ECLI:CZ:US:2022:3.US.3282.21.1
sp. zn. III. ÚS 3282/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti K. I., zastoupené advokátem Mgr. Markem Lhotským, sídlem Lesnická 787/10, Brno, proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. října 2021 č. j. 1 ZN 1012/2021-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 2. oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPB-234986-51/TČ-2020-060282 ze dne 21. 7. 2021 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu.
Stěžovatelce (vystupující jako poškozená) bylo usnesení policejního orgánu doručeno dne 12. 8. 2021. Dne 16. 8. 2021 proti němu podala stížnost, v níž uvedla, že ji následně odůvodní. Dne 8. 10. 2021 rozhodl státní zástupce ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se stížnost zamítá, neboť usnesení policejního orgánu je řádně odůvodněno, přičemž se závěrem, že v daném případě nejde o podezření z trestného činu, se státní zástupce ztotožnil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že byla v legitimním očekávání, že bude ve smyslu §59 odst. 3 trestního řádu vyzvána k doplnění stížnosti. Podle stěžovatelky totiž z předmětného ustanovení plyne, že jde-li o opravný prostředek, který nesplňuje všechny náležitosti uvedené v §59 trestního řádu a tento obsahuje alespoň označení napadeného rozhodnutí a toho, kdo jej činí, což podání stěžovatelky splňovalo, je příslušný orgán povinen vyzvat podatele k jeho doplnění spolu se stanovením lhůty k odstranění vad.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Řízení dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv je vybudováno na principu přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž se nelze domáhat ochrany jiným způsobem, tedy na zásadě subsidiarity ústavních stížností. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatelé předtím, než se obrátili na něj, neumožnili příslušným orgánům veřejné moci způsobem k tomu stanoveným napravit všechna jimi pociťovaná porušení svých ústavně zaručených práv.
Tak tomu je i ve věci stěžovatelky, která netvrdí ani neprokazuje, že by podala podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství, přičemž ani z obsahu její ústavní stížnosti nevyplývá, že by se tak stalo. Ústavní soud přitom dlouhodobě zastává právní názor, že podnět k výkonu dohledu dle §12d zákona o státním zastupitelství je třeba považovat za účinný právní prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 (U 14/74 SbNU 623); nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485), bod 27.; či nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)].
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2022
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka