Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 19.12.2022, sp. zn. III. ÚS 3110/22 [ usnesení / ŠIMÍČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:3.US.3110.22.1
sp. zn. III. ÚS 3110/22UsneseníÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Kateřiny Jandové, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2022 č. j. 13 Co 108/2022-83 v části týkající se nároku na finanční zadostiučinění a nákladů řízení, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. ledna 2022 č. j. 25 C 91/2021-65, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka, takto:Soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3110/22.Odůvodnění:1. Soudci Vojtěchu Šimíčkovi, jako soudci zpravodaji, byla přidělena ústavní stížnost stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 7. 2022 č. j. 13 Co 108/2022-83 v části týkající se nároku na finanční zadostiučinění a nákladů řízení, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. 1. 2022 č. j. 25 C 91/2021-65. Stěžovatelka se žalobou u obvodního soudu domáhala po vedlejší účastnici zadostiučinění ve formě omluvy a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy. Uváděla, že je veřejnou funkcionářkou ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ním podávala oznámení o svém majetku. Plošným zveřejňováním jejího majetkového přiznání dochází k zásahu do jejích ústavně zaručených práv (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 3Listiny základních práv a svobod). Obvodní soud uvedeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu zamítl (I. výrok) a uložil jí povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (II. výrok). Stěžovatelka podala proti rozsudku obvodního soudu odvolání, městský soud přezkoumal rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, odvolání neshledal opodstatněným, a proto rozsudkem napadeným ústavní stížností potvrdil rozsudek obvodního soudu (I. výrok) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). 2. Přípisem ze dne 23. 11. 2022 stěžovatelka, v návaznosti na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 19/22 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) vznesla námitku podjatosti soudce Vojtěcha Šimíčka, který je v její věci soudcem zpravodajem. Uvedla, že v předmětné věci vyvstala pochybnost, zda u něj není naplněn důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování její ústavní stížnosti s ohledem na postup vedlejší účastnice a obsah jednání se zástupci spolku Sdružení místních samospráv České republiky, z. s. (dále jen "SMS") dne 4. 3. 2021 k řadě témat použití zákona o střetu zájmů, které se v dané době řešily [pozn.: po zrušení příslušné zákonné úpravy nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.)]. Namítla, že závěr pléna Ústavního soudu v bodě 26. odůvodnění uvedeného usnesení je vůči její ústavní stížnosti zcela nepřijatelný, a že trvá na svém návrhu, aby dotyčný soudce byl v řízení o její ústavní stížnosti vyloučen z projednávání a rozhodování o ní. K přípisu přiložila zápis z uvedeného jednání, z něhož je podle jejího názoru zjevné, že jednání se uskutečnilo, a to v uvedený den; jednání se účastnily osoby uvedené v zápisu; účast dalších osob nebyla s ohledem na koronavirová opatření možná; zápis byl proveden den poté z poznámek zástupců SMS a provedla jej pracovnice SMS, která tuto agendu má na starosti (jak dokládá potvrzení ředitelky SMS ze dne 8. 8. 2022); okruhy témat byly v dané době aktuální agendou (projednávaná novela zákona, podané žádosti o zadostiučinění a rušení dříve uložených pokut na základě zrušeného právního předpisu); vedlejší účastnice změnila zásadně svůj postup při správě Centrálního registru oznámení po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 173/2020-32 a začala od 6. 11. 2020 podaná oznámení zveřejňovat až na žádost, tedy přesně to, oč stěžovatelka žádala; zpravodajem plenárního nálezu byl soudce Vojtěch Šimíček a předmětná věta (sc. věta, kterou na jednání dne 4. 3. 2021 řekl zástupce vedlejší účastnice: "pro MSP bylo rozhodnutí NSS překvapivé, registr nebyl uzavřen v souladu s odloženou vykonatelností nálezu ÚS, věc byla konzultována na Nejvyšším soudě a se zpravodajem nálezu ÚS") mířila skutečně k jeho osobě. Stěžovatelka je přesvědčena, že usnesení sp. zn. Pl. ÚS 19/22 je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") a zdůraznila, že poměr k věci není určován tím, zda soudce porušil některou ze svých zákonných povinností, ale tím, zda existuje jakákoli relevantní pochybnost o jeho podjatosti. Podle ní je relevantní, že předestřená okolnost, tj. že dotyčný soudce měl poskytnout vedlejší účastnici určitou formou konzultaci ohledně jejího dalšího postupu po vydání nálezu s odloženou vykonatelností jeho zrušujícího výroku, neboť byl sám ve věci zpravodajem, objektivní pochybnost zavdává. Za situace, kdy otázka (ne)provedení adekvátních opatření při provozu Centrálního registru oznámení vedlejší účastnicí je jednou z klíčových otázek řešené právní věci, a právě k danému měl uvedený soudce vedlejší účastnici poskytnout, byť blíže nespecifikovanou konzultaci, takovou objektivní pochybnost zjevně představuje. Stěžovatelka dále odkázala na řadu závěrů z judikatury ESLP, Ústavního soudu i odborné literatury zdůrazňující význam "pouhého zdání" podjatosti.3. Soudce Vojtěch Šimíček ve vyjádření ze dne 28. 11. 2022 uvedl, že námitku považuje za zcela nepodloženou, JUDr. Jiřího Kaprase nezná, nikdy v životě se s ním nepotkal a nejednal s ním v žádné podobě, dokonce nikdy neslyšel v žádné souvislosti ani jeho jméno. O dané problematice nekomunikoval ani s nikým jiným z ministerstva. Proto se necítí být podjatým, jelikož nemá žádný poměr k věci, k účastníkům, vedlejším účastníkům ani jejich zástupcům. Dále dodal, že zápis z jednání, datovaný ke dni 4. 3. 2021, ve kterém se shora citovaná věta objevuje, je sepsán na hlavičkovém papíře SMS, zapsala jej Edita Nezvalová, přičemž z ničeho není patrno, o koho se jedná, zda byla předmětného jednání vůbec účastna a tento zápis není potvrzen či ověřen žádným účastníkem schůzky [z doplnění námitky podjatosti ze dne 13. a 14. 10. 2022 (pozn. Ústavního soudu: stěžovatelka ve dnech 13. ani 14. 10. 2022 námitku podjatosti nedoplňovala ani neučinila žádné jiné podání) soudce Vojtěch Šimíček dovozuje, že jmenovaná se tohoto jednání ani sama neúčastnila a vycházela údajně z blíže neurčených poznámek jiných osob, nikoliv z poznámek vlastních, případně z nahrávky jednání]. Upozornil, že z nevyžádaného vyjádření náměstka ministra spravedlnosti se podává, že ministerstvo vylučuje, že by předmětnou záležitost s ním kdokoliv z jeho zaměstnanců konzultoval nebo se chystal konzultovat, a obdobně vyznívá pozdější vyžádané vyjádření ministra spravedlnosti. Jednoznačně odmítá, že by předmětnou věc s kýmkoliv z ministerstva a v jakékoliv podobě konzultoval. Dovozovat jeho podjatost výhradně na základě údajného zápisu z jednání, sepsaného osobou, která tomuto jednání ani nebyla přítomna, vůbec nikým neverifikovaného a ve kterém není ani jmenován, pokládá za neudržitelné a neopodstatněné. Dále odkázal na obsah usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 19/22, kterým plénum Ústavního soudu shledalo k identické námitce podjatosti, že není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/22, přičemž má za to, že by právní názor obsažený v tomto plenárním usnesení měl být respektován. V další části vyjádření soudce Vojtěch Šimíček uvedl, že okolnost, že soudci Josef Fiala a Radovan Suchánek toto usnesení ignorují a i nadále ho vylučují z rozhodování dalších věcí, podle jeho přesvědčení naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění soudce Ústavního soudu, a argumentoval na podporu svého názoru.4. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z tohoto ustanovení je evidentní, že pro vyloučení soudce se nevyžaduje nedostatek nestrannosti, ale postačí pouhá (relevantní) pochybnost o jeho nepodjatosti. Již v minulosti přitom Ústavní soud vůči rozhodovací činnosti obecných soudů zdůraznil požadavek, podle něhož "vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti" (usnesení ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2573/16, bod 9. odůvodnění). Není důvod, aby tento požadavek nebyl uplatnitelný i vůči Ústavnímu soudu, resp. jeho soudci. Komentářová literatura k uvedenému ustanovení dodává: "Nestrannost soudce je kategorií ideální, k níž se lze pouze ve větší či menší míře přiblížit, a je současně kategorií obtížně přezkoumatelnou. Vzhledem k tomu postačuje k vyloučení soudce existující pochybnost o jeho nepodjatosti, nikoliv prokázaná podjatost. Přitom při posuzování nestrannosti nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby." [Pospíšil, I. in Wagnerová, E.; Dostál, M.; Langášek, T.; Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 121 až 122]. 5. Obdobné závěry plynou také z rozhodovací praxe ESLP, podle níž nelze pominout, že zatímco u subjektivního testu lze vycházet z vyvratitelné domněnky nestrannosti, není-li prokázán opak, tak v případě relevantní obavy o nestrannost u objektivního testu naopak platí "obtížně vyvratitelná domněnka, že soudce nestranným není" (srov. MOLEK, P. Právo na spravedlivý proces. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 174). Tak v rozsudku ze dne 1. 10. 1982 ve věci Piersack proti Belgii (stížnost č. 8692/79, §30) ESLP konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení, a dále že "objektivní přístup zkoumá, zda soudce nabízí dostatečné záruky, aby byly vyloučeny všechny legitimní pochybnosti o nestrannosti soudce" (srov. též rozsudky ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, stížnost č. 33958/96, §42 - 44, a ze dne 16. 12. 2003 Grieves proti Spojenému Království, stížnost č. 57067/00, §69). Řečeno jinými slovy, ale se stejným významem: "při objektivním posuzování nestrannosti se zjišťuje, zda lze nezávisle na chování soudce na základě určitých ověřitelných skutečností zpochybnit jeho nestrannost, přičemž i vnější zdání může mít jistý význam, jelikož v sázce je také důvěra, kterou soudy v demokratické společnosti musí vzbuzovat u veřejnosti" (rozsudek ESLP ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, stížnost č. 34130/96, §42). Rovněž již v rozsudku ze dne 7. 8. 1996 ve věci Ferrantelli a Santangelo proti Itálii (stížnost č. 19874/92) ESLP zdůraznil význam "pouhého zdání" podjatosti soudce účastníky nebo veřejností. Obdobně z rozsudku ESLP ze dne 17. 1. 1970 ve věci Delcourt proti Belgii (stížnost č. 2689/65) lze dovodit, že pro vyslovení závěru o absenci nestrannosti postačí již samotná dostatečně nevyvrácená pochybnost o nestrannosti soudu, resp. soudce. Při zkoumání otázky (ne)strannosti soudce je pak podle ESLP nutné "jít ještě dále, než jak se věci jeví", neboť "spravedlnost nemůže být pouze vykonávána, ale především musí být vidět, že je vykonávána" (§31 téhož rozsudku). Přitom nevypořádá-li se soud náležitým způsobem s námitkou podjatosti, může tím sám porušit právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek ESLP ze dne 23. 4. 1996 ve věci Remli proti Francii, stížnost č. 16839/90). ESLP též konstatoval, že "jakýkoliv soudce, u kterého existuje legitimní důvod pro obavy o jeho nestrannost - například pokud by zveřejnil prohlášení týkající se výsledku věci - by proto neměl ve věci rozhodovat" (rozsudek ze dne 9. 12. 2019 ve věci Rustavi 2 Broadcasting Company Ltd. a ostatní proti Gruzii, stížnost č. 16812/17, §341 a §342, a rozsudek ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, stížnost č. 17056/06, §98). Obdobně ESLP dovodil, že objektivně nestranný není kupř. ani soudce ústavního soudu, který v minulosti v téže věci poskytl ještě jako univerzitní profesor radu účastníkovi řízení (rozsudek ze dne 8. 2. 2007 ve věci Švarc a Kavnik proti Slovinsku, stížnost č. 75617/01).6. Čtvrtý senát Ústavního soudu, který je příslušný k rozhodnutí podle §10 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu č. Org 1/22, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednání a rozhodnutí věci. Informace poskytnutá na oficiálním jednání představitelů ministerstva se zástupci SMS o konzultaci věci se soudcem zpravodajem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a zveřejněná v zápise z tohoto jednání, je způsobilou vyvolat objektivně pochybnost o jeho nepodjatosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit soudcův pocit, že se necítí být podjatým, ani jeho výhrady vůči zápisu z jednání. K tomu lze dodat, že podle úpravy institutu vyloučení soudců v §36 a násl. zákona o Ústavním soudu nejde o to, zda se soudce "cítí" více či méně nebo se naopak částečně či vůbec "necítí" podjatým, nýbrž je podstatné, zda se zřetelem na jeho poměr ke konkrétní právní věci napadlé u Ústavního soudu, k účastníkům, vedlejším účastníkům nebo k jejich zástupcům lze (tj. objektivně) pochybovat o jeho nepodjatosti. Toto objektivní kritérium (stránka) nestrannosti soudce je relativizováno v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 19/22, které přehlíží, že podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu se pro vyloučení soudce nevyžaduje nedostatek nestrannosti, ale postačí pouhá (relevantní) pochybnost o jeho nepodjatosti. Čtvrtý senát připomíná, že při posuzování prohlášení účastníka řízení, že některého ze soudců odmítá, samostatně hodnotí skutkový i právní stav věci ke dni jeho rozhodování a jiné - byť i plenární - usnesení jej nijak nezavazuje. K tvrzení soudce Vojtěcha Šimíčka o tom, že chování soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka při rozhodování o jeho vyloučení naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění soudce Ústavního soudu, čtvrtý senát nepřihlédl, neboť posouzení tvrzeného kárného provinění není předmětem rozhodování o podjatosti jiného soudce.7. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu podle §36 odst. 1 ve spojení s §38 odst. 1 větou druhou zákona o Ústavním soudu (obdobně jako ve věci sp. zn. III. ÚS 1759/22 a dalších) tak, že soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3110/22.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 19. prosince 2022Josef Fiala v. r.předseda senátu
Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k výroku a odůvodnění usnesení ze dne 19. prosince 2022 sp. zn. III. ÚS 3110/22V záhlaví uvedeném usnesení IV. senát Ústavního soudu, který je podle §10 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu č. Org 1/22 příslušný k rozhodování o námitkách podjatosti vznášeným vůči soudcům III. senátu, opět dospěl většinou hlasů k závěru, že jsou dány podmínky pro vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednání a rozhodnutí v záhlaví uvedené věci. Stejně jako v předchozích usneseních v mnoha obdobných věcech s výrokem a odůvodněním nynějšího usnesení nesouhlasím.1. Hned na úvod musím uvést, že mé pochybnosti o možnostech Ústavního soudu zabránit tomu, aby bylo v případě tak závažných rozhodnutí s dopady pro jeho budoucí rozhodování a právní jistotu dostatečně zajištěno, aby se (jako již v minulosti) dva soudci nestali těmi, kdo bude formulovat právní názor celého Ústavního soudu, bez možnosti využít mechanismů k prosazení názoru jiného - skutečně většinového (viz blíže mé odlišné stanovisko ze dne 1. 11. 2022 k usnesení sp. zn. III. ÚS 2126/22 a dalším a ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 1908/22 a dalším - všechna rozhodnutí Ústavního soudu spolu s odlišnými stanovisky k nim jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). K tomu však nakonec došlo, když plénum Ústavního soudu zaujalo podle §23 zákona o Ústavním soudu stanovisko ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, kterým byl tento právní názor (podle mne nesprávný - viz mé odlišné stanovisko zejména k nálezu ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2296/22) překonán se závazností pro všechny senáty a soudce zpravodaje rozhodující obdobné věci. To, že plenární stanovisko se neprojeví navenek bez nálezu, který bude jeho "nosičem", na tom nic nemůže změnit, zejména nelze tvrdit, že by takový nosič nemuseli vyslat "disidenti". I oni jsou při svém dalším rozhodování stanoviskem vázáni.2. Opět dochází k vyloučení soudce z důvodu tzv. objektivní podjatosti v situaci, kdy lze očekávat, že tento soudce neopustí svůj názor vyjádřený v plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ve věci zveřejňování oznámení o majetku u veřejných funkcionářů uvedených v §2 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Na problémy, které tím vyvstávají před budoucím rozhodováním Ústavního soudu, jsem již poukázal v odlišném stanovisku ve věci samé, tj. k nálezu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 579/22. Po schválení stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 se sice stav v této věci (viz blíže sub 4) změnil, ale jen pro foro interno Ústavního soudu, ale definitivně věc vyřešena není (viz k tomu Filip/Holländer/Šimíček Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd., Praha: C. H. Beck 2007, s. 103), neboť vykonatelným může být jen nález, ve kterém se ono stanovisko uplatní. To nelze zaměňovat s informační funkcí Sbírky nálezů a usnesení (tamtéž, s. 104).3. Co je nejzávažnější. Nynější usnesení řeší podjatost jmenovaného soudce, ale současně představuje problém pro budoucí rozhodování. To proto, že tuto věc již rozhodovalo v jiné věci, ale téhož merita a za zcela identických skutkových zjištění, i plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 19/22. Dospělo k závěru, že tento soudce vyloučen není, protože v tomto případě o podjatost nejde, takže ve věci pro Ústavní soud měla nastat "doba poplénová", nyní navíc podtržená přijetím shora uvedeného stanoviska kvalifikovanou většinou podle §13 zákona o Ústavním soudu, a to za účasti jmenovaného soudce. Situace je taková, že se jednání v těchto věcech v plénu účastní, zatímco z rozhodování věcí ve III. senátu je nadále vylučován. Obávám se výrazu, který bude použit pro to, jak se bude "objektivně" navenek jevit taková věc, takový soudce a takový Ústavní soud, který by měl navenek (bez ohledu na to, že jde o strukturovaný státní orgán) vystupovat jednotně.4. Do uvedeného plenárního usnesení sp. zn. Pl. ÚS 19/22 byl nakonec vložen i mnou trvale zastávaný názor, že soudce Ústavního soudu poté, co rozhodl, nemůže být považován ve smyslu zákona o Ústavním soudu za podjatého, vykládá-li a objasňuje-li důvody nálezu, ve kterém byl zpravodajem, ač má pochopitelně vztah "k věci", když na ní měsíce předtím pracoval. Stejně jako většina ostatních soudců jsem tak rozhodnutí Ústavního soudu, kde jsem byl zpravodajem, komentoval mnohokrát, tak jak se to děje i u jiných soudů či v zahraničí.5. Zde jen mohu odkázat na bod 26 odkazovaného usnesení sp. zn. Pl. ÚS 19/22, že podle zákona o Ústavním soudu není zakázáno, aby jeho soudce rozhodnutí komentoval. Jistě můžeme vést diskuzi, jak toto komentování může vyznít, ale musíme nejdříve vědět (tedy spolehlivě zjistit), v čem takové komentování spočívá. Ale až za situace, kdy k něčemu takovému prokazatelně vůbec došlo a máme v ruce skutečné důkazy či přinejmenším relevantní indicie. Nedovedu si představit, že by bylo tímto způsobem vedeno dokazování např. v trestních věcech. Při vší úctě k trestnímu řízení přitom považuji řízení před Ústavním soudem za stejně důležité, takže by v něm měly být takové zásady respektovány rovněž i při rozhodování o podjatosti.6. Nepřesvědčil mě ani souhrn či přehled judikatury k tzv. objektivní podjatosti v nynějších usneseních, která se navíc zpravidla vztahuje k rozhodování soudců obecných soudů v konkrétních případech, nikoli jen na výklad zákona či součásti ústavního pořádku, čehož si je i většina senátu vědoma (viz např. bod 4 nynějšího usnesení). Rozhodování soudců Ústavního soudu nelze bez dalšího ztotožňovat s rozhodováním soudců obecných soudů (viz blíže Filip/Holländer/Šimíček Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd., Praha: C. H. Beck 2007, s. 175-183, Filip, J. K otázce podjatosti soudce Ústavního soudu v řízení o ústavnosti právního předpisu. Časopis pro právní vědu a praxi, č. 2, roč. 2002, s. 152-156, dále usnesení ze dne 2. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 5/21). Tímto způsobem by totiž bylo možno vyřadit z rozhodování každého soudce v případě, že bychom přistoupili na názor, že stačí zmínka v zápise, jakou nacházíme v zápise z jednání Sdružení místních samospráv z 5. 3. 2021. Tato z hlediska právního nicneříkající věta (viz bod 2 nynějšího usnesení), "pro MSP bylo rozhodnutí NSS překvapivé, registr nebyl uzavřen v souladu s odloženou vykonatelností nálezu ÚS, věc byla konzultována na Nejvyšším soudě a se zpravodajem nálezu ÚS", vede opět kolegy k závěru (bod 6 nynějšího usnesení), že informace "poskytnutá na oficiálním jednání představitelů ministerstva se zástupci SMS o konzultaci věci se soudcem zpravodajem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a zveřejněná v zápise z tohoto jednání, je způsobilou vyvolat objektivně pochybnost o jeho podjatosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit soudcův pocit, že se necítí být podjatým, ani jeho výhrady vůči zápisu z jednání." Neví se totiž, jaká konzultace měla proběhnout, čeho se týkala, kdy se měla uskutečnit, jakou formou, co z ní vzešlo, o jaký nález vlastně mělo jít atd. Soudce Šimíček v tomto zápisu ostatně není ani výslovně jmenován a jeho podjatost je dovozena pouze z okolnosti, že byl soudcem zpravodajem předmětného plenárního nálezu. Je pak otázkou, zda na tomto závěru naopak může něco změnit pocit kolegů v senátu, že jmenovaný soudce objektivně podjatým je.7. Taková objektivní pochybnost se musí jevit z vnějšku, jinak dostává nádech subjektivity a účelovosti. Vždyť stejně tak bych za pomoci judikatury k oné tzv. objektivní podjatosti mohl navrhnout, aby byli z rozhodování vyloučeni moji senátní kolegové, popř. kdokoli ze soudců, který při plenárním jednání o podjatosti vyjádřil svůj názor. Tak bychom mohli v této řetězové reakci pokračovat jako v rakouské Národní radě v roce 1933, což vešlo nejen do ústavní historie pod názvem "Selbstausschaltung des Parlaments". To není možné vzhledem k tomu, že jiným Ústavním soudem a jinými (než v současnosti) čtrnácti jeho soudci tento stát nedisponuje (viz k tomu pro lepší pochopení usnesení ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 3697/16).8. Znovu připomínám, že do stejné roviny se v tomto nešťastném zápise dostává i Nejvyšší soud, na který se jaksi zapomíná a který v těchto věcech nyní rozhoduje - tam se také vznáší jako na běžícím pásu námitky podjatosti?! Nezaregistroval jsem. Proč nikoliv? Přece v předmětném zápise SMS ČR čteme, že "věc byla konzultována na Nejvyšším soudě a se zpravodajem nálezu ÚS". Tím chci jen upozornit na obavy, jak se "objektivně" bude při tak "nesnesitelné lehkosti dokazování podjatosti" jevit nejen Ústavní soud, ale jak vidno, též Nejvyšší soud. Jejich nashromážděné vědění tak již nebude možno využívat, protože by vznikl navenek dojem podjatosti (samozřejmě, jen když by se to navrhovatelům hodilo).9. Zastával jsem v těchto věcech trvale názor, že rozhodování o podjatosti musí být prostředkem k určení toho, kdo má nestranně rozhodnout (byť, jak stále tvrdím, přezkoumávaný zákon nemá žádná subjektivní práva), a nikoli prostředkem k tomu, jak má rozhodnutí dopadnout. Po přijetí stanoviska pléna podle §23 zákona o Ústavním soudu, je již o tom, jak má z hlediska zachování principu právní jistoty plynoucího z čl. 1 odst. 1 Ústavy, od 29. 11. 2022 rozhodnuto. Tímto stanoviskem je vázán každý senát a každý soudce zpravodaj Ústavního soudu. Konečně dovolávání se závěrů stanovisek přijatých plénem podle §23 zákona o Ústavním soudu je dosud praxí, která není zpochybňována. Jedinou možností pro jiný postup by bylo překonání právního názoru novým plenárním stanoviskem nebo hledání jiných cest, jak se na rozhodování v souladu s takovým stanoviskem nepodílet, což ale není problémem ani mým, ani problémem zde opět vylučovaného soudce. Já jsem dosud vždy volil cestu dodržení soudcovského slibu, byť nezapírám, že někdy se skřípěním zubů. 10. Při posuzování oné tzv. objektivní podjatosti v podmínkách Ústavního soudu bych očekával, že půjde o soudce, který se rád nechává slyšet, vystupuje v médiích k dosud nerozhodnutým věcem, vyvolává kontroverze svými názory na rozhodovanou věc, končí mu funkční období a známa je jeho touha po znovujmenování apod. Přesto Ústavní soud takové soudce (správně) nevylučuje [srov. např. v minulosti usnesení ze dne 18. 6. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 7/02 (U 17/26 SbNU 379)]. Jak se s tím ale srovnává drtivý dopad nicneříkající věty v jednom najednou objeveném zápisu z neveřejného jednání, kde dotyčný soudce nebyl, nehovořil, nevyvolal kontroverzi, prostě nic, není zřejmé. Tomu se obvykle říká "vařit z čisté vody". Nezmění-li se tato skutková okolnost, je snášení dalších judikátů o tzv. objektivní podjatosti pokusem na "nezpůsobilém objektu".11. Konečně i námitka podjatosti uplatňovaná stěžovateli v těchto věcech, ale i dalšími stěžovateli v řadě obdobných věcí prostřednictvím stejné právní zástupkyně, je stěží přijatelná, jde-li o ústavní stížnosti, kde přece jsou jiná referenční kritéria než u výkladu ústavní konformity zákona, který žádná subjektivní práva mít nemůže. Tato námitka je uplatněna totiž v ústavních stížnostech stěžovatelů, o kterých jmenovaný soudce "subjektivně" nic neví, nikdy je neviděl, stejně jako neviděl jejich právní zástupkyni, účastníky soudního řízení atd. Pak přirozeně jej jinak než "objektivně" vyloučit nelze. A s tím nemohu, stejně jako v předchozích případech, na základě uvedeného zápisu z jednání SMS ČR, souhlasit.V Brně dne 19. prosince 2022Jan Filip