ECLI:CZ:US:2022:3.US.2178.22.1
sp. zn. III. ÚS 2178/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. C., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022 sp. zn. 9 To 38/2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), neboť v něm spatřuje porušení svých základních práv zaručených čl. 8 odst. 1 a odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru daní, ze dne 20. 4. 2022 č. j. NCOZ-1120-941/TČ-2021-412301-H zamítl policejní orgán žádost stěžovatele o zrušení zajištění blíže specifikovaných peněžních prostředků a pozemků jako náhradní hodnoty výnosu z trestné činnosti, neboť shledal žádost nedůvodnou a je nadále přesvědčen o opodstatněnosti zvoleného institutu zajištění.
3. O stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl vrchní soud tak, že ji zčásti podle §148 odst. 1 písm. b) a zčásti podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, jelikož stěžovatel není v tomto případě osobou oprávněnou k jejímu podání (peněžní prostředky) a je nedůvodná (pozemky).
4. Stěžovatel spatřuje pochybení vrchního soudu v nepřezkoumání věci. Je totiž přesvědčen, že trestní řád nedává jakémukoliv orgánu činnému v trestním řízení možnost o stížnosti věcně nerozhodnout a zamítnout ji "jen tak". Pokud soud nepřezkoumal stížnost po věcné stránce (bez ohledu, zda byla či nebyla podána oprávněnou osobou), pak dle stěžovatele postupoval v rozporu s §147 odst. 1 trestního řádu, který soudu naopak ukládá povinnost přezkoumat i předcházející řízení. Rozhodnutí vrchního soudu je proto v hrubém rozporu se základními zásadami trestního práva, vrchní soud nerespektoval zásadu zákonnosti a porušil povinnosti vyplývající z trestního řádu ohledně postupu při posuzování podané stížnosti.
5. Další argumentaci směřuje stěžovatel do důvodnosti zajištění náhradní hodnoty a poukazuje zejména na to, že hodnota zadržených věcí dvojnásobně přesahuje výši škody, jak byla vyčíslena v podané obžalobě.
6. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nutná, neboť účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.
8. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal šest obsahově i argumentačně shodných ústavních stížností. Většinu z nich již Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 30. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 2179/22, ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 2175/2022 a II. ÚS 2176/22, ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 2177/22 a IV. ÚS 2180/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněné. Tato usnesení se vypořádala se stěžovatelovou argumentací totožnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12, ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
9. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu