ECLI:CZ:US:2022:3.US.223.22.1
sp. zn. III. ÚS 223/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele CentroFinance, s.r.o., se sídlem Česká 57, Beroun, zastoupeného Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Domažlická 1256/1, Praha 3, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 10. 2021, č. j. 17 C 110/2016-134, za účasti Okresního soudu v Mostě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému rozsudku Okresního soudu v Mostě, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení, předcházejícím nyní posuzované ústavní stížnosti, Okresní soud v Mostě ve věci žaloby podané stěžovatelem proti žalovanému J. Č., zastoupenému opatrovníkem, zastavil řízení po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 2.557,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu na zaplacení částky 1.500 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
3. Obsahem nyní posuzované a velmi stručně koncipované ústavní stížnosti je pouhé konstatování, že stěžovatel nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že z předložených důkazů nebylo doloženo, že částka 1.500 Kč nebyla předána žalovanému, a tvrdí, že toto předání řádně doložil. Okresní soud v Mostě údajně svoje závěry v tomto směru řádně neodůvodnil a tím zasáhl do základních práv stěžovatele.
4. Po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud připomíná, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo.
6. V této věci je třeba nejprve uvést, že nezbytným předpokladem meritorního přezkumu je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč (§202 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Částku, o kterou jde v tomto řízení, lze přitom v tomto ohledu považovat jednoznačně za bagatelní, neboť žaloba byla podána o zaplacení částky 4 057,50 Kč s příslušenstvím.
7. Ústavní soud současně v minulosti dovodil, že při splnění určitých zvláštních okolností je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu (typicky byl-li by dán přesah vlastního zájmu stěžovatele, byl by dán zájem na respektování judikatury Ústavního soudu nebo by vznikla potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů). Stěžovatel však žádné zvláštní okolnosti, které by teprve byly způsobilé ústavněprávně "povýšit" relevanci tohoto případu, v ústavní stížnosti neuvádí. Z obsahu podané ústavní stížnosti se totiž podává, že neobsahuje vůbec žádnou relevantní (natožpak ústavněprávní) argumentaci, překračující pouhý vyslovený nesouhlas s výsledkem soudního řízení.
8. V tomto kontextu Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatele, povinně zastoupeného právním profesionálem (advokátem), stíhá břemeno tvrzení, kdy je na něm samotném, aby předložil Ústavnímu soudu přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, podpořenou například i relevantní judikaturou, a na základě které teprve by mohl zdejší soud předchozí řízení a napadená rozhodnutí přezkoumat a případně ústavní stížnosti i vyhovět. Není však úkolem Ústavního soudu, aby tuto argumentaci domýšlel namísto samotného stěžovatele. Jak je přitom uvedeno již výše, stěžovatel neuvádí v podstatě vůbec žádný relevantní (natožpak ústavněprávní) argument nad rámec prostého označení tvrzeně porušeného základního práva.
9. Za této situace ovšem Ústavní soud nemá, co by na napadeném rozsudku věcně přezkoumával, když se navíc jedná o bagatelní částku. Podstata jakéhokoliv soudního řízení, a to včetně řízení před Ústavním soudem, totiž spočívá v poměřování argumentace, předkládané jednotlivými stranami, a v hledání a nalézání nejspravedlivějšího možného řešení. V případě kasačního přezkumu pak rozhodující soud konfrontuje obsah napadených rozhodnutí s předloženou argumentací stěžovatele. Nenabídne-li však stěžovatel vůbec žádnou argumentaci, nemá Ústavní soud ani co přezkoumávat.
10. Právě na tyto případy výslovně pamatuje §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož postačuje při odmítnutí návrhu (mimo jiné) pro jeho zjevnou neopodstatněnost uvedení zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a není tedy nutné domýšlet za samotného stěžovatele případné důvody, pro které by bylo namístě podrobit napadená soudní rozhodnutí skutečnému věcnému přezkumu.
11. Lze proto uzavřít, že jelikož stěžovatel neuvedl žádný relevantní důvod, pro který by napadené rozhodnutí Okresního soudu v Mostu nemělo být ústavně konformní, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu