ECLI:CZ:US:2022:3.US.3467.21.1
sp. zn. III. ÚS 3467/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 3 To 272/2021-412, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 4. 2021 č. j. 3 T 33/2016-379 bylo rozhodnuto, že dle §65 odst. 2 trestního zákoníku za použití §340b odst. 1 trestního řádu se stěžovateli přeměňuje nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem okresního soudu dne 11. 7. 2016 č. j. 3 T 33/ 2016-185, v trest odnětí svobody v trvání 300 dnů nepodmíněně a podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se stěžovatel zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 11. 2021 č. j. 3 To 272/2021-412 byla odmítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako opožděná.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že v řízení nebylo nijak jednáno s jeho obhájcem, nebyl obesílán k jednání a nebylo mu doručováno usnesení okresního soudu, ač ve spise byla založena generální plná moc ze dne 23. 7. 2018. Soud vyšel z toho, že při konání veřejného zasedání se na zastupování tímto advokátem stěžovatele dotázal, a ten ho pro aktuální řízení vyloučil. Stěžovatel však namítá, že v situaci, kdy se ve spise nacházela písemná plná moc, mu soud vůbec neměl takovýto dotaz pokládat. Zmocnění udělené advokátu by se obecně mělo považovat v pochybnostech za platné. Navíc v případě písemné plné moci by mělo platit, že vypovězena může být opět jen písemně. V takovém případě není možné, aby soud vycházel z toho, co stěžovatel vysloví pouze ústně. Jednostranné vyjádření zmocnitele zde nelze akceptovat. Jestliže stěžovatel zastupování advokátem popíral, mohl si soud ověřit situaci přímo u daného advokáta, což však neučinil. K pozdějšímu podání opravného prostředku pak došlo v návaznosti na to, že v řízení před soudem prvého stupně došlo k výše popsaným porušením práva na obhajobu, když usnesení okresního soudu nebylo doručováno obhájci; to mělo být při posuzování jeho opožděnosti zohledněno. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního sp. zn. I. ÚS 1591/19.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
7. Se stěžovatelovými tezemi nelze souhlasit. Postup okresního soudu, který si ověřoval existenci právního zastupování dotazem při jednání ústní formou, je zcela běžný, a stěží lze proti němu něčeho namítat. Obdobným způsobem se mimochodem v praxi řeší pochybnosti o existenci právního zastoupení i při ústních jednáních Ústavního soudu. Není pravdou, že v případě písemné plné moci se zmocnitel k jejímu trvání nemůže vyjadřovat jinak než písemně; takový požadavek z ničeho nevyplývá.
8. Stěžovatelem uváděný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1591/19 se týkal situace, kdy tehdejší stěžovatelka byla písemně soudem dotázána, zda ji určitý advokát stále zastupuje, a ta na tento dotaz, jenž jí byl doručen fikcí, nereagovala, přičemž zároveň soud (omylem) zaslal jejímu advokátovi určitou písemnost v řízení, čímž mohl vyvolat dojem, že dřívější plná moc byla soudem již i pro aktuální řízení akceptována. Jde tak zjevně o zcela odlišné okolnosti než v případě stěžovatele, jenž se výslovně před soudem vyjádřil, že ho daný advokát aktuálně nezastupuje.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu