ECLI:CZ:US:2022:3.US.2509.22.1
sp. zn. III. ÚS 2509/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o návrhu M. H., na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1322/21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 9. 2022 se navrhovatelka domáhá povolení obnovy řízení ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1322/21, a to z důvodu nových rozhodných skutečností. Tvrdí, že bylo prokázáno, že Česká průmyslová zdravotní pojišťovna neevidovala přeplatky ze dvou ročních období na zdravotním pojištění, čímž se soudy při svém rozhodování nezabývaly. Uvádí, že v jednání exekutorky se prokázalo, že některé účtované úkony nebyly oprávněné. Česká správa sociálního zabezpečení i nadále nárokuje úhradu částek na jméno navrhovatelky, ale s identifikačními údaji, které nebyly přidělené její osobě.
2. Ústavní stížností ze dne 19. 5. 2021 se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021 č. j. 7 Tdo 338/2021-288, kterým bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto její dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 10. 2020 č. j. 14 To 344/2020-267, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání navrhovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 14. 7. 2020 č. j. 1 T 189/2019-216. Uvedeným rozsudkem byla navrhovatelka uznána vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatelka byla přípisem ze dne 15. 6. 2021 vyzvána k odstranění jejích vad ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Mimo jiné byla též poučena o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem i o postupu, jak si může advokáta opatřit. Současně byla upozorněna na následky spojené s neodstraněním vytčených vad. Výzva Ústavního soudu byla navrhovatelce doručena dne 30. 6. 2021. Podáním ze dne 28. 7. 2021 navrhovatelka požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Její žádosti bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena o dalších 15 dnů, o čemž byla informována přípisem ze dne 6. 8. 2021. Tento přípis jí byl doručen fikcí dne 23. 8. 2021. Navrhovatelka však ani v této prodloužené lhůtě vady podání neodstranila. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
3. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem.
5. To konkrétně znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž bylo-li tomu tak, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné.
6. Součástí této pravomoci Ústavního soudu však není posuzovat bez dalšího rozhodovací činnost konkrétního soudu. Pokud proto navrhovatelka nabyla přesvědčení, že v její trestní věci, která skončila vydáním pravomocného odsuzujícího rozsudku, vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, je oprávněna podat u příslušného soudu návrh na povolení obnovy řízení podle hlavy devatenácté zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
7. Ústavní soud může v takovém případě přezkoumat pouze výsledné a pravomocné rozhodnutí soudu o nepovolení obnovy řízení, a to po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva navrhovatelky, a to pouze z hlediska ochrany jejích ústavně zaručených základních práv. Nic takového však navrhovatelka nyní nežádá, když navrhuje povolit obnovu řízení přímo Ústavním soudem.
8. Obnova řízení před Ústavním soudem je zákonem o Ústavním soudu připuštěna jen ve specifických situacích, jako je řízení navazující na (vyhovující) rozhodnutí mezinárodního soudu; v daném případě je ale očividné, že takové rozhodnutí musí nejprve být vydáno (srov. §119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Lze tak shrnout, že navrhovatelka předložila podání, které věcný přezkum Ústavním soudem neumožňuje, jelikož k jeho projednání není Ústavní soud příslušný. Proto je Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud nevyzýval navrhovatelku k odstranění ostatních vad jejího podání, zejména nedostatku právního zastoupení advokátem a absence relevantní ústavněprávní argumentace, neboť ani případné vyhovění výzvě by nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj