ECLI:CZ:US:2022:3.US.2196.22.1
sp. zn. III. ÚS 2196/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti obchodní společnosti APTM s.r.o., sídlem K Pasekám 1553, Zlín, zastoupené Mgr. Alenou Raisovou, advokátkou, sídlem Krhanická 988/7, Praha 4 - Kamýk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2022 č. j. 25 Cdo 839/2022-946, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 7 Co 1352/2021-903 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. září 2021 č. j. 6 C 121/2011-848, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích jako účastníků řízení a obce Zdíkov, sídlem Zdíkov 215, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 8. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Před Okresním soudem v Prachaticích (dále jen "okresní soud") bylo vedeno řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 3 348 000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením tohoto soudu ze dne 29. 6. 2020 č. j. 6 C 121/2011-828 bylo řízení na návrh obou účastníků přerušeno podle §110 občanského soudního řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 7. 2021. V odůvodnění byli účastníci poučeni o tom, že podle §111 odst. 4 občanského soudního řádu jestliže je řízení přerušeno podle §110 občanského soudního řádu, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí tří měsíců. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví. Přípisem okresního soudu ze dne 11. 8. 2021 bylo oběma účastníkům sděleno, že okresní soud má v úmyslu řízení zastavit a pro potřeby rozhodnutí byli účastníci vyzváni, aby mu sdělili, zda požadují zaplatit náklady řízení a v kladném případě podrobně a přezkoumatelným způsobem tyto náklady předložili.
3. Podáním doručeným dne 16. 9. 2021 stěžovatelka navrhla, aby bylo v řízení pokračováno a bylo rozhodnuto podle §58 odst. 1 občanského soudního řádu o prominutí zmeškání lhůty pro podání návrhu na pokračování v řízení. Důvod zmeškání lhůty měl spočívat v tom, že i když si stěžovatelka, resp. její právní zástupkyně, zaznamenala lhůtu v aplikaci Kalendář Outlook, správu souboru této aplikace jí zajišťovala externí společnost, u níž došlo v průběhu roku k nezaviněnému rozsáhlému výpadku a tím ke ztrátě části dat i u několika záznamů lhůt, včetně záznamu roční lhůty pro žádost o pokračování v řízení stěžovatelky. Absence byla zjišťována až postupně a u stěžovatelky se tak stalo až prostřednictvím sdělení soudu doručeného dne 16. 8. 2021.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 6 C 121/2011-848 byly zamítnuty návrhy stěžovatelky na pokračování v řízení (výrok I.) a prominutí zmeškání lhůty (výrok II.). Okresní soud vyšel z tvrzení stěžovatelky, že se seznámila s jeho přípisem týkajícím se zastavení řízení dne 16. 8. 2021, což odpovídá ve spisu založené doručence. Následný úkon nicméně neučinila v patnáctidenní lhůtě, ale až dne 16. 9. 2021, pročež byl její návrh na prominutí zmeškání lhůty podán opožděně. Okresní soud rovněž neshledal, že by k zmeškání lhůty došlo z omluvitelného důvodu, neboť mezi účastníky byla v průběhu přerušení řízení vedena mimosoudní jednání a šlo o tzv. živý spis. Protože okresní soud neměl jinou možnost, než řízení zastavit, nemohl rozhodnout o pokračování v řízení. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 11. 2021 č. j. 7 Co 1352/2021-903, který se s právními závěry okresního soudu ztotožnil.
5. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. V usnesení ze dne 10. 5. 2022 č. j. 25 Cdo 839/2022-946 konstatoval, že krajský soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dovodil, že lhůta k podání návrhu podle §58 odst. 1 občanského soudního řádu začala stěžovatelce běžet k okamžiku, kdy se dne 16. 8. 2021 dozvěděla o tom, že lhůta k podání návrhu na pokračování v řízení podle §111 odst. 4 občanského soudního řádu uplynula marně. V té době jí totiž žádná překážka v provedení procesního úkonu již nebránila. Takovou překážku nebylo možné spatřovat v tom, že tehdy stěžovatelka ještě nevěděla, co zmeškání lhůty k návrhu na pokračování v řízení vyvolalo, tedy zda to bylo opomenutí její právní zástupkyně, nebo jiná okolnost (závada v systému evidence lhůt u externí společnosti).
III.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka tvrdí, že dne 16. 8. 2021 se sice dozvěděla o zmeškání lhůty, nikoli však i o příčině tohoto zmeškání. Teprve dne 14. 9. 2021 obdržela od externí společnosti, která pro ni zajišťovala správu, servis počítačové sítě a úložiště dat, že vlivem vyšší moci došlo ke ztrátě dotazovaných záznamů týkajících se lhůt. Tímto okamžikem bylo postaveno najisto, že zmeškání lhůty na straně stěžovatelky, resp. její právní zástupkyně, nebylo vyvoláno okolnostmi na její straně, ale okolnostmi objektivními. Právě od tohoto okamžiku tak měla běžet lhůta patnácti dnů podle §58 odst. 1 občanského soudního řádu, v níž lze požádat o prominutí zmeškání lhůty. Obecné soudy měly nesprávným posouzením počátku této lhůty porušit její ústavně zaručená základní práva. Stěžovatelka rovněž namítla nesprávnost závěru, že k zmeškání lhůty nedošlo z omluvitelného důvodu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými usneseními, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
10. Ve věci stěžovatelky bylo rozhodné, zda se obecné soudy nedopustily pochybení při posouzení včasnosti návrhu na prominutí zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 občanského soudního řádu. Z napadených usnesení vyplývá, že tato lhůta počala běžet dne 16. 8. 2021, a tudíž návrh stěžovatelky byl podán opožděně. V tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, podle něhož nevědomost stěžovatelky o příčině zmeškání lhůty nelze považovat za překážku, která by jí bránila podat návrh na prominutí zmeškání lhůty. Obstojí-li závěr o opožděnosti tohoto návrhu, pak je bez významu, zda k zmeškání lhůty došlo z omluvitelného důvodu, a obecné soudy se touto otázkou nemusely zabývat. Ústavní soud neshledal, že by napadenými usneseními došlo k porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
11. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2022
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu