ECLI:CZ:US:2022:3.US.2917.22.1
sp. zn. III. ÚS 2917/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. T., zastoupeného Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem, sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2022 č. j. 14 Co 215/2022-127, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) E. K. a 2) nezletilých Y. T. a Y. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 82 Nc 26/2021, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. V řízení vedeném městským soudem pod sp. zn. 82 Nc 26/2021 se první vedlejší účastnice (dále jen "matka") návrhem doručeným soudu dne 15. 7. 2021 domáhá, aby soud vydal rozsudek, jímž by jí svěřil nezletilé do její péče, stěžovateli stanovil výživné podle úvahy soudu a rozhodl, že stěžovatel není oprávněn stýkat se s oběma nezletilými. Návrhem doručeným soudu dne 24. 6. 2022 se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud nařídil předběžné opatření, jímž by matce uložil zákaz vycestování s nezletilými do zahraničí a uložil povinnost složit do úschovy soudu cestovní pasy nezletilých. Usnesením ze dne 29. 6. 2022 sp. zn. 82 Nc 26/2021-95 městský soud návrhu stěžovatele vyhověl a nařídil předběžné opatření, kterým uložil matce zdržet se vycestování s nezletilými mimo území České republiky bez souhlasu stěžovatele do pravomocného skončení řízení o úpravě styku stěžovatele s nezletilými a uložil jí předat na podatelnu městského soudu cestovní pasy nezletilých ve lhůtě do 1. 7. 2022 (I. výrok). Současně městský soud zamítl v mezidobí podaný návrh matky na nařízení předběžného opatření, jímž by soud nahradil souhlas stěžovatele s vycestováním nezletilých (II. výrok).
3. Městský soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že v průběhu řízení došlo ke značnému vývoji, který se odrazil ve zrušení předběžného opatření, jímž byla stěžovateli uložena povinnost strpět péči matky o nezletilé, přispívat na jejich výživu a zdržet se osobního styku s nimi. Stěžovatel péči matky o nezletilé respektuje, na jejich výživu přispívá a s nezletilými se stýká jednou za 14 dní prostřednictvím asistovaných styků. Městský soud poukázal na návrhy rodičů na nařízení předběžných opatření, které vyplynuly z úmyslu matky v blízké budoucnosti společně s nezletilými vycestovat na dlouhodobou dovolenou do Ruské federace, jejímž účelem má být navštívení především její matky, jejíž zdravotní stav není dobrý. Městský soud vyjádřil pochopení pro tento záměr matky, s ohledem na její cílovou destinaci však zdůraznil souvislosti probíhajícího válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, a skutečnost, že v důsledku sankcí uvalených na Ruskou federaci je život v této zemi včetně možnosti cestování do a z této země značně ovlivněn, také Ministerstvo zahraničních věcí České republiky od 30. 3. 2022 důrazně varuje před cestami na území Ruské federace a vyzývá občany České republiky k opuštění země z důvodu zhoršení bezpečnosti a možnosti odjezdu ze země. Další průběh válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou a vyhrocení vztahů Ruska s Evropskou unií by tak mohl matce s nezletilými až objektivně znemožnit návrat zpět do České republiky (nelze nyní předjímat reálné možnosti letecké dopravy z Ruska zpět do EU a České republiky) s ohledem na situaci, kdy cesta matky s nezletilými má trvat déle než jeden měsíc. Zejména však městský soud zohlednil, že probíhají asistované styky nezletilých se stěžovatelem, na které obě nezletilé reagují pozitivně, a které mají, navzdory probíhajícímu trestnímu stíhání stěžovatele, s ohledem na presumpci neviny přednost před návštěvou vzdálenějších příbuzných, se kterými navíc ani nezletilé nemají vytvořenou silnější citovou vazbu.
4. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") změnil I. výrok usnesení městského soudu tak, že se návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření zamítá, v II. výroku usnesení městského soudu potvrdil. Krajský soud konstatoval, že domáhá-li se stěžovatel nařízení předběžného opatření, o němž rozhodl městský soud I. výrokem svého usnesení, není tato okolnost úpravou poměrů účastníků řízení, o něž v řízení jde, neboť konečným rozhodnutím o péči ani styku dětí se stěžovatelem nebude vyřešeno to, zda matka smí či nesmí s dětmi opouštět území České republiky. Taková důležitá okolnost, na níž se rodiče nejsou schopni shodnout, by mohla být předmětem řízení o věci samé [§466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s.") a §877 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník")]. I pokud by případný zákaz matce vycestovat s nezletilými dětmi do zahraničí bylo možné hodnotit jako úpravu poměrů účastníků tohoto řízení, nebyla by ani v tom případě naléhavá potřeba takové předběžné úpravy dána. Krajský soud nadto zohlednil, že pokud měl být dočasný zákaz matce vycestovat s dětmi mimo území České republiky dán obavou z přerušení styků dětí se stěžovatelem, nelze takovou naléhavou potřebu dovodit za situace, kdy stěžovatel má pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu styk s dětmi dosud zakázán.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s názorem krajského soudu, že předběžné opatření nemělo být vydáno v probíhajícím řízení, nýbrž měl být podán návrh na vydání předběžného opatření v řízení podle §466 z. ř. s. Stěžovatel namítá, že jsou to právě účastníci řízení probíhajícího před městským soudem ve věci sp. zn. 82 Nc 26/2021, jejichž poměry měly být (a byly) předběžně upraveny na základě návrhu stěžovatele, šlo o styk stěžovatele s nezletilými, tedy o jeden z předmětů probíhajícího soudního řízení. Skutečnosti, které stěžovatel podrobně popsal v návrhu ze dne 24. 6. 2022, odůvodňují soudní úpravu poměrů dlouhodobějšího charakteru, zjevně tedy nepostačuje jednorázové soudní zamezení jedné cesty matky s dětmi do zahraničí, když konkrétní důvody opodstatňovaly návrh na vydání předběžného opatření, které by upravilo poměry účastníků do pravomocného rozhodnutí soudu o styku stěžovatele s dětmi, aby bylo zamezeno zmaření průběhu řízení ve věci samé. Řízení podle §466 písm. j) z. ř. s. v kombinaci s předběžným opatřením by proto nemohlo naplnit účel, který stěžovatel sledoval podáním návrhu na předběžné opatření v probíhajícím řízení. Stěžovatel taktéž upozornil, že městský soud přehlédl, že předběžné opatření zakazující styk stěžovatele s dětmi bylo v celém rozsahu zrušeno, a vycházel z nesprávného předpokladu, že zákaz styku zrušen nebyl. Stěžovatel se s nezletilými stýká jednou za 14 dní na 1 hod. v rámci asistovaného styku a návrhem na předběžné opatření se snažil zamezit zpřetrhání rodinných vazeb mezi ním a dětmi do doby, než bude o styku pravomocně rozhodnuto.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit jeho postup jako protiústavní.
9. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) dostupný stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud zdůraznil, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno.
10. Ústavněprávní přezkum se tedy soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)], předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. Ve své judikatuře Ústavní soud již vícekrát vyslovil v minulosti závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ústavní soud přitom setrvale judikuje, že ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takového výkladu účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny. Ústavní soud ostatně v minulosti řadu rozhodnutí o předběžných opatřeních rozporných s tímto závěrem zrušil [srov. např. nález ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279)].
11. V nyní posuzované věci městský soud, přestože hodnotil velmi pozitivně dosavadní chování matky v řízení a její aktivní přístup k podporování vztahu nezletilých k otci, přisvědčil stěžovateli v jeho obavách, že by se matka s ohledem na její rodinné vztahy v Ruské federaci nemusela zpět do České republiky vrátit. Byť se městský soud shodl s názorem opatrovníka, že zde není podezření, že by se matka chtěla dopustit protiprávního přemístění nezletilých, měl za to, že zde existují závažné objektivní důvody pro vyhovění návrhu stěžovatele, a že nařízené předběžné opatření napomůže zabránit tomu, aby byl zmařen průběh řízení ve věci samé.
12. Krajský soud na rozdíl od městského soudu neshledal naléhavou potřebu takové předběžné úpravy, neboť matka osvědčila, že její úmysl cestovat do Ruské federace se týkal časově omezeného období, což vyplývá z letenek zajištěných pro ni a její děti u příslušného dopravce. Krajský soud přihlédl také k tomu, že starší nezletilá byla přijata do mateřské školy v B., že matka má pracovní smlouvu se společností se sídlem v B. od 1. 4. 2017 na dobu neurčitou, a že opatrovník nezletilých dětí jako orgán sociálně-právní ochrany dětí, který s matkou v její nynější situaci spolupracuje, sám hodnotí na základě svých zjištění riziko, že matka hodlá s dětmi zůstat na území Ruské federace trvale, jako nereálné.
13. Takto řádně odůvodněný závěr Krajského soudu v Brně je třeba považovat za prvek nezávislého soudního rozhodování, kterému nemá Ústavní soud z pozice ústavnosti čeho vytknout. Stěžovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jeho tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces dokládaly, když jeho argumentace obsažená v ústavní stížnosti je v tomto směru pouhou polemikou se soudy učiněným výkladem. Stěžovatel odkazuje na svůj návrh ze dne 24. 6. 2022, ve kterém uvedené důvody pro zabránění matce vycestovat s nezletilými mimo území České republiky stále přetrvávají. Zde uvedené důvody však vzal krajský soud v úvahu a řádně se s nimi vypořádal. Skutečnosti, o které své závěry opřel, vyplývají z vyžádaného soudního spisu, zejména ze zprávy Magdalenium z. s., podle které matka s tímto zařízením spolupracuje a vyvíjí potřebnou aktivitu k tomu, aby si nalezla následné ubytování po ukončení pobytu v azylovém domě, kam se uchýlila po konfliktech se stěžovatelem, matka má podané žádosti o sociální byt a byty v městských částech v B. Taktéž opatrovník ve své zprávě ze dne 27. 6. 2022 (a opakovaně ve zprávě ze dne 15. 7. 2022) uvádí, že není důvod bránit matce v trávení dovolené s nezletilými u její rodiny či se domnívat, že se matka s nezletilými do České republiky nevrátí, jde o vycestování krátkodobé (matka předložila zpáteční letenku) za babičkou nezletilých, která ze zdravotních důvodů nemůže přicestovat za dětmi. Podle zprávy opatrovníka ani ošetřující dětská lékařka nezletilých nehledala důvod, proč by matka nemohla s nezletilými odcestovat za rodinou do Ruska. Podle pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 2017 uzavřené se společností X má matka sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou na pozici designer. Krajský soud tedy vyšel v závěru o neexistenci důvodů, které by osvědčovaly vydání stěžovatelem navrhovaného předběžného opatření, z řádně provedeného dokazování a ústavně souladným způsobem odůvodnil, na základě jakých úvah ke svým závěrům dospěl, Ústavní soud proto nemá tomuto jeho závěru z pohledu ústavnosti čeho vytknout.
14. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že krajský soud při svém rozhodování opominul, že usnesením městského soudu ze dne 24. 1. 2022 č. j. 82 Nc 26/2021-209 bylo zrušeno předběžné opatření nařízené usnesením téhož soudu ze dne 17. 9. 2021 č. j. 82 Nc 26/2021-28 ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2021 č. j. 82 Nc 26/2021-36, kterým byla stěžovateli uložena povinnost strpět do pravomocného rozhodnutí soudu péči matky o nezletilé, přispívat na jejich výživu částkou 2000 Kč a 1500 Kč měsíčně a zdržet se do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé osobního styku s nimi. Vycházel-li krajský soud ve svých závěrech nesprávně z toho, že asistovaný styk stěžovatele s nezletilými probíhá na základě dobré vůle matky, ačkoli je stěžovatel podle soudního rozhodnutí povinen se osobního styku s nezletilými zdržet, nejde o skutečnost, na níž by soud založil své rozhodnutí (viz odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se uvádí: "Navíc je nutno zohlednit, že pokud měl být dočasný zákaz matce vycestovat s dětmi mimo území České republiky dán obavou z přerušení styků dětí s otcem, nelze takovou naléhavou potřebu dovodit za situace, kdy otec má pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu styk s dětmi dosud zakázán...").
15. Jak již bylo shora uvedeno, úkolem Ústavního soudu není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů, spočívající v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. I v případech, kdy je shledáno porušení norem podústavního práva (což ovšem v nyní projednávaném případě shledáno nebylo), Ústavní soud zvažuje míru relevance pochybení, vytýkaného ústavní stížností, pro celkovou správnost napadeného rozhodnutí. Soudní řízení, v jehož průběhu mělo údajně dojít k namítanému pochybení, je třeba pojímat jako celek (in globo). Jinými slovy, ne vždy musí každý procesní nedostatek vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci, kdy přehlédnutí uvedené skutečnosti krajským soudem nepředstavuje pochybení, které by způsobilo zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Nosným motivem rozsudku krajského soudu bylo totiž neshledání reálné obavy z toho, že by matka trvale opustila s nezletilými Českou republiku. Nadto je nutno přihlédnout k tomu, že krajský soud vzal v úvahu, že asistovaný styk stěžovatele s nezletilými na specializovaném pracovišti Magdalenium. z. s. probíhá.
16. Z téhož důvodu Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že dospěl-li krajský soud k závěru, že zákaz matce vycestovat s dětmi do Ruské federace není úpravou poměrů účastníků vedeného řízení, zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces. K takovému zásahu by došlo, neprojednal-li by krajský soud s uvedenou argumentací věc stěžovatele. Krajský soud však i přes vyjádření názoru, že nejde o úpravu těch poměrů účastníků řízení, které budou konečným rozhodnutím vyřešeny, přistoupil k projednání věci a výslovně uvedl, že pokud by tento závěr neměl být správný, a případný zákaz matce vycestovat s nezletilými dětmi do zahraničí bylo možné hodnotit jako úpravu poměrů účastníků tohoto řízení, nebyla by ani v tom případě naléhavá potřeba takové předběžné úpravy dána. Ani argumentace krajského soudu vztahující se k procesním aspektům návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření tak nemění nic na jeho závěru, že není dána naléhavá potřeba úpravy poměrů účastníků. Jak již bylo výše konstatováno, důvodem k zásahu Ústavního soudu nemůže být sama skutečnost, že v řízení před obecnými soudy došlo k určitému pochybení, aniž by zároveň bylo možno dospět k závěru, že toto pochybení mělo, či alespoň mohlo mít, vliv na výsledek daného řízení ve vztahu ke stěžovateli. Napadené rozhodnutí může v intencích kautel spravedlivého procesu obstát i navzdory tomu, že došlo k málo významnému porušení procesního práva [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2007 sp. zn. III. ÚS 191/06 (N 14/44 SbNU 183)]. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud zamítl návrh stěžovatele nikoli proto, že nebyl podán postupem podle §466 písm. j) a násl. z. ř. s., ani proto, že k zásahu do práv stěžovatele nemohlo dojít z důvodu soudního zákazu jeho styku s nezletilými, nýbrž proto, že krajský soud na rozdíl od městského soudu dospěl k závěru, že matka v řízení prokázala úmysl vycestovat s nezletilými z České republiky na časově omezené období a není tedy dána naléhavá potřeba upravit poměry účastníků.
17. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu