ECLI:CZ:US:2022:3.US.2423.22.1
sp. zn. III. ÚS 2423/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022 č. j. 14 To 296/2022-128, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, protože jím mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel si podal dne 29. 12. 2021 žádost o podmíněné propuštění z trestů odnětí svobody, které vykonává ve Věznici Vinařice.
3. Usnesením ze dne 20. 5. 2022 č. j. 55 PP 45/2021-114 Okresní soud v Kladně rozhodl, že se stěžovatel podmíněně propouští, stanovil zkušební dobu v trvání sedmi let a vyslovil nad stěžovatelem dohled. Zároveň stěžovateli uložil zdržet se neoprávněného užívání či držení návykových látek, podrobit se namátkovému testování na jejich užití a absolvovat probační program. Okresní soud konstatoval, že je splněna podmínka časová, neboť stěžovatel vykonal více než polovinu uloženého trestu, a taktéž podmínka nápravy, neboť stěžovatel aktuálně soustavně získává odměny a podle vychovatele jde o příkladného vězně. Za nejproblematičtější považoval posouzení splnění třetí podmínky, tedy posouzení prognózy vedení řádného života. Okresní soud konstatoval, že situace stěžovatele je hraniční, ale považoval za rozhodující, že podle znaleckého posudku je pravděpodobnost recidivy dostatečně malá, zejména pokud bude na odsouzeného působeno vhodným terapeutickým programem a bude mít setrvalou podporu rodiny.
4. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2022 č. j. č. j. 14 To 296/2022-128 usnesení okresního soudu zrušil a rozhodl, že se žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítá. Shodně s okresním soudem měl za splněné první dvě podmínky, nicméně odlišně posoudil prognózu vedení řádného života stěžovatelem. Zohlednil, že stěžovatel má bohatou trestní minulost. V minulosti v době podmíněného propuštění páchal další trestnou činnost majetkovou, ale také násilnou. Odvolací soud ocenil nastoupenou cestu snahy po nápravě, zároveň však konstatoval, že v kontextu délky výkonu trestu odnětí svobody a předchozí trestné činnosti netrvá proces nápravy dosud dostatečně dlouho, aby mohla být zárukou vedení žádného života. Za nejproblematičtější pak odvolací soud považoval skutečnost, že by se stěžovatel měl vrátit do téhož prostředí, ve kterém dříve zneužíval návykové látky. Na problematice jeho závislosti přitom nebylo v rámci výkonu trestu dosud dostatečně pracováno a vzhledem k tomu, že jeho závislost souvisela s jeho trestnou činností, je potřeba, aby stěžovatel navázal spolupráci se subjektem zaměřeným na drogovou problematiku. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavřel, že resocializaci stěžovatele nelze považovat za dovršenou a riziko recidivy je stále značné.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že postupem krajského soudu došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů. Stěžovatel krajskému soudu zejména vytýká, že jeho podmíněné propuštění učinil závislý na splnění podmínek - splnění terapeutických programů - které však sám stěžovatel nemůže nijak ovlivnit. Stěžovatel má za to, že zákonné podmínky pro podmíněné propuštění naplnil a krajský soud mu svým usnesením fakticky stanovil další "nadstavbové" podmínky, které musí splnit, zároveň je však nemůže splnit vlastním přičiněním. Podle stěžovatele krajský soud svévolně rozšířil zákonné podmínky podmíněného propuštění o další, které ze zákona nevyplývají.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
6. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Hodnocení Ústavního soudu
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit přijatelnost návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud zde může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení městského soudu však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
8. Podmíněné propuštění upravené v §88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku stanoví tři kumulativní podmínky, při jejichž splnění soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu. První, objektivně lehce zjistitelnou, podmínkou je, že odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého trestu; soudy přitom nesmí při splnění dalších podmínek vyžadovat výkon delšího trestu, byly-li ostatní podmínky naplněny. Druhá a třetí podmínka se vztahuje k osobě odsouzeného. Ten má prokázat polepšení v důsledku výkonu trestu odnětí svobody (druhá podmínka) a je na místě od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného (třetí podmínka).
9. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Ústavní soud zásadně respektuje takové nezávislé rozhodnutí obecných soudů; je povolán kasačním způsobem zasáhnout pouze v případě, vybočuje-li činnost obecných soudů ze zásad spravedlivého procesu [srov. nález ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 599/14 (N 194/79 SbNU 207), nález ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 4851/12 (N 97/73 SbNU 589), nález ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 715/04 (N 219/39 SbNU 323), nebo nález ze dne 3. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 2201/16].
10. Co se týče hodnocení splnění podmínky prognózy vedení řádného života, Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 482/18 blíže rozvinul kritéria, která by soudy měly při posuzování naplnění podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zkoumat. Podmínka prognózy řádného života je úzce svázána s podmínkou polepšení, neboť na ni navazuje. Očekávání vedení řádného života, respektive dovršení nápravy odsouzeného v budoucnu je ze své podstaty předpokladem pravděpodobnostním, není třeba stoprocentní přesvědčení soudce. Ústavní soud se zabýval zejména hodnocením trestní minulosti odsouzeného. Trestní minulost je aspektem, který je namístě zohlednit i při posuzování očekávání vedení řádného života odsouzeného v budoucnu. Nelze jej však hodnotit formalisticky - tedy kolikrát již byl dotčený odsouzen, kolikrát vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody či kolikrát porušil podmínky podmíněného propuštění. Naopak je třeba vzít v potaz, před jak dlouhou dobou a z jakých důvodů došlo ke spáchání předchozích trestných činů a zda lze od odsouzeného na základě jeho (aktuálního) výkonu trestu očekávat, že povede řádný život. Není také možné hodnotit pomocí stejných kritérií trestní minulost osob odsouzených za různé druhy kriminality, například majetkovou a násilnou trestnou činnost, jelikož možnosti polepšení a očekávání řádného života budou u těchto skupin pachatelů zpravidla odlišné.
11. V projednávané věci se oba soudy pečlivě zabývaly situací stěžovatele. Krajský soud shledal, že stěžovatel splnil formální podmínku spočívající ve výkonu potřebné délky uloženého trestu a také druhou podmínku, tedy prokázání polepšení v důsledku výkonu trestu, avšak že nedostál třetí podmínce, tedy prognóze vedení řádného života po propuštění na svobodu. Krajský soud se ve svém usnesení naplněním třetí podmínky velmi podrobně zabýval a dostál všem požadavkům, kladeným na odůvodnění takového rozhodnutí výše citovanou judikaturou Ústavního soudu. Své rozhodnutí nezaložil na pouhém konstatování o trestní minulosti stěžovatele, ale zabýval se také časovými souvislostmi, druhem trestné činnosti, které se pachatel dopouštěl nebo skutečností, že se trestné činnosti dopouštěl v době trvání zkušební doby po předchozím podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud však nepovažoval trestní minulost stěžovatele za zásadní skutečnost pro závěr o nenaplnění podmínky prognózy vedení řádného života. Konstatoval, že stěžovatel se bude vracet do prostředí, v němž v minulosti podlehl závislosti na návykových látkách, která s jeho trestnou činností úzce souvisela. Stěžovatel na této problematice v rámci výkonu trestu odnětí svobody dosud nepracoval, a právě tuto skutečnost považoval odvolací soud za rizikovou. Třetím důvodem pak bylo, že stěžovatel vykazuje příkladné chování pouze aktuálně po krátkou dobu, která se nejeví dostatečně dlouho v kontextu délky výkonu trestu odnětí svobody a doby, po kterou v minulosti páchal trestnou činnost. Nelze také pominout, že okresní soud sice stěžovatelově žádosti vyhověl, nicméně považoval situaci stěžovatele za hraniční.
12. Za těchto okolností Ústavní soud konstatuje, že krajský soud ve svém rozhodnutí dostál požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí o žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pečlivě se situací stěžovatele zabýval, komplexně posoudil relevantní okolnosti a z ústavněprávního hlediska jeho rozhodnutí nelze tedy nic vytknout.
13. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu