a prarodiči.
3. Dne 26. 4. 2018 byl nalézacímu soudu doručen návrh matky a prarodičů na změnu péče o nezletilé, ve kterém navrhli, aby nezletilí byli svěřeni do společné péče prarodičů. Péče stěžovatele je dle jejich názoru nedostatečná a u nezletilé N. došlo ke zhoršení školního prospěchu a psychického stavu. Následně podal stěžovatel dne 27. 6. 2018 návrh na změnu úpravy styku, ve kterém navrhoval, aby byl styk prarodičů s nezletilými zakázán, a to z důvodu, že prarodiče nerespektují pravomocný rozsudek o svěření nezletilých do péče stěžovatele, v době svého styku s nezletilými rezignují na jejich domácí školní přípravu a podporují nezletilou N. v jejím sporu se stěžovatelem ohledně školní docházky. V průběhu řízení byl dne 16. 11. 2018 vypracován znalecký posudek třemi znalci z oboru školství, dětské psychologie a dětské psychiatrie, kteří uzavřeli, že oba nezletilí jsou ohroženi jednáním a výchovnými postupy stěžovatele, a je proto nezbytné, aby byli odňati z jeho péče a svěřeni do péče prarodičů. Došlo též ke změně návrhu na svěření nezletilých do péče prarodičů, když bylo nově navrženo svěřit nezletilé do péče babičky.
4. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl změněn uvedený rozsudek krajského soudu tak, že nezletilé děti byly svěřeny do péče babičky (výrok I.), matce byla uložena povinnost přispívat na výživu nezl. N. částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezl. M. částkou 3 500 Kč měsíčně (výroky II. a III.), stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na výživu nezl. N. částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezl. M. částkou 3 500 Kč měsíčně (výroky IV. a V.), v bodě VI. bylo rozhodnuto o styku matky s nezletilými a v bodě VII. o styku stěžovatele s nezletilými, řízení ve věci návrhu stěžovatele na zákaz styku nezletilých s prarodiči bylo zastaveno (výrok VIII.), návrh stěžovatele na zvýšení výživného matce pro nezletilé byl zamítnut (výrok IX.), nad výchovou nezletilých byl stanoven dohled (výrok X.) a dalšími výroky XI. až XIII. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
5. K odvolání obou rodičů krajský soud dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil v části výroku I. o péči o nezletilého M., ve výroku III. a V. a v části výroku XIII. ve vztahu k péči o nezletilého M. a úpravě styku s ním tak, že návrh prarodičů ve vztahu k péči o nezletilého M. zamítl; ve zbývající části výroku I. o péči o nezletilou N., v části výroku XIII. ve vztahu k péči o nezletilou N. a úpravě styku s nezletilou N., ve výroku IV. a ve zbývající části výroku IX. O zvýšení výživného pro nezletilou N. rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.1). Ve výroku II. rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že matka je povinna s účinností od právní moci rozsudku přispívat na výživu nezletilé N. částkou 2 500 Kč měsíčně k rukám babičky (výrok I.2). Ve výrocích VI. a VII. změnil rozhodnutí okresního soudu ohledně úpravy styku otce s nezletilou N. (výrok I.3a), v úpravě styku matky s nezletilou N. a nezletilým M. (výrok I.3b) a v úpravě styku babičky s nezletilým M. (výrok I.3c). V části výroku IX. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že matka je povinna s účinností od 1. září 2021 přispívat na výživu nezletilého M. 2 000 Kč měsíčně, přičemž určil splatnost nedoplatku (výrok I.4). Výroky II. - VIII. krajský soud rozhodl o nákladech řízení vzniklých státu a účastníkům před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel tvrdí, že se matka i prarodiče nezletilých ze strany stěžovatele nesmířili s úpravou krajského soudu z roku 2017, kdy byly obě nezletilé děti svěřeny do jeho péče a s nezletilou N. začali intenzivně manipulovat k zaujetí hostilního postoje vůči němu. Obsáhle s poukazem na zjištění vyplývající z obsahu příslušného spisu rekapituluje vývoj věci od roku 2017, kdy byli nezletilí svěřeni soudním rozhodnutím do jeho péče, a poukazuje na to, že matka ani prarodiče rozhodnutí soudu, včetně nařízených výkonů rozhodnutí, nerespektovali. Předběžné opatření ohledně úpravy styku, nařízené okresním soudem, označuje za rozporné s pravomocným rozsudkem krajského soudu a poukazuje na průtahy v řízení, zaviněné okresním soudem. Tvrdí, že protiprávním jednáním matky a prarodičů, kterému dlouhodobě nečinně přihlížel OSPOD, mu bylo zamezováno v kontaktu s nezletilou N. Polemizuje se zjištěními a závěry okresního soudu a tvrdí, že z ničeho, kromě účelových sdělení matky a prarodičů, nevyplývá, že by nebyl schopen zajistit nezletilým řádnou péči. Vyslovuje podezření, že soudkyně okresního soudu prarodičům a matce straní a účelově protahuje opatrovnické řízení, což má v konečném důsledku razantní dopad do ústavních práv nezletilých a jejich otce. Předsedkyni okresního soudu proto adresoval stížnost s návrhem na prověření kárné odpovědnosti soudkyně JUDr. Ivany Nefové a dne 1. 10. 2021 podal námitku podjatosti proti této soudkyni.
7. Podle přesvědčení stěžovatele okresní soud naprosto rezignoval na prokázání schopností, možností a majetkových poměrů matky, která si dle jeho zjištění dlouhodobě užívá vyšší životní úrovně, než jaká se dostává jejím nezletilým dětem.
8. V další části ústavní stížnosti stěžovatel obsáhle polemizuje se závěry soudních znalců a obsahem výpovědi znalkyně slyšené při veřejném zasedání krajského soudu, která bez objektivních důvodů přehlíží a bagatelizuje významné skutečnosti, které dokládají, že prarodiče a matka s nezletilou N. manipulují. Při vypracování znaleckého posudku ze dne 26. 3. 2021 bylo podle stěžovatele ohledně posuzování osobností dospělých aktérů a jejich vztahu k dětem vycházeno z neověřitelných a zjevně účelových a lživých sdělení matky a prarodičů, když přes opakovaná upozornění stěžovatele nedošlo k výslechu dospělých účastníků řízení. Není z něj (ani z posudku ze dne 6. 11. 2018) patrné, na základě čeho byly učiněny znalecké závěry, což ho činí absolutně nepřezkoumatelným.
9. Stěžovatel je přesvědčen, že v nejlepším zájmu nezletilých je ponechání úpravy jejich poměrů podle rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2017, neboť prokázal, že je schopen se o nezletilou N. náležitě postarat a je schopen dostát stanovené úpravy styku nezletilé s matkou a prarodiči. Babička přitom nijak neprokázala, že by byla výchovně kompetentní osobou se schopností a vůlí udržovat a rozvíjet sounáležitost dítěte se svými rodiči. Současný protiprávní stav, kdy matka a prarodiče soustavně koordinovaně a dlouhodobě porušují soudní rozhodnutí, pročež dosáhli toho, že jimi ovlivněná N. byla soudy svěřena do péče babičky, která ji zjevně nevedla ani nepovede k tomu, aby měla hezký vztah s otcem, je dle stěžovatele v rozporu s Úmluvou o právech dítěte a Deklarací práv dítěte. Poukazuje přitom na to, že právo na péči o děti a jejich výchovu je primárně vzájemným právem rodičů a dítěte, nikoli dalších rodinných příslušníků.
10. Krajskému soudu stěžovatel dále vytýká, že nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení. Podle jeho názoru mají náklady řízení hradit nejen matka, otec a babička, ale též dědeček, který byl rovněž účastníkem řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení současně porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče a jak má být rozhodnuto o výživném a o styku. Stěžovatel však Ústavní soud staví právě do takové pozice, neboť jeho námitky jsou v podstatě nesouhlasem s konkrétními důvody, o něž soudy obou stupňů na základě skutkového stavu zjištěného obvodním soudem, svá rozhodnutí opřely.
13. Úkolem Ústavního soudu při přezkumu soudních rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele např. tím, že excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva. Nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných norem totiž může přesahovat do ústavní roviny, neboť příslušnou podústavní úpravou jsou právě ústavní zásady realizovány a konkretizovány [čl. 32 odst. 6 Listiny; srov. např. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363), nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421)]. Při tomto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].
14. Předmětem řízení před okresním soudem byl návrh matky a prarodičů na změnu výchovy a úpravu styku matky s nezletilými a návrh stěžovatele na zákaz styku s prarodiči a zvýšení výživného. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že situace v rodině vyžaduje změnu stávajícího rozhodnutí o výchově nezletilých, na základě kterého byli nezletilá N. a nezletilý M. svěřeni do péče otce. Zejména na základě výsledků znaleckého zkoumání nezletilých, rodičů i prarodičů, ale i dalších provedených důkazů dospěl k závěru, že nezletilí jsou ohrožení jednáním a výchovnými postupy stěžovatele, přičemž nejvhodnějším se mu aktuálně jevilo jejich svěření do péče babičky ze strany otce, za současného zachování kontaktu nezletilých s oběma rodiči. Současně upravil vyživovací povinnost rodičů k nezletilým. S ohledem na značně komplikované a vyhrocené vztahy v rodině nezletilých, které se negativně promítali do jejich výchovy, stanovil nad oběma dětmi dohled.
15. Krajský soud doplnil dokazování aktuálními zprávami o vývoji v poměrech účastníků a opakovaným výslechem znalkyně Mgr. Denisy Dokulilové k závěrům ústavního znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice, oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, ze dne 26. 3. 2021 a poté dospěl k závěru, že výchovné schopnosti stěžovatele jsou sice částečně ovlivněny jeho osobnostními rysy, výchovy nezletilých je však schopen a z péče o ně není vyloučen. Za situace, kdy matka o osobní péči o nezletilé neprojevuje zájem, by tak stěžovateli v péči o nezletilé nemělo nic bránit, když péče rodiče, je-li řádná, má přednost před péčí jiných, byť příbuzných osob. Tímto zjištěním byl krajský soud veden při svém předchozím rozhodování v roce 2017, kdy oba nezletilé svěřil do péče stěžovatele. Od té doby však situace vygradovala tak, že nezletilá N. prakticky do výchovy stěžovatele nepřešla, dokonce začala jeho péči zcela odmítat a projevily se u ní psychosomatické problémy, které vyústily v její několikaměsíční hospitalizaci. Krajský soud si byl vědom toho, že tato situace byla částečně zaviněna postojem babičky, která má sama ke stěžovateli negativní vztah a nezletilou nevedla k obnovení vztahu s ním, a pokoušel se najít řešení, které by bylo v nejlepším zájmu nezletilé. Za relevantní přitom označil, že nezletilá N. je již ve věku, kdy je nezbytné její názor respektovat, a to bez ohledu na příčinu jeho vzniku. Z provedeného dokazování vyvodil, že nezletilá je dlouhodobě danou situací traumatizována, takže jakýkoliv další zásah do jejího života by měl být činěn hlavně ve snaze ochránit ji před dalšími traumaty. Odmítá-li aktuálně péči stěžovatele takovým způsobem, že se u ní projevily psychické potíže, bylo-by rozhodnutí o jejím ponechání v péči stěžovatele v rozporu s jejím nejlepším zájmem, což konstatovala i znalkyně Mgr. Denisa Dokulilová, která před soudy vypověděla, že v případě ponechání nezletilé v péči stěžovatele je velké riziko opětovného zhoršení jejího psychického stavu a jejích vztahů se stěžovatelem. Krajský soud proto nepochybil, když ctil nejlepší zájem nezletilé a uzavřel, že aktuálně je namístě svěřit ji do péče babičky, přičemž zdůraznil, že je nezbytné dbát na to, aby její vztahy se stěžovatelem byly utužovány tak, aby do budoucna mohl opětovně péči o ni převzít. Proto současně upravil styk stěžovatele s nezletilou v rozsahu, který umožní obnovení jejich vzájemných vztahů. Na babičce, která je v současné době pro nezletilou N. nejbližší osobou, tak bude, aby zvolila vhodné prostředky k motivaci nezletilé k řádné realizaci styku se stěžovatelem. Krajský soud si byl vědom toho, že právo na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 5 Listiny je primárně vzájemným právem rodiče a dítěte, případně však poukázal na to, že péči babičky o nezletilou je třeba vnímat spíše jako dočasnou, směřující k postupnému převzetí stěžovatelem, když matka o její péči sama zájem neprojevila.
16. Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že povinností orgánu rozhodujícího o tom, kterému z rodičů bude svěřeno nezletilé dítě do péče, je sledovat a chránit především zájem nezletilého tak, jak je zakotven v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte [srov. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) nebo nález ze dne sp. zn. II. ÚS 3413/14 (N 103/77 SbNU 519]).
17. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte (viz nález sp. zn. I. ÚS 1506/13, body 22-24). Mezi kritéria, která musí soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte vzít v potaz, patří zejména (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (viz nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 18-19).
18. Za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (tamtéž, bod 23).
19. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů zvažovaly vedle jednoznačného přání nezletilé N. i další okolnosti, svědčící pro její svěření do péče babičky, včetně závěrů vypracovaných znaleckých posudků. Stěžovatel sice namítá manipulaci nezletilé matkou a babičkou, nic takového však nebylo znalci zjištěno ani jinak prokázáno. Nejenom ze znaleckých posudků, jejichž závěry stěžovatel napadá jako nepřezkoumatelné, ale i z dalších provedených důkazů, včetně výslechů nezletilé, vyplývá, že nezletilá má ze všech posuzovaných dospělých nejsilnější emoční vztah k babičce, v jejíž péči si přeje být. Osobnost babičky byla znalci posouzena jako integrovaná, přiměřeně emočně i sociálně vyzrálá, svědomitá, aktivní, s kladným životním postojem a její výchovné schopnosti byly shledány jako adekvátní, schopné poskytnout nezletilým vhodné prostředí a aktivity k jejich vývoji. Na tom nemůže nic změnit opačný názor stěžovatele.
20. Odlišnou situaci shledal krajský soud ohledně nezletilého M., který se vůči stěžovateli nevymezuje negativně a je s ním rád. Také znalkyně Mgr. Denisa Dokulilová zdůraznila potřebu nezletilého identifikovat se s mužskou rolí. Rozhodnutím krajského soudu sice došlo k rozdělení sourozenců, jak však uvedla znalkyně, s ohledem na věk sourozenců a jejich odlišné pohlaví je jejich případné rozdělení možné a nemělo by mít na jejich další vývoj podstatný vliv. Pokud krajský soud současně nově upravil styk nezletilého M. s matkou a s babičkou, i takové rozhodnutí je z ústavního hlediska přijatelné s ohledem na dlouhodobou péči babičky o oba nezletilé a vzájemné vazby s matkou.
21. Namítá-li stěžovatel, že soudy při stanovení výživného naprosto rezignovaly na prokázání schopností, možností a majetkových poměrů matky, která si dle jeho zjištění díky svému movitému partnerovi dlouhodobě užívá vyšší životní úrovně, než jaká se dostává jejím nezletilým dětem, ani této námitce nelze přisvědčit. Za situace, kdy matka uvedla, že je nezaměstnaná a bez příjmu, vycházel krajský soud při stanovení výživného matce z čistého měsíčního příjmu 15 000 Kč, kterého by s ohledem na své možnosti, schopnosti a vzdělání mohla dosahovat. Tomu odpovídají částky výživného, které určil pro nezletilou N. Je tak na matce, aby si zvolila zaměstnání či zdroj příjmů, z něhož bude schopna svou vyživovací povinnost řádně plnit.
22. Pokud stěžovatel obsáhle popisuje průběh řízení, přičemž vyjadřuje podezření, že soudkyně okresního soudu JUDr. Ivana Nefová účelovým prodlužováním řízení napomáhala matce a prarodičům v nedodržování vykonatelného rozsudku, stejným tvrzením se zabýval krajský soud při řešení námitky podjatosti, kterou stěžovatel vůči soudkyni vznesl, důvody pro její vyloučení však neshledal. V této souvislosti lze plně odkázat na bod 12 odůvodnění rozsudku, v němž se krajský soud s námitkou stěžovatele ústavně konformně vypořádal.
23. Při řešení námitky stěžovatele, že krajský soud nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení státu, když podle jeho názoru mají náklady řízení hradit nejen matka, otec a babička, ale též dědeček, který byl rovněž účastníkem řízení, je nutno vyjít z výsledku řízení (viz §148 odst. 1 o. s. ř.), když úspěch a neúspěch účastníků, o jejichž právech a povinnostech k nezletilým bylo napadenými rozsudky rozhodnuto, byl v podstatě stejný. Krajský soud tedy nepochybil, když každému z těchto účastníků, tedy stěžovateli, matce a babičce uložil zaplatit jednu třetinu vzniklých nákladů. Matka a prarodiče sice původně podali společný návrh na svěření nezletilých do péče prarodičů, poté však došlo ke změně návrhu s tím, aby děti byly svěřeny do péče babičky. O tomto změněném návrhu pak soudy rozhodly s konečným výsledkem o stejném úspěchu i neúspěchu stěžovatele, matky a babičky.
24. Vzhledem k výše uvedenému není Ústavní soud oprávněn, aby do nezávislého soudního rozhodování jakkoliv zasahoval. Považuje však za vhodné připomenout, že napadená rozhodnutí nemají povahu rozhodnutí "absolutně" konečných a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá z §909 občanského zákoníku.
25. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena stěžovatelem tvrzená ústavní práva. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu