ECLI:CZ:US:2022:3.US.2854.21.1
sp. zn. III. ÚS 2854/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MERCIA spol. s r. o., sídlem Dašická 1228, Chrudim, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 282/57, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2021 č. j. 23 Co 245/2021-134, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení, a společnosti Kubík a. s., sídlem U Prašné brány 1090/2, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 6. 2021 č. j. 3Nc 7543/2021-41 bylo k návrhu vedlejší účastnice nařízeno předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce jako žalované uloženo odstranit závory a další překážky umístěné na vjezdech na parkoviště, a to konkrétně na hranici pozemku p. č. X1 s pozemkem p. č. X2 a na hranici pozemku p. č. X1 s pozemkem p. č. X3, vše v katastrálním území a obci Ch. (výrok I. bod 1) a zdržet se umísťování jakýchkoli překážek či jiného omezování, které by bránilo vedlejší účastnici (žalobkyni) v přístupu na parkoviště nacházející se na pozemku p. č. X4a pozemku p. č. X1 před budovou č. p. X5, stavbou občanského vybavení, v části obce Chrudim IV, která stojí na pozemku p. č. st. X6, vše v katastrálním území a obci Ch. (výrok I. bod 2); dále jím bylo vedlejší účastnici uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podala žalobu ve věci samé (výrok II.).
3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 9. 2021 č. j. 23 Co 245/2021-134 bylo k odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu rozhodnuto, že toto usnesení se potvrzuje.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka nejprve vysvětluje, že předmětem sporu je parkoviště, které dříve pronajímala vedlejší účastnici a poté nájemní smlouvu vypověděla a umístila na ně značky zákazu vjezdu a oznámení, že je lze používat pouze s jejím souhlasem. Tato upozornění nebyla respektována, a proto přistoupila k umístění závor a překážek.
5. Problém stěžovatelka spatřuje v tom, že před okresním soudem je již vedeno řízení sp. zn. 3 C 241/2018 o uložení povinnosti umožnit výkon práv z věcného břemene, o určení míry rozsahu služebnosti stezky a cesty a o určení neexistence služebnosti stezky a cesty a řízení sp. zn. 8 C 51/2020 o odstranění stavby, v němž se stěžovatelka domáhá odstranění budovy č. p. X5 ze svého pozemku p. č. st. X6. Vedlejší účastnice tak mohla podat podobný návrh předběžného opatření již v některém z těch probíhajících řízení, nikoliv jako návrh podle §75 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), tedy jako návrh podaný před zahájením řízení. Tímto nesprávným procesním postupem byl ovlivněn výběr soudce, neboť kdyby byl návrh podán v řízení sp. zn. 8 C 51/2020, bylo by o něm rozhodováno jiným soudcem, jenž vede posledně uvedené řízení, a pokud by byl podán v řízení sp. zn. 3 C 241/2018, pak ho sice původně vedla soudkyně JUDr. Jana Profousová, avšak byla z něj vyloučena pro podjatost podle usnesení krajského soudu ze dne 27. 1. 2021 č. j. 18 Co 16/2021-549. V každém případě měl být návrh posouzen jako návrh na vydání předběžného opatření v již probíhajících řízeních podle §102 o. s. ř., což je podstatné i z toho důvodu, že soudce by musel před rozhodnutím o vydání předběžného opatření posoudit důkazy z celého spisu, nejen důkazy navrhovatele.
6. Další pochybení shledává stěžovatelka v tom, že v návrhu vedlejšího účastníka na vydání předběžného patření nebylo jasně specifikováno, jakou žalobu hodlá následně podat. Návrh tak měl být z důvodu nedostatku formulace budoucí žaloby ve věci samé soudem prvého stupně odmítnut bez dalšího. Namísto toho soud ve výroku vedlejšímu účastníkovi uložil, aby ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení podal žalobu ve věci samé, a to aniž by v odůvodnění jednoznačně uvedl, o jakou žalobu by přesně mělo jít.
7. Došlo také k porušení pravidla, že předběžné opatření nemůže být vydáno, jestliže jeho obsah by byl totožný s rozhodnutím ve věci samé. To dokládá následně podaná žaloba, která je formulována na určení povinnosti zdržet se umisťování překážek na nemovitost. Je tak předbíháno rozhodnutí ve věci samé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud úvodem připomíná, že jde-li o předběžná opatření, jejich přezkum zcela nevylučuje, byť mají prozatímní povahu a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, když za určitých okolností mohou zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. V rámci naznačeného přezkumu nicméně Ústavní soud zásadně neposuzuje splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale to, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, navíc limitovaného tím, že podstatná část záruk řádného procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud tak toliko zkoumá, zda rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), zda bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). V posuzované věci není pochyb o tom, že soudy rozhodovaly na základě zákona jako orgány k tomu příslušné. Ústavní soud zároveň neshledává, že by napadené rozhodnutí vykazovalo znaky libovůle.
10. Obecné soudy neudělaly nic jiného, než že v mezích daných zákonnou úpravou projednaly návrh na vydání předběžného opatření tak, jak byl podán. I pokud procesní úprava či její interpretace obecnými soudy dávala protistraně prostor podat návrh podobného předběžného opatření již v rámci nějakého dříve zahájeného a dosud neskončeného řízení, tato skutečnost sama o sobě nedokládá, že by podání samostatného návrhu na předběžné opatření v očekávání otevření dalšího souvisejícího řízení muselo být zapovězeno, respektive proč by bylo v rozporu s principy ústavnosti. Možnost strany sporu volit určitou procesní taktiku, která bude mít následně různé procesní důsledky, včetně toho, že zahájení různých typů či různých množství řízení může vést k jinému obsazení soudu, jenž bude rozhodovat o určité právní otázce, či k jinému rozsahu dokazování či právního posuzování, sama o sobě ještě nevypovídá o existenci žádného konkrétního protiústavního pochybení, které by mohlo být důvodem pro zásah Ústavního soudu, a to i kdyby se existence možnosti takové volby jevila z právně-teoretického pohledu jako nevhodná.
11. Co se týče možné podjatosti soudkyně JUDr. Jany Profousové, z pohledu ústavního přezkumu je rozhodující, že krajský soud se touto námitkou zabýval a řádně se s ní vypořádal. V tomto směru lze plně odkázat na str. 4 a 5 odůvodnění jeho rozhodnutí.
12. Rovněž jde-li o otázku správnosti a dostatečné preciznosti formulace návrhu na vydání předběžného opatření a opatření samotného, stěžovatelčiny námitky jsou především formálního rázu a nedotýkají se podstaty věci. Ústavní soud opět neshledává, že by svědčily o porušení jejích ústavně zaručených práv, zejména pak, když jimi není zpochybňováno naplnění základního předpokladu pro vydání předběžného opatření definovaného právní úpravou, kterým je potřeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2022
Vojtěch Šimíček
předseda senátu