ECLI:CZ:US:2022:3.US.3212.22.1
sp. zn. III. ÚS 3212/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Víta Tokarského, advokáta se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 29. 7. 2022 sp. zn. 3 T 8/2020 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022 sp. zn. 9 To 268/2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě, po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva dle čl. 11, dle čl. 26 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovateli, jako obhájci, byla výše citovaným usnesením obvodního soudu přiznána odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH ve výši 21 780 Kč. Zároveň obvodní soud rozhodl, že se mu nepřiznává mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH v celkové výši 39 315,32 Kč. Městský soud v Praze stížnost proti rozhodnutí obvodního soudu zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ačkoli se při obhajobě obviněného v adhezním řízení nacházel ve srovnatelné situaci jako zmocněnec poškozeného uplatňující v adhezním řízení nárok poškozeného na náhradu újmy či vydání bezdůvodného obohacení, bylo s ním v rovině odměňování bez jakéhokoli rozumného odůvodnění zacházeno méně příznivě než se zmocněncem poškozeného.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení §202 odst. 2 či §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
6. Právě uvedené platí o to více ohledně rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení, jímž se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž však zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. princip minimalizace zásahů a např. nález ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111)]. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny zejména v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele. V nyní projednávané věci jde o částku cca 40 000 Kč, pročež je zásah do základního práva intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.
7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu