ECLI:CZ:US:2022:3.US.3096.21.1
sp. zn. III. ÚS 3096/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. M. a 2) nezl. stěžovatele L. N. R., obou zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou se sídlem Stroupežnického 20, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2021, č. j. 18 Co 241/2021-5163, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. května 2021, č. j. 60 P 133/2020-4634, 28P a Nc 136/2021 a ze dne 17. června 2021, č. j. 60 P 133/2020-4802, 28 P a Nc 184/2021, a přípisu Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a J. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále v čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 19 odst. 1, čl. 24 a čl. 37 Úmluvy o právech dítěte a v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje uvést toliko základní fakta. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, mezi první stěžovatelkou a vedlejším účastníkem probíhá řízení ve věci péče o nezletilého (druhého stěžovatele). Napadenými usneseními Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření na svěření nezletilého stěžovatele do péče matky a určení styku nezletilého s vedlejším účastníkem (otcem nezletilého). O odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 7. 5. 2021 bylo rozhodnuto napadeným usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") tak, že se usnesení obvodního soudu potvrzuje. Přípis městského soudu, který stěžovatelka napadá, obsahuje reakci na stěžovatelčinu stížnost, ve které místopředseda městského soudu vyhodnotil stížnost na průtahy jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatelů
3. Stěžovatelka v poměrně obsáhlé ústavní stížnosti namítá, že jí a jejímu synovi je bráněno v přístupu k soudu. Uvádí, že nezletilý je v péči otce vystaven hrubému jednání, a že se jejími (důkazy podloženými) tvrzeními obecné soudy zcela odmítly zabývat. Uvádí, že městský soud v napadeném usnesení odvolací námitky stěžovatelky zcela opomenul tak, jako by nebyly vzneseny. Uvádí rovněž, že řízení je zatíženo průtahy, a že v řízení ve věci samé obvodní soud přes návrhy stěžovatelky při jednání dne 11. 6. 2021 ani neprovedl dokazování. Dále namítá, že obecné soudy v projednávané věci narušují zásadu rovnosti účastníků řízení, když byl nezletilému stěžovateli ustanoven jako opatrovník pro řízení před soudem orgán sociálně-právní ochrany dětí Městské části Praha 3, tedy subjekt, který dle tvrzení stěžovatelky jedná v rozporu s nařízeními svého nadřízeného orgánu a u nějž lze s ohledem na důkazy a celkový kontext věci mít pochybnosti o jeho nezaujatosti. Vzhledem k tvrzené kolizi zájmů opatrovníka (předmětného orgánu sociálně-právní ochrany dětí) a jeho postupu v řízení je třeba mít dle stěžovatelky za to, že nezletilý nebyl v řízení řádně zastoupen. Celkově stěžovatelka dovozuje, že nezletilý stěžovatel je v důsledku jednání jeho otce podroben nelidskému zacházení a odkazuje na celou řadu práv dítěte, která jsou dle jejího názoru u nezletilého dlouhodobě porušována.
III.
Procesní podmínky pro řízení před Ústavním soudem
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci se zabýval především oprávněností stěžovatelky V. M. podat ústavní stížnost i jménem nezletilého stěžovatele L. N. R. za situace, v níž byl nezletilému v průběhu řízení před obecnými soudy ustanoven opatrovník - Městská část Praha 3. Je-li totiž v řízení o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem pro střet zájmů ustanoven nezletilému opatrovník, rodič dítěte nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení; ustanovený opatrovník se stává právním zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže.
5. Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování ve věcech péče soudu o nezletilé. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a)] vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého.
6. V takovém případě proto Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (shodně srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 307/21 ze dne 3. 2. 2021; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obdobně postupoval Ústavní soud i v nyní posuzované věci a ústavní stížnost nezletilého L. N. R. zastoupeného matkou (stěžovatelkou) odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
7. Ve zbytku již formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ústavní soud dále považuje za nezbytné uvést, že k soudním rozhodnutím v rodinněprávních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Přezkum rozhodnutí o návrzích na předběžná opatření Ústavní soud zcela nevylučuje, neboť mohou za určitých okolností zasáhnout do základních práv účastníků řízení. Ústavní soud však zásadně neposuzuje splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, limitovaného navíc tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), anebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1502/21 ze dne 22. 6. 2021].
10. Pro Ústavní soud je podstatné, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušným soudem a nejsou svévolná ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 36 Listiny ani čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy. Obecné soudy návrhy stěžovatelky náležitě posoudily a na základě svých úvah, které řádně odůvodnily, o nich rozhodly. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření.
11. Pokud jde o napadená usnesení obvodního soudu, je v nich srozumitelně uvedeno, proč obvodní soud neshledal potřebu prozatímní úpravy péče o nezletilého. V usnesení ze dne 7. 5. 2021 zdůraznil, že problematickým se jeví předávání dítěte z péče matky do péče otce, a samotný pobyt u otce problematický není. Dodal, že na eskalování situace reagoval vydáním předběžného opatření č. j. 60 P 133/2020-4558 ze dne 30. 4. 2021, kterým bylo nařízeno, že předávání dítěte bude v případě obou rodičů probíhat za asistence specializovaného pracoviště. V dalším napadeném usnesení ze dne 17. 6. 2021 obvodní soud pečlivě vysvětlil, proč návrhu na vydání předběžného opatření nevyhověl (viz odst. 27 - 30 usnesení obvodního soudu ze dne 17. 6. 2021). Městský soud se pak se závěry obvodního soudu ztotožnil, když uvedl, že dle jeho názoru obvodní soud správně uzavřel, že důvody pro nařízení předběžného opatření pro neexistenci naléhavé potřeby zatím nenastaly (odst. 11 napadeného usnesení městského soudu). Přitom s odkazem na obsah spisu rovněž zdůraznil, že na základě doposud provedených zjištění je zřejmé, že stěžejním problémem je u nezletilého vyhrocený okamžik předávání (který dokumentují třetí osoby), když ani jeden z rodičů dosud neutlumil vzájemný konflikt mezi nimi panující, a neumožnili nezletilému přenést se přes partnerský rozkol jeho rodičů tak, aby přechod od jednoho rodiče ke druhému byl bezproblémový. Byť se městský soud vyjádřil k věci poměrně stručně, jeho usnesení vyhovuje náležitostem kladeným judikaturou Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí a Ústavní soud vůči němu nemá žádné výhrady. Městský soud se věnoval i procesním námitkám stěžovatelky, vypořádal se i s námitkou tvrzené kolize zájmů ustanoveného opatrovníka.
12. Porušení práv stěžovatelky pak Ústavní soud neshledal ani v napadeném přípisu městského soudu. Ke stěžovatelkou namítaným průtahům v řízení Ústavní soud upozorňuje, že její námitky směřují primárně proti průtahům ve věci samé, a dodává, že právní řád umožňuje účastníkům řízení, mají-li za to, že v řízení dochází k průtahům, podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však lze odkázat na vyjádření městského soudu, který uvedl, že pokud stěžovatelka namítá průtahy v řízení, zcela pomíjí svou značnou procesní aktivitu, která soudu prvního stupně ztěžuje rozhodování o věci samé.
13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl částečně jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu [ve vztahu ke stěžovateli 2)] a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu