ECLI:CZ:US:2022:3.US.226.22.1
sp. zn. III. ÚS 226/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. Ch., právně zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Laubova 1729/ 8, Praha 3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2021 sp. zn. 3 To 72/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jeho práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením zamítl vrchní soud stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2021 č. j. 17 T 18/2016-9722. V odůvodnění usnesení uvedl, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit zásadní nedostatky ve skutkových zjištěních některých rozhodnutí, které vyšly najevo až poté, kdy tato rozhodnutí nabyla již právní moci. Příčinami jsou soudu dosud neznámé skutečnosti nebo důkazy, které svým obsahem odůvodňují mimořádný průlom zásady nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Vrchní soud připustil, že se stěžovatelem lze v zásadě souhlasit, že znalecký posudek Ing. Dytrycha je možné považovat v jistém slova smyslu za nový, neboť nebyl původně navržen v nalézacím řízení. Pro povolení obnovy řízení podle §278 odst. 1 tr. řádu nicméně nepostačuje předložení dosud neznámého důkazu, ale je třeba též zkoumat, zda tento důkaz skýtá vysoký stupeň pravděpodobnosti, že je způsobilý zpochybnit správnost původního pravomocného rozhodnutí. Soud prvního stupně nevybočil z mezí svých zákonných pravomocí, když již v této fázi hodnotil relevanci znaleckého posudku pro pravomocně skončené trestní řízení (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 a ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08). Pečlivě posoudil závěry, jež bylo možné ze znaleckého posudku vyvodit pro skutkový stav zjištěný v původním trestním řízení, přičemž dospěl k závěru, že posudek nepřináší nové skutečnosti, které by byly způsobilé vést k příznivějšímu rozhodnutí pro odsouzeného.
3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v odůvodnění napadeného usnesení není dostatečně zřejmým způsobem vyloženo, z jakých důkazů a z jakých prokázaných skutečností rozhodnutí vychází a na jakých procesních úvahách (při jejich hodnocení) spočívá a takové odůvodnění pro svou povšechnost a z ní plynoucí procesní i věcnou vágnost zakládá současně též nepřezkoumatelnost rozhodnutí, které posléze jako takové vede k protiústavnímu omezení osobní svobody. Stěžovatel také tvrdí, že předložil důkaz, který i sám Vrchní soud v Praze připustil jako novotu, tedy důkaz, který dosud nebyl v řízení proveden. Tento důkaz jednoznačně svědčí o špatném výpočtu vzniklé škody, která je základním pojmovým znakem skutkové podstaty trestného činu. Stěžovatel zásadně nesouhlasí s názorem vrchního soudu, že předložený důkaz nemohl přinést příznivější rozhodnutí ve věci.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není jim instančně nadřazen. Ústavní soud nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti", ale až tehdy, představuje-li takové pochybení zároveň porušení ústavně zaručeného práva (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Obnova řízení podle §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy důkazy svědčící o těchto nedostatcích vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí, stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným rozhodnutím.
8. Obecně k obnově trestního řízení Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím spíše Ústavní soud, nemohou v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení podle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011).
9. V posuzované věci se přitom stěžovatel právě takového přezkumu fakticky domáhá. Odvolací soud, a před ním i soud prvního stupně, logicky a srozumitelně vysvětlily, proč návrh stěžovatele na provedení znaleckého posudku je sice možno považovat na důkaz nový, soudu dříve neznámý, ale nemůže odůvodnit jiné rozhodnutí soudu. Ústavní stížností napadené rozhodnutí nelze shledávat ani nepřezkoumatelným, ani je nelze považovat za nedostatečně odůvodněné, jak se zřejmě domnívá stěžovatel. Jestliže soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, což se v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich činnost a rozhodnutí podrobněji přezkoumávat, neboť není další nadřazenou instancí v systému obecných soudů.
10. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu