ECLI:CZ:US:2022:3.US.2262.22.1
sp. zn. III. ÚS 2262/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou, sídlem Leknínova 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2022 sp. zn. 7 To 164/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. května 2022 č. j. 21 T 153/2020-111, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených zejména čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel také navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že se žádosti stěžovatele o upuštění od zbytku výkonu trestu zákazu činnosti vyhoví.
Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 21 T 153/2020-78 ze dne 2. 12. 2020 uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen peněžitý trest a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. K žádosti stěžovatele bylo usnesením obvodního soudu č. j. 21 T 153/2020-95 ze dne 20. 1. 2021 rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu.
Ústavní stížností napadeným usnesením obvodní soud rozhodl, že stěžovatel zbytek trestu zákazu činnosti vykoná. Učinil tak poté, co z úřední činnosti zjistil, že stěžovatel v průběhu zkušební doby nevedl řádný život, neboť se dopustil přestupku v dopravě.
Proti uvedenému usnesení stěžovatel podal stížnost, kterou Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Městský soud se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, přičemž konstatoval, že není namístě ponechat v platnosti podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, jelikož v řízení nevyšlo najevo nic zásadního, co by u stěžovatele mělo být pozitivně hodnoceno a stěžovatel se ve zkušební době dopustil při řízení motorových vozidel hned několika dopravních přestupků, ačkoli v situaci, kdy mu hrozilo odejmutí řidičského oprávnění, měl právě při řízení motorových vozidel důsledně dodržovat veškerá stanovená dopravní pravidla.
V mimořádně stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se obvodní soud nijak nezabýval závažností přestupků, resp. nijak nezohlednil skutečnost, že šlo o přestupky, které přímo neohrožují bezpečnost silničního provozu. V odůvodnění usnesení obvodního soudu není nijak specifikován skutek, pro který bylo veřejné zasedání nařízeno, což podle stěžovatele zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Soud se navíc ani nezabýval možností využít prodloužení zkušební doby či jiných institutů. Podle stěžovatele totiž závažnost spáchaného jednání nedosahuje míry, aby bylo rozhodnuto o vykonání zbytku trestu, když v návrhu na podmíněné upuštění uváděl důvody, pro které řidičské oprávnění potřebuje, čímž se soud také nezabýval.
V části, v níž stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že se jeho žádosti o upuštění od zbytku výkonu trestu zákazu činnosti vyhoví, je ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný, neboť zákon o Ústavním soudu ani Ústava České republiky pravomoc takto rozhodnout Ústavnímu soudu nesvěřují. Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud musí především konstatovat, že ústavní stížnost argumentačně směřuje pouze proti rozhodnutí obvodního soudu a opomíjí, že ve věci rozhodoval také městský soud jako soud stížnostní, který argumentaci obvodního soudu doplnil. Městský soud se přitom v napadeném usnesení vyjádřil i k tomu, proč obvodní soud postupoval správně, pokud rozhodl o tom, že stěžovatel vykoná zbytek trestu, aniž by přistoupil k přiměřenému prodloužení zkušební doby či k dalším institutům, které trestní zákoník nabízí. Právě absence takového posouzení ze strany soudu přitom byla klíčovou námitkou ústavní stížnosti. Za dané situace tak postačí na odůvodnění usnesení městského soudu, který mimo jiné konstatoval, že to, že stěžovatel nikoho nezranil a nezpůsobil nehodu, není za daných okolností podstatné, odkázat.
Zmiňuje-li pak stěžovatel bez bližšího upřesnění, že řidičské oprávnění "potřebuje", tak tím spíše by měl dbát dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích. Stěžovateli byla již jednou poskytnuta nová šance, když došlo k podmíněnému upuštění od výkonu zbytku trestu, této příležitosti si však nevážil a napadená rozhodnutí jsou toho logickým vyústěním.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu