ECLI:CZ:US:2022:3.US.3194.21.1
sp. zn. III. ÚS 3194/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené JUDr. Bc. Rudolfem Kožušníkem, advokátem se sídlem Šumavská 1085/12, Praha 2, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 32 Co 242/2021-30, a usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 7. 2021, č. j. 25 P 28/2017-535, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Praze - Západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Praze - západ ("okresní soud") a Krajského soudu v Praze ("krajský soud"), neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích základních práv a svobod, jakož i základních práv a svobod jejích dvou nezletilých dětí, zaručených v čl. 36 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Předmětem řízení předcházejícího nyní posuzované ústavní stížnosti bylo jmenování opatrovníka pro nezletilé syny P. a J. pro řízení o změnu péče o tyto děti. Napadeným usnesením okresního soudu byl nezletilým jmenován opatrovníkem Městský úřad Černošice. Odvolání proti tomuto usnesení zamítl nyní rovněž napadeným usnesením krajský soud.
3. Jak se podává z ústavní stížnosti a z připojených listin, dne 7. 4. 2021 podal otec nezletilých dětí návrh na nařízení předběžného opatření dle §74 zákona č. 99/2013 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, kterým by soud uložil stěžovatelce povinnost předat oba nezletilé do jeho péče. Tento návrh však okresní soud usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 25 P 28/2016-488, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal otec dne 19. 4. 2021 odvolání, o kterém rozhodl krajský soud usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. 32 Co 142/2021-516, a to tak, že změnil usnesení okresního soudu a nařídil předběžné opatření, kterým se nezletilé děti umisťují do péče otce a stěžovatelka je povinna péči otce o nezletilé strpět.
4. Ještě předtím okresní soud usnesením ze dne 21. 4. 2021, č. j. 12 Nc 1452/2021-37, rozhodl na návrh Města Černošice, Městského úřadu Černošice - odboru sociálních věcí, zdravotnictví a školství dle §452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("z .ř. s."), výrokem I. o předběžném opatření, na základě kterého byly obě nezletilé děti dočasně umístěny do péče otce, výrokem II. jmenoval opatrovníkem nezletilých dětí Město Černošice, a výrokem III. zahájil řízení o změně péče nezletilých ve smyslu §13 odst. 1 a 2 z. ř. s. Stěžovatelka se proti uvedenému rozhodnutí okresního soudu odvolala, avšak napadla pouze výrok I. uvedeného usnesení. O odvolání stěžovatelky rozhodl krajský soud dne 28. 5. 2021 usnesením č. j. 32 Co 136/2021-80, a to tak, že napadený výrok I. usnesení okresního soudu změnil tak, že se zamítá návrh otce na nařízení předběžného opatření o uložení povinnosti matce prozatímně strpět péči otce o nezletilé děti. Krajský soud totiž zohlednil okolnost, že poměry nezletilých již byly zatímně upraveny k návrhu otce shora citovaným usnesením krajského soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 32 Co 142/2021-516 (viz předchozí odstavec), a to tak, že nezletilí byli umístěni do zatímní péče otce.
5. Následně okresní soud usnesením napadeným nyní posuzovanou ústavní stížností jmenoval opatrovníkem nezletilých dětí Město Černošice, Městský úřad Černošice za účelem jejich zastupování před soudem o změně péče.
6. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, kde namítala podjatost Městského úřadu Černošice. Tuto podjatost spatřovala zejména v tom, že tentýž orgán podal návrh na zahájení řízení o předběžném opatření, který sice byl v odvolacím řízení zrušen, nicméně dle tvrzení stěžovatelky současné řízení o změně péče probíhá na základě podnětu tohoto opatrovníka a v tom stěžovatelka spatřovala rozpor s §469 a také §455 odst. 2 z. ř. s. Okresní soud totiž jmenoval opatrovníkem nezletilých dětí Městský úřad Černošice, přestože ten byl navrhovatelem v řízení o změně péče. Jmenovaný orgán sociálně právní ochrany dětí prý proto nemůže v řízení vystupovat nestranně a nezaujatě, když podal návrh na vydání předběžného opatření, a tím dle tvrzení stěžovatelky podal i podnět k zahájení řízení úpravy péče o nezletilé a zcela nesporně se tak přiklonil na stranu otce.
7. Krajský soud však odvolání stěžovatelky nevyhověl a usnesení okresního soudu potvrdil.
8. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není nezbytné uvádět další podrobnosti řízení, neboť účastníkům jsou veškeré skutečnosti známy a postačuje proto uvedení základních faktů.
9. V nyní posuzované ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že soudy, které ve věci rozhodovaly, nesprávně posoudily skutkový a právní základ věci, a namítá proto porušení shora označených základních práv.
10. Ústavní soud nejprve uvádí, že stěžovatelka byla účastnicí řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, a je proto k jejímu podání aktivně legitimována. Pokud však v odůvodnění ústavní stížnosti argumentuje též zájmy obou nezletilých dětí, vnímá zdejší soud tuto argumentaci jen v daném kontextu, v rámci něhož je rozhodování o právech jednoho z rodičů v této agendě při posuzování ústavní stížnosti jednoho z rodičů nutně provázáno se zájmy nezletilých dětí, jelikož o jejich zájmy v těchto řízeních jde v první řadě.
11. Proto Ústavní soud konstatuje, že formálně bezvadná a procesně přípustná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Ústavní soud tak mohl přistoupit k posouzení její opodstatněnosti.
12. V tomto směru zdejší soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přezkoumávat skutkový základ věci a ani právní posouzení z hlediska souladu s podústavním právem, jak navrhuje stěžovatelka, nýbrž náleží mu "pouze" hodnotit, zda postupem soudů nedošlo k porušení základních práv či svobod stěžovatelky. Ústavní soud tak připomíná, že není další instancí pro přezkum rozhodnutí obecných soudů, nýbrž je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava").
13. Z tohoto úhlu pohledu nazíráno Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
14. Jak se podává z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka napadá usnesení okresního a krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o jmenování opatrovníka pro řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí, přičemž jim vytýká chybné posouzení (ne)podjatosti jmenovaného opatrovníka. Tento názor však zdejší soud nesdílí.
15. Ústavní soud se především neztotožňuje s tvrzeným zásahem do práva na soukromý a rodinný život a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 Listiny. Aby totiž mohla být ústavní stížnost v tomto řízení úspěšná, muselo by platit, že brojí proti bezprostřednímu, aktuálnímu a konkrétnímu zásahu do základních práv stěžovatelky. Jak se však podává ze shora uvedeného, napadená rozhodnutí se týkají výhradně jmenování opatrovníka nezletilým dětem, z čehož nelze dovodit žádný (natož bezprostřední, aktuální a konkrétní) zásah do právní sféry stěžovatelky. Řečeno velmi jednoduše: vydání napadených rozhodnutí se nemohlo vůbec nijak dotknout osobnostních práv stěžovatelky a ani jejího soukromí či rodinného života. Stěžovatelka totiž ve skutečnosti jen presumuje, že v důsledku jmenování opatrovníka tento nebude řádně hájit práva a zájmy nezletilých, což se následně může projevit ve výsledném soudním rozhodnutí. V rámci soudního řízení však stěžovatelka bude disponovat všemi procesními právy a tvrzení, že již v této jeho fázi je "nevratně" zasaženo do jejích základních práv a že je proto nezbytný kasační zásah Ústavního soudu, je pouhou neodůvodněnou spekulací. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že Ústavní soud je oprávněn zasáhnout teprve poté, co stěžovatelka marně využije všechny ostatní prostředky k ochraně svých práv, což se ve vztahu k namítanému porušení čl. 10 Listiny zcela zjevně nestalo.
16. Stěžovatelka dále rozporuje postup obecných soudů a tvrdí, že porušily ustanovení §455 odst. 2 z. ř. s. a §469 odst. 2 téhož zákona. V tom spatřuje porušení svého základního práva na soudní ochranu.
17. Podle ustanovení §455 odst. 2 i §469 odst. 2 z. ř. s. platí, že byl-li jmenován opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na předběžné opatření, resp. na zahájení řízení, jmenuje soud na návrh opatrovníka jiného.
18. V nyní posuzované věci považuje zdejší soud za podstatné (viz shora provedená rekapitulace předchozího řízení), že ke jmenování Města Černošice - městského úřadu došlo již usnesením okresního soudu ze dne 21. 4. 2021, přičemž stěžovatelka tuto výrokovou část předmětného usnesení nenapadla odvoláním, ačkoliv tak učinit mohla (jinou výrokovou část ostatně odvoláním napadla a byla zastoupena advokátem, tzn. právním profesionálem). Pokud proto skutečně zastávala názor o podjatosti jmenovaného opatrovníka, nic jí nebránilo, aby v intencích právě citovaných zákonných ustanovení podala již tehdy řádný opravný prostředek a aby navrhla opatrovníka jiného. Nic takového však neučinila, byť v tomto případě bylo Město Černošice - městský úřad přímo navrhovatelem předběžného opatření.
19. V řízení, ke kterému se váží nyní napadená usnesení, však již Město Černošice - městský úřad navrhovatelem nebylo, jelikož návrh podal otec nezletilých. Proto krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení (bod 11) uvedl, že předchozí návrh Města Černošice - městského úřadu na nařízení předběžného opatření byl zamítnut a nelze proto ani z ničeho dovodit, že aktuální řízení je vedeno na základě "podnětu" tohoto subjektu. Proto nezjistil zákonnou překážku pro jeho jmenování opatrovníkem.
20. K tomuto právnímu závěru, který Ústavní soud považuje za ústavně právně plně akceptovatelný a nespatřuje v něm ani rozpor s citovanou zákonnou úpravou, dále uvádí, že po novele zákona o zvláštních řízeních soudních zákonem č. 296/2017 Sb., kterou bylo změněno ustanovení §469 odst. 2 uvedeného zákona, došlo k vyjmutí slova "podnět" a v daném ustanovení bylo ponecháno pouze slovo "návrh". Bylo tak učiněno také z důvodu problematičnosti výkladu slova "podnět". Argumentace stěžovatelky, která nepopírá, že předmětný návrh na vydání předběžného opatření nepodal samotný opatrovník, nýbrž otec nezletilých dětí, je přitom založena na úvaze, že k tomuto návrhu nemůže dojít ani z podnětu orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Zjevně tak fakticky vychází ze zákonné úpravy, která však již není aktuální.
21. Nad tento rámec proto Ústavní soud uvádí, že ani v případě, kdy je řízení zahájeno na podnět orgánu sociálně právní ochrany dětí, nemusí takové jednání nutně znamenat konflikt zájmů, neboť opatrovník hájí zájmy dítěte a s ohledem na zjištěné skutečnosti je povinen činit kroky vhodné k zajištění nejlepších zájmů dítěte. V nyní posuzované věci je přitom z přiložených dokumentů dostatečně patrno že předmětný orgán sociálně právní ochrany dětí jednal v rámci svých možností, když se snažil zjistit stanovisko matky, otce i nezletilých dětí a usiloval o zlepšení poměrů mezi všemi účastníky. Ústavní soud také podotýká, že opatrovníkem nezletilých dětí byl logicky jmenován místně příslušný orgán, který je nejlépe obeznámen s reálnou situací a dotčené děti k němu zjevně mají důvěru.
22. Ústavní soud konečně uvádí, že není opodstatněná ani stížnostní námitka ohledně tvrzeného nerespektování nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1244/15 ze dne 23. 12. 2015 (N 222/79 SbNU 569). Tento nález totiž nelze na nyní hodnocený případ vztáhnout, neboť se v něm jedná o zcela odlišný skutkový základ, kdy sice bylo shledáno porušení práva na spravedlivý proces, ale zejména z těch důvodů, že se odvolací soud odmítl věcně zabývat argumentací stěžovatele a kdy mu byla fakticky odepřena jakákoliv možnost namítat podjatost orgánu sociálně právní ochrany dětí. Jak se však podává dostatečně již ze shora uvedeného, nic podobného se v nyní rozhodované věci nestalo.
23. Ústavní soud proto uzavírá, že k porušení stěžovatelkou tvrzených základních práv nedošlo a proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu