ECLI:CZ:US:2022:3.US.2869.22.1
sp. zn. III. ÚS 2869/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, P.O.BOX 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022 sp. zn. 7 To 264/2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 17. 10. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jeho prostřednictvím domáhal zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí.
2. Předtím než se Ústavní soud mohl začít věcí meritorně zabývat, musel přezkoumat podání po stránce formální, a konstatoval, že podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků, mimo jiné nedostatkem povinného právního zastoupení.
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již v minulosti vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 263/10, sp. zn. I. ÚS 1303/18, sp. zn. IV. ÚS 247/20). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Nadto i sám stěžovatel ve svém podání uvádí, že musí být právně zastoupen, a žádá o stanovení dodatečné lhůty. Výzva k odstranění vad podání však neslouží k prodlužování marně uplynulé lhůty za situace, kdy si byl stěžovatel od počátku vědom, že je povinen si pro řízení před Ústavním soudem zvolit právního zástupce, a přesto tak neučinil.
5. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2022
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj