ECLI:CZ:US:2022:3.US.2532.21.1
sp. zn. III. ÚS 2532/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Gawronem, LL.M., advokátem, sídlem Drtinova 557/10, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2021 sp. zn. 3 Tdo 624/2021, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. března 2021 č. j. 31 To 55/2021-299 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. října 2020 sp. zn. 33 T 92/2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v České Lípě jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 10. 2020 sp. zn. 33 T 92/2019 byl stěžovatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu vyměřen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 3. 2021 č. j. 31 To 55/2021-299 bylo ke stěžovatelovu odvolání podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozhodnuto, že rozsudek okresního soudu se zrušuje a rozhoduje se tak, že se podle §222 odst. 2 trestního řádu trestní věc postupuje Městskému úřadu v České Lípě, neboť zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021 sp. zn. 3 Tdo 624/2021 bylo stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
5. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech zákonných procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, respektive nahrazovat.
7. V posuzovaném případě stěžovatel podal ústavní stížnost ve fázi, kdy jeho trestní věc byla postoupena do správního řízení na základě ustanovení trestního řádu, dle kterého soud "postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat". Za takovéto situace je podání ústavní stížnosti předčasné. Postoupením věci dle §222 odst. 2 trestního řádu totiž sice končí trestní řízení, avšak o stejném skutku bude vedeno jiné právní řízení. V něm bude mít stěžovatel plnou možnost uplatnit svá práva, a nebude-li souhlasit s jeho výsledkem, využít všech možných dalších prostředků nápravy, které mu zákon přiznává, včetně eventuálního podání ústavní stížnosti. Jestliže řízení o skutku kladeném stěžovateli za vinu není dosud ukončeno a stěžovatel bude mít možnost se věcně i procesně hájit v jiném typu řízení, pak platí, že pro přípustnost zásahu Ústavního soudu dosud nejsou splněny podmínky (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1851/21, veřejně dostupné na internetu na adrese http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, vyplývající z uvedených ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl usnesením soudce zpravodaje podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj