ECLI:CZ:US:2022:3.US.2435.22.1
sp. zn. III. ÚS 2435/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Miroslava Štarmana, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2022 č. j. 26 Cdo 873/2022-660, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 29. 8. 2022 domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022 č. j. 26 Cdo 873/2022-660, jímž bylo v řízení o žalobě na vyklizení bytu zastaveno řízení o dovolání stěžovatele (žalovaného), neboť nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného právního zastoupení [§241 odst. 1 ve spojení s §241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")].
2. Stěžovatel se domnívá, že usnesením Nejvyššího soudu byla porušena jeho základní práva podle čl. 3, čl. 10, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto by mělo být zrušeno.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, když stěžovatel není především zastoupen advokátem a chybí v něm v podstatě jakákoliv argumentace, natož pak relevantní ústavněprávní argumentace k údajnému porušení jeho základních práv a svobod napadeným rozhodnutím.
5. Úřední činností Ústavního soudu přitom bylo zjištěno, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již vícekrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (např. věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3136/20, sp. zn. III. ÚS 2024/21 nebo sp. zn. I. ÚS 777/22). Ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
6. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
7. Stěžovatel však byl již dříve řádně poučen, jaké náležitosti má obsahovat návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, a o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem při podání ústavní stížnosti, včetně postupu, jak si může advokáta opatřit. Stěžovatel byl výslovně informován o tom, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje, současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním nedostatku právního zastoupení.
8. Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře vychází z toho, že v řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli opakovaně v každé jeho věci, jestliže se tak stalo opakovaně v předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud přiměřeně použil §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj