ECLI:CZ:US:2022:3.US.371.22.1
sp. zn. III. ÚS 371/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2021 sp. zn. 9 To 65/2021 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ze dne 12. srpna 2021 č. j. NCOZ-1120-234/TČ-2021-412301-H, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu spisového materiálu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní (dále jen "policejní orgán") se podává, že dne 10. 8. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání S. C. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, a dále pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 5 písm. c) téhož zákona, dále zahájil trestní stíhání M. L. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, a dále zahájil trestní stíhání M. H. pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 a 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona. Současně policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatelky pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 a 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona, zahájil trestní stíhání obchodní společnosti B, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona a dále zahájil trestní stíhání obchodní společnosti C, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona.
3. Napadeným usnesením policejního orgánu byly podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zajištěny peněžní prostředky nacházející se na dvou bankovních účtech stěžovatelky, včetně příslušenství a peněžních prostředků dodatečně došlých, a to do výše 132 952 366 Kč s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou výnosem z trestné činnosti.
4. Ke stížnosti stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") dalším napadeným usnesením rozhodnutí policejního orgánu zrušil a nově rozhodl tak, že se podle §79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s §79a odst. 1 téhož zákona zajišťují peněžní prostředky nacházející se na dvou bankovních účtech stěžovatelky včetně příslušenství a peněžních prostředků dodatečně došlých, a to do výše 132 952 366 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou náhradní hodnotou za výnos z trestné činnosti ve výši 132 952 366 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka poukazuje na to, že policejní orgán při prohlídce nebytových prostor stěžovatelky a dalších dvou obchodních společností, konané ve dnech 10. 8. 2021 až 13. 8. 2021 zabral rozsáhlý soubor movitého majetku, pořízeného z dotačních prostředků Evropské unie a České republiky v rámci realizace 12 projektů z operačního programu Podnikání a inovace, operačního programu PIK a programu z národních fondů České republiky, tj. za účasti dotací, které orgány činné v trestním řízení označují za neoprávněně čerpané. Hodnotu tohoto majetku vyčísluje na nejméně 144 800 000 Kč za zařízení a 80 000 000 Kč za hradlová pole. Podle názoru stěžovatelky měl být proto uvedený soubor majetku zajištěn jako primární výnos z trestné činnosti a teprve až když by jeho hodnota nedosáhla výše škody, bylo by možné přistoupit k aplikaci zajištění náhradní hodnoty. Postupem orgánů činných v trestním řízení tak podle přesvědčení stěžovatelky došlo k porušení §79g tr. řádu a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny.
III.
Vyjádření účastníků řízení
6. Vrchní soud odkázal na obsah svého rozhodnutí, v jehož odůvodnění podrobně rozebral všechny konkrétní skutečnosti, které ho vedly k jeho vydání, a to jak z hlediska námitek tehdy uplatněných, tak z hlediska judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, popř. zamítl.
7. Policejní orgán uvedl, že při domovní prohlídce zajistil zařízení a programovatelná hradlová pole podle §78 odst. 1 tr. řádu, resp. §79 odst. 1 téhož zákona pro důkazní účely a s těmito zajištěnými věcmi jako s důkazním prostředkem v probíhajícím trestním řízení pracoval. Odkázal na §77b odst. 3 tr. řádu, podle něhož má zajištění věci pro důkazní účely přednost před jinými důvody zajištění. K argumentu stěžovatelky, že soubor movitého majetku byl fakticky zabrán, připomněl §98 tr. zákoníku, podle něhož je zabrání věci druhem trestní sankce a neslouží k zajištění věcí pro účely trestního řízení. Zajištěná zařízení a programovatelná hradlová pole byla určena a užita k páchání trestné činnosti, jde tedy o nástroj trestné činnosti dle §135a tr. zákoníku a nikoliv o primární výnos z trestné činnosti. Pro doplnění zopakoval, že skutečná hodnota přístrojů a programovatelných hradlových polí byla oproti stěžovatelem tvrzeným 144 800 000 Kč a 80 000 000 Kč marginální, přičemž poukázal na znalecký posudek znalce Ing. Zdeňka Jelínka, který stanovil obvyklou cenu zabavených zařízení částkou 3 200 000 Kč.
8. Uvedená vyjádření byla zaslána na vědomí stěžovateli, který k nim již žádné stanovisko nepodal.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona acontrario).
10. Jde-li však o usnesení policejního orgánu, které vrchní soud zrušil, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán eventuálně jej zrušit podruhé). Proto Ústavní soud ústavní stížnost v této části odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
12. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout principy vztahující se k problematice zajištění finančních prostředků pro účely trestního řízení, jež plynou z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. V minulosti dospěl Ústavní soud k závěru, že majetkové hodnoty zajišťované podle §79a a násl. tr. řádu představují "majetek" ve smyslu čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "dodatkový protokol k Úmluvě"), resp. čl. 11 odst. 1 Listiny; samotné zajištění je pak bezpochyby zásahem do tohoto základního práva. Ústavní soud tudíž musí posoudit, zda lze tento zásah do základních práv považovat za ústavně konformní. Je přitom nutno mít na zřeteli, že se jedná o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci, pročež nelze mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu čl. 1 odst. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření vztahujícímu se k "užívání majetku" dle čl. 1 odst. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě [nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623); rozsudek pléna ESLP ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. 12. 1976, č. 5493/72, §62].
13. Ústavní soud vychází při posuzování ústavnosti zajišťovacích institutů ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky je institutem, jenž napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské, kriminality. Jeho podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale dočasné omezení jeho dispozičního práva za účelem eliminace nebo alespoň minimalizace škody způsobené trestnou činností a potažmo za účelem náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429)].
14. Ve své judikaturní praxi Ústavní soud formuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno [srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 či nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209)]. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2485/13).
15. Maje na zřeteli výše naznačená ústavněprávní kritéria, Ústavní soud přezkoumal usnesení vrchního soudu a dospěl k závěru, že z ústavněprávního hlediska obstojí.
16. Napadené usnesení vrchního soudu má zákonný podklad (§79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s §79a odst. 1 téhož zákona), bylo vydáno příslušným orgánem po předchozím souhlasu evropské pověřené žalobkyně, sledovalo legitimní cíl (snahu o minimalizaci škody způsobené případnou trestnou činností) a nejeví se jako zcela svévolné. Splněna byla též podmínka proporcionality, tedy to, že nesmí dojít k nápadnému nepoměru zajištěné náhradní hodnoty a věci, která by mohla být zajištěna přímo podle §79a tr. řádu.
17. Právě nepoměrem mezi zajištěnou náhradní hodnotou a případným výnosem z trestné činnosti stěžovatelka odůvodňuje svou ústavní stížnost, když připočítává i hodnotu majetku zabaveného při domovní prohlídce, kterou vyčísluje nejméně na částku 144 800 000 Kč za zařízení a 80 000 000 Kč za programovatelná hradlová pole, takže podle jejího názoru měl být právě tento soubor majetku zajištěn jako primární výnos z trestné činnosti.
18. I přes rozdílný názor policejního orgánu a vrchního soudu na povahu věcí zajištěných napadenými usneseními se s uvedeným názorem stěžovatelky nelze ztotožnit, neboť přístroje, zařízení a programovatelná hradlová pole byly při domovní prohlídce zajištěny v souladu s §77b odst. 3 tr. řádu pro důkazní účely, kdy tento důvod má přednost před jinými důvody zajištění (např. výnosu z trestné činnosti, nástroje trestné činnosti, náhradní hodnoty za nedohledaný výnos nebo nástroj trestné činnosti), zatímco napadeným usnesením vrchního soudu bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti podle §79g tr. řádu. Pro posouzení věci je ovšem rozhodující závěr vrchního soudu i policejního orgánu, že hodnota zajištěných peněžních prostředků na účtech stěžovatelky ani v souhrnu s hodnotou dalších věcí zajištěných při domovní prohlídce (k níž se velmi podrobně vyjádřil policejní orgán odkazem na znalecké posudky) zdaleka nedosahuje hodnotu tvrzeného výnosu z trestné činnosti stěžovatelky, pro kterou je stíhána. Nelze nepřihlédnout ani k faktickým zůstatkům peněžních prostředků nacházejících se na předmětných bankovních účtech, kdy po jejich sečtení je zjevné, že napadeným usnesením je stěžovatelce zasaženo do její majetkové sféry pouze co do částky 5 241 028,85 Kč, zatímco hodnota výnosu z trestné činnosti činí 132 952 366 Kč.
19. Jak však připomněl vrchní soud, bude nadále povinností orgánů činných v trestním řízení, aby průběžně vyhodnocovaly, zda s ohledem na přibývající poznatky důvody pro zajištění nadále trvají a zda souhrn všech zajištěných věcí nepřesahuje předpokládaný výnos z trestné činnosti.
20. Lze uzavřít, že usnesení vrchního soudu splňuje požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot, vytyčené judikaturou Ústavního soudu. Rozhodující soud dostál své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jeho procesním postupu nebyla zjištěna libovůle, která by svědčila o dotčení tvrzených práv stěžovatelky. Jde o legitimní výluku z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou. Nadto jde o opatření dočasné, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení tedy nepředstavují neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatelky vlastnit majetek.
21. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu (ohledně usnesení policejního orgánu, které již zrušil vrchní soud) jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a dílem (co do usnesení vrchního soudu) jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu