ECLI:CZ:US:2022:3.US.3125.22.1
sp. zn. III. ÚS 3125/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Ing. Libora Přichystala, zastoupeného JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem, sídlem Koněvova 1107/54, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2022 č. j. 21 Co 212/2022-300 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. července 2022 č. j. 15 C 157/2020-289, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a Ing. Jany Dombaiové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojením s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jakož i právo na respektování autonomie vůle podle čl. 2 odst. 3 Listiny.
2. V řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 21. 7. 2022 č. j. 15 C 157/2020-289 rozhodl, že zpětvzetí žaloby učiněné stěžovatelem (žalobcem) dne 25. 5. 2022 není účinné [srov. §96 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")] a v řízení bude pokračováno. Důvodem pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že řízení mohlo být zahájeno na návrh obou stran (tzv. iudicium duplex) a vedlejší účastnice řízení (žalovaná) se zpětvzetím žaloby nesouhlasila.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 23. 8. 2022 č. j. 21 Co 212/2022-300 usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil s postupem okresního soudu. Zdůraznil, že na straně vedlejší účastnice řízení jsou vážné důvody pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby, když nelze pominout, že účastníci řízení se pokouší vyřešit otázku podílového spoluvlastnictví již téměř čtyři roky. Před zahájením soudního řízení se snažili věc vyřešit dohodou, avšak bezúspěšně. Vedlejší účastnice řízení na vypořádání podílového spoluvlastnictví trvá a proto by po uplynutí dvou let soudního řízení, kdy již byly opatřeny důkazy k rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nebylo efektivní, aby musela, bylo-li by zpětvzetí žaloby vyhověno a řízení zastaveno, podávat novou žalobu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Poukazuju na nutnost respektovat autonomii vůle, dispoziční zásadu a zásadu, že žalobce je pánem sporu (dominus litis). Zdůrazňuje, že právo na soudní ochranu představuje právo, nikoliv povinnost a stát by měl respektovat svobodnou vůli jednotlivce ohledně toho, zda se bude či nebude soudit. Přestože je v §96 odst. 3 o. s. ř. zakotvena možnost rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby, mělo by jít o výjimečný postup. Nutnost respektovat stěžejní zásady soukromého práva byla vyjádřena v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 42/08 (N 90/53 SbNU 159; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Postup obecných soudů se současně promítá i do práva vlastnit majetek, které bude meritorním rozhodnutím dotčeno. Stěžovatel konečně soudům vytýká, že svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je rovněž přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž byla vyslovena neúčinnost zpětvzetí žaloby podle §96 odst. 3 o. s. ř. Jakkoliv lze stěžovatelovi přitakat v tom, že úprava vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby představuje určité omezení dispoziční zásady či autonomie vůle, z Listiny nicméně nelze dovodit, že mezi základní práva a svobody náleží právo žalobce ukončit soudní spor. Právě §96 odst. 3 o. s. ř. tím, že poskytuje soudu prostor pro vážení zájmů obou (všech) účastníků řízení, je široce koncipovanou generální klauzulí pro určení mezí dispoziční zásady v civilním procesu. Přihlíží tak k ústavnímu imperativu vyvažování procesního postavení účastníků, který je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a je garantován veřejnou mocí jako tzv. status positivus a představuje institucionální záruku, že žalobce nebude své právo na soudní ochranu zneužívat [srov. k tomu odlišné stanovisko soudců Jiřího Zemánka, Ludvíka Davida, Jaromíra Jirsy, Kateřiny Šimáčkové a Vojtěcha Šimíčka k nálezu ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 40/18 (N 138/100 SbNU 512) ve věci návrhu na zrušení §96 odst. 6 o. s. ř.].
8. Právní teorie i praxe se shodují v tom, že relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k tomu, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je takovým řízením, které může být zahájeno kterýmkoliv spoluvlastníkem, vedlejší účastnice řízení se zpětvzetím žaloby nesouhlasila a své důvody vyjádřila (řízení o vypořádání podílového vlastnictví běží již dva roky a nic nenasvědčuje tomu, že mezi účastníky mělo dojít k dohodě), nelze v postupu obecných soudů, které důvody jejího nesouhlasu vyhodnotily jako závažné a řízení nezastavily, s tím, že zastavení řízení by bylo nehospodárné i s ohledem na již provedené dokazování a vynaložené náklady účastníků řízení, spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu