ECLI:CZ:US:2022:3.US.435.22.1
sp. zn. III. ÚS 435/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. et Mgr. Jiřího Matějky, právně zastoupeného Mgr. Přemyslem Drvotou, advokátem se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. 62 Co 400/2021 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. 67 C 5/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil vyživovací povinnost stěžovatele jako otce ke zletilému synovi, a to s účinností od 24. 4. 2021, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil ustanovením §911 občanského zákoníku, když dovodil, že synovi bylo ke dni 23. 4. 2021 ukončeno studium na vysoké škole, v květnu 2021 nastoupil do zaměstnání a od té doby pobírá pravidelný měsíční příjem, čímž získal schopnost se samostatně živit. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o. s. ř a s přihlédnutím k §150 o. s. ř. Vzal v úvahu charakter sporu a povahu vztahu mezi účastníky a náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci vůči žalovanému nepřiznal.
3. Proti rozsudku podal odvolání stěžovatel. Soudu prvního stupně vytkl, že nepřihlédl k podstatným skutečnostem, které byly obsahem žaloby a byly řádně doloženy důkazy, které prvostupňový soud neprovedl. Poukázal na nezodpovědný přístup syna ke studiu v maturitním ročníku gymnázia. Soud měl posoudit, zda studium bylo či nebylo jen čistě formální.
4. Odvolací soud odvolání stěžovatele odmítl, a to podle §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné, neboť stěžovateli jako žalobci bylo zcela vyhověno a nevznikla mu žádná újma, jak předpokládá §201 a násl. o. s. ř.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud prvního stupně zcela ignoroval zásadní skutečnosti, které byly obsahem žaloby a byly doloženy řádně označenými důkazy, a tyto neprovedené důkazy byly pro zjištění skutkového stavu neopomenutelné. Jmenovitě jde o důkazy, kterými stěžovatel prokazoval přístup žalovaného k jeho studiu v maturitním ročníku gymnázia v D. a podklady o plnění studijních povinností syna na vysoké škole, například o počtu jím získaných kreditů, splněných zápočtů a absolvovaných zkoušek (úspěšných i neúspěšných). Tato zjištění byla důležitá pro posouzení, zda studium bylo či nebylo jen čistě formální, spočívající pouze a jen v zapsání do prvního ročníku, či zda se žalovaný studovat snažil, ale neuspěl.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy, a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti.
8. Legitimaci k podání odvolání má pouze ten účastník, jemuž nebylo prvostupňovým rozhodnutím vyhověno anebo mu tímto rozhodnutím byla způsobena újma na jeho právech, kterou může napravit svým rozhodnutím odvolací soud. Způsobená újma musí přímo vyplývat z posouzení práv a povinností účastníků řízení; podstatné je porovnání výsledku sporu s nárokem uplatněným účastníkem, nikoliv jeho subjektivní přesvědčení o důsledcích, vyplývajících pro něho z rozhodnutí soudu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1760/2001).
9. V dané věci odůvodnil odvolací soud svůj výrok tím, že stěžovatel při jednání soudu prvního stupně dne 3. 6. 2021 po zohlednění, že žalovaný již nestuduje, navrhl změnu původního petitu a nově se domáhal zrušení vyživovací povinnosti, a to k datu ukončení jeho studia. Změna žaloby byla usnesením soudu připuštěna. Rozhodnutím soudu prvního stupně tak bylo žalobě stěžovatele plně vyhověno.
10. K napadenému usnesení je pak třeba připomenout, že zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jsou záležitostí těchto soudů. Je jejich úlohou, aby posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci příslušného právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě excesů představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují znaky libovůle. Nic takového v souzené věci Ústavní soud neshledal.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože po přezkoumání odůvodnění napadeného usnesení nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ho odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu