ECLI:CZ:US:2022:3.US.535.22.1
sp. zn. III. ÚS 535/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A N H A spol. s r. o., se sídlem Dostihová 229/17, Praha 5 - Velká Chuchle, právně zastoupené Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem Oblouková 1302/3, Rudná, proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022 č. j. Ncp 41/2022-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2021, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, domáhal určení, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku p. č. X1, jehož součástí je stavba (stavební objekt), budova s č. p. X2 (rodinný dům), neboť kupní smlouva ze dne 2. 12. 2019 uzavřená mezi stěžovatelkou a žalovaným 1) má být dle tvrzení žalobce neplatná. S ohledem na to, že nemovitosti se nachází v okresu Příbram, postoupil Obvodní soud pro Prahu 5 věc Okresnímu soudu v Příbrami. Okresní soud v Příbrami vyrozuměl stěžovatelku a další účastníky usnesením ze dne 10. 12. 2021 č. j. 17 C 179/2021-91, že je toho názoru, že by věc měla být rozhodována v prvním stupni krajskými soudy a vyzval je k vyjádření se. Následně Okresní soud v Příbrami postoupil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí. Vrchní soud rozhodl výrokem I., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a výrokem II. postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze. Stěžovatelka je toho názoru, že tímto usnesením bylo porušeno její základní právo, neboť byla odňata svému zákonnému soudci.
3. Porušení práva na zákonného soudce spatřuje stěžovatelka v tom, že nemovitosti se nachází v okrese Příbram, tj. místně příslušným by byl s ohledem na §85a o. s. ř. Krajský soud v Praze. Vrchní soud v Praze však dospěl k závěru, že se jedná o společnický spor v rámci stěžovatelky (jakožto obchodní korporace) a spor mezi korporací a jednatelem. Stěžovatelka má sídlo v Praze 5, tj. věcně a místně příslušným soudem je dle §85a o. s. ř. Městský soud v Praze.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Je-li ústavní stížnost podána proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, namítá-li stěžovatel toliko věcnou nesprávnost či nerespektování podústavního práva. Takovou argumentací je Ústavní soud nepřípustně stavěn do role další instance v soustavě obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Ústavní soud v nyní projednávaném případě neshledal důvody pro zásah do jurisdikce obecných soudů. Vrchní soud v Praze napadené usnesení odůvodnil srozumitelně a adekvátně; ať již zákon k rozhodování věci v prvním stupni povolává okresní či krajský soud, zůstává účastníku řízení zachován přístup k odvolací i dovolací instanci. Případnou nesprávnost v určení věcně příslušného soudu rozhodnutím podle §104a odst. 2 o. s. ř. lze úspěšně vytýkat v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí, a to tehdy, mohlo-li vadné určení věcné příslušnosti vést k omezení procesních práv stěžujícího si účastníka. Uvedené konstatování platí přiměřeně i pro eventuální vadné určení místní příslušnosti.
7. S výše uvedeným souvisí i případné porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Z hlediska efektivního fungování soudnictví by bylo neudržitelné, kdyby Ústavní soud porušení této ústavní zásady shledával v každém případě nesprávně určeného či obsazeného soudu. Tradičním smyslem práva na zákonného soudce je ochrana účastníka řízení před účelovou manipulací s určením soudního fóra (soudce), jež může ohrozit důvěru v regulérnost soudního procesu a jeho objektivně spravedlivý výsledek. Mimo tento rámec, co do pravidel určení místní a věcné příslušnosti soudu, jde především o pravidla organizační povahy systémového původu, jež vazbu na individuální spor mají jen zprostředkovaně (viz též usnesení sp. zn. III. ÚS 29/06 ze dne 16. 11. 2006). Vždy je proto třeba zkoumat konkrétní okolnosti věci a bezpečně vyloučit možnou přítomnost svévole při výkladu zákonných pravidel.
8. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení vyložil, jakými úvahami se řídil při formulaci právního závěru o věcné příslušnosti krajských soudů, jakož i určení místně příslušného soudu; rozsah odůvodnění napadeného usnesení shledává Ústavní soud odpovídajícím a postup vrchního soudu za svévolný nepovažuje.
9. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu