ECLI:CZ:US:2022:3.US.744.22.1
sp. zn. III. ÚS 744/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D., advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 555/31, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 101 Co 308/2021-1072, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovy a výživy nezletilé dcery L., nezletilého syna Č., nezletilého syna A. a nezletilého syna V., jejichž matkou je L. Z.
3. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní fakta.
4. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 30 P 160/2020-931, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 30 P 160/2020-996, rozhodl o svěření nezletilých do výlučné péče stěžovatele, a to s účinností od 2. 6. 2021 (výrok I.). Současně určil, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé L. částkou 1 500 Kč, nezletilého Č. částkou 1 000 Kč, nezletilého A. částkou 900 Kč, a nezletilého V. částkou 600 Kč vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám stěžovatele, s účinností od 2. 6. 2021 (výrok II.). Okresní soud dále stanovil harmonogram styku nezletilých s matkou, včetně prázdnin a státních svátků (výrok III.). Dalšími výroky (IV. - VII.) pak okresní soud rozhodl, že předběžné opatření okresního soudu z 6. 11. 2020, č. j. 30 P 160/2020-625, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze z 5. 2. 2021, č. j. 101 Co 36/2021-683, se zrušuje, a to dnem právní moci tohoto rozsudku, dále rozhodl o předběžné vykonatelnosti, změnil rozsudek okresního soudu z 3. 2. 2020, č. j. 30 P 160/2020-293 v bodě I. a zastavil řízení o návrhu matky na změnu úpravy poměrů nezletilého V.
5. K odvolání obou účastníků i kolizního opatrovníka ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že nezletilí se s účinností od právní moci tohoto rozsudku a dále s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství svěřují do (nerovnoměrné) střídavé péče rodičů, přičemž stanovil její harmonogram [výrok I. písm. a) - písm. e)]. Krajský soud dále stanovil, že stěžovatel je povinen přispívat s účinností od právní moci tohoto rozsudku na výživu každého nezletilého částkou 20 000 Kč měsíčně (výrok II.). Současně změnil rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. tak, že matce se výživné od právní moci tohoto rozsudku nestanoví (výrok III.). Dalšími výroky (IV. - VI.) rozhodl, že rozsudek okresního soudu se ve výroku VI. mění tak, že se mění rozsudek okresního soudu z 3. 2. 2020, č. j. 30 P 160/2020-293 ve výroku I. kromě části soudem schválené dohody, v níž se stěžovatel zavázal přispívat na mimořádné potřeby dětí spojené se vzděláváním dětí ve školních a předškolních zařízeních a dále k úhradě ročního členského poplatku ve zdravotnickém zařízení X a dále rozhodl, že se zastavuje řízení o odvolání matky proti výrokům IV. a VII. rozsudku okresního soudu, za současného vypuštění výroku V. tohoto rozsudku.
6. Stěžovatel s uvedenými závěry krajského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž předně uvádí, že odvolací soud rozhodl způsobem, který je v přímém rozporu s nejlepším zájmem nezletilých. Zdůrazňuje, že krajský soud radikálním způsobem změnil svůj právní názor, ačkoliv neprovedl žádné dokazování. Stěžovatel namítá, že krajský soud nerespektoval přání a názor nezletilých (zejména nejstarší dcery), čímž dle jeho názoru zasáhl do participačních práv dětí. Rozporuje rovněž stanovisko krajského soudu, že "po seznámení se se změnou pracovního názoru soudu, neměli rodiče návrhy na provedení dalšího dokazování", přičemž upozorňuje na jím předložený důkazní návrh (výslech V.).
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry odvolacího soudu v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jeho nezletilým dětem, v nichž tento soud neshledal předpoklady pro stanovení jím požadované výlučné péče.
9. Ústavní soud v této souvislosti předně považuje za nezbytné zdůraznit, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Stěžovatel nicméně povýtce staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem nenáleží. Stěžovatel tak ústavní stížnost fakticky považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétní úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, jak byla vymezena obecnými soudy, s jejichž právními závěry, resp. s právními závěry krajského soudu, polemizuje i v řízení před Ústavním soudem.
10. Pokud tedy stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se způsobem, jakým obecné soudy, resp. krajský soud rozhodl o úpravě výchovných poměrů jeho nezletilých dětí, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná též na http://nalus.usoud.cz]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), jehož se dovolává rovněž stěžovatel].
11. Ústavní soud za tímto účelem ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 19 a 21, a tam citovanou judikaturu). V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [srov. např. citovaný nález sp. zn. III. ÚS 1206/09; nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529) či nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629)].
12. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu současně vyplývá, že svěření dítěte do střídavé péče za situace, kdy oba rodiče naplňují výše uvedená kritéria zhruba stejnou měrou, není nutně vždy automatickým řešením, neboť obecné soudy jsou povinny vzít v potaz i další relevantní kritéria, pokud to specifické okolnosti projednávaného případu vyžadují, která s ohledem na povinnost respektovat a hájit nejlepší zájem nezletilého dítěte brání jeho svěření do střídavé péče a tedy vyvracejí onu presumpci ve prospěch střídavé péče. Jedná se například o situace, v nichž by vzhledem ke specifickému zdravotnímu či psychickému stavu dítěte střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž (např. pokud je dotčené dítě emočně labilní, je vysoce fixováno pouze na jednoho z rodičů, vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost, trpí poruchou autistického spektra atp.). Stejně tak lze uvažovat ve výjimečných případech o nesvěření dítěte do střídavé péče v případech, kdy rodiče, jež jinak naplňují relevantní kritéria ve zhruba stejné míře, žijí ve velmi velké vzdálenosti od sebe, a to zejména v případech, kdy by tato velká vzdálenost mohla zásadním způsobem narušit školní docházku dítěte či jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit nebo rozmělnit jeho vazby v daném sociálním prostředí [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1835/12 ze dne 5. 9. 2012 (N 152/66 SbNU 289)].
13. Důvodem bránícím svěření nezletilého dítěte do střídavé péče může být dle judikatury Ústavního soudu i nevhodná či zcela absentující komunikace mezi rodiči, nicméně pouze ve zcela výjimečných případech, neboť je zcela nesporné, že špatná či přímo konfliktní komunikace mezi rodiči negativně ovlivňuje osobnostní rozvoj samotného dítěte i charakter a kvalitu jeho výchovného prostředí, obzvláště za situace, kdy rodiče mají tendenci řešit své neshody právě "bojem o dítě" či jeho prostřednictvím a zcela tak rezignují na svou primární povinnost chránit jeho zájem být v péči obou rodičů a hledat nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, umožňující mu bez negativních vlivů tento zájem realizovat (srov. např. citovaný nález sp. zn. I. ÚS 1554/14).
14. Rovněž prizmatem těchto kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že krajský soud při svém rozhodování pečlivě a důsledně vzal do úvahy uvedené ústavní požadavky a kritéria a konfrontoval je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo zdůrazněno, shledal předpoklady pro svěření nezletilých do střídavé péče, byť asymetrické, a tedy přistoupil ke změně odvoláním napadeného rozsudku okresního soudu, s nimi dle názoru Ústavního soudu plně korespondují.
15. Jak totiž vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu, tento soud kladl při rozhodování důraz - navzdory odlišnému názoru stěžovatele - především právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Krajský soud svěření nezletilých do výlučné výchovy stěžovatele odmítl jako nevhodné a v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí.
16. Pro Ústavní soud je přitom určující, že krajský soud rozvedl, jakými úvahami se řídil při posuzování návrhů stěžovatele a matky nezletilých, přičemž dostatečně objasnil, proč je ve vztahu k nim žádoucí svěření do asymetrické střídavé péče obou rodičů. Krajský soud nejdříve odůvodnil, že jsou zde dány podmínky pro změnu původní úpravy péče o nezletilé, přičemž zdůraznil, že v řízení nebyl prokázán alkoholismus matky, jejíž péče o nezletilé a styk s dětmi byl (jak ukázal čas) bezdůvodně omezován nařízeným předběžným opatřením (srov. rozsudek krajského soudu, bod 19). Krajský soud při stanovení harmonogramu střídavé péče vycházel mj. též ze stanoviska kolizního opatrovníka, který ve svém odvolání navrhoval zásadní rozšíření styku nezletilých s matkou, přičemž uvedl, že během asistovaných kontaktů byl pozorován vřelý a blízký vztah mezi matkou a dětmi (srov. rozsudek krajského soudu, bod 5). Krajský soud zdůraznil, že "jen při střídavé péči probíhající i ve dnech naplněných školními povinnostmi se mohou znovu obnovit a v potřebné míře upevnit citové vazby dětí k matce" a dále vysvětlil, že v opačném případě by se matka stala toliko tzv. víkendovým rodičem, kterého by nezletilí zahrnutí péčí a bohatstvím stěžovatele záhy přestali postrádat. Krajský soud přihlédl též k tomu, že důležitou složkou citového rozvoje nezletilých je vytvoření sourozeneckých vazeb s dalšími dětmi matky (srov. rozsudek krajského soudu, bod 32). Krajský soud rovněž posoudil, zda by důvodem vylučujícím svěření nezletilých do střídavé péče mohla být nedostatečná komunikace mezi rodiči, resp. psychické problémy nejstarší dcery, přičemž dospěl k negativnímu závěru (srov. rozsudek krajského soudu, bod 33).
17. Krajskému soudu nelze vytýkat ani kritické přehodnocení přání nezletilých. Pro Ústavní soud je v nyní posuzovaném případě především podstatné, že tento soud kladl důraz na zjištění jejich názoru. Ze shora citované judikatury zdejšího soudu ovšem vyplývá, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte vždy a bez dalšího nekriticky převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. Řečeno jinak, názor nezletilého dítěte není pro obecné soudy jediným kritériem rozhodování. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu dostatečně odůvodněné, když zdůrazňuje, že děti matku neodmítají, resp. že přání nezletilých bylo ovlivněno dlouhodobým žitím v domácnosti stěžovatele a sporadickými styky s matkou (srov. rozsudek krajského soudu, bod 32).
18. K ostatním námitkám stěžovatele postačí uvést, že krajský soud s účastníky řízení v průběhu odvolacího řízení aktivně komunikoval a seznamoval je se svými pracovními názory. Krajskému soudu přitom nelze vytýkat, že pracovní názor změnil. V tomto ohledu je podstatné, že účastníci byli se změnou názoru soudu seznámeni a měli možnost se k ní vyjádřit (srov. rozsudek krajského soudu, bod 26). Krajský soud účastníkům rovněž vysvětlil, proč nepřistoupil k provedení dalších navrhovaných důkazů (srov. tamtéž, bod 25).
19. Ústavní soud se proto v posuzované věci neztotožňuje s námitkami stěžovatele vůči právním závěrům krajského soudu, neboť je toho názoru, že v nich tento soud dostatečně respektoval závěry plynoucí ze shora předestřené judikatury Ústavního soudu. Krajský soud dostatečně vysvětlil, proč v nyní projednávané věci považoval za splněnou zákonnou podmínku změny poměrů, jež odůvodňuje potřebu nové úpravy výchovných poměrů rodičů k nezletilým. Řečeno stručně, krajský soud zhodnotil, že zde nebyla dána jakákoliv okolnost, která by bránila svěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů. Na tomto závěru krajského soudu neshledal zdejší soud cokoliv, co by odporovalo výše předestřeným obecným kritériím ústavního přezkumu řízení ve věcech péče o nezletilé, a proto jej nehodlá - a ze shora uváděných důvodů ani nemůže - jakkoliv zpochybňovat.
20. Ústavní soud dále ve formě obiter dicta připomíná, že stěžovateli nic nebrání, aby v budoucnu podal návrh na změnu výchovných poměrů k nezletilým. Možnost změny výchovných poměrů totiž není v žádném případě vyloučena, neboť rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z ustanovení §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů" a který byl ostatně aplikován i v nyní posuzovaném případě. Nutno dodat, že tato změna může působit jednak směrem k rozšíření stávající nerovnoměrně rozvržené střídavé péče ke střídavé péči rovnoměrné, ale rovněž směrem k návratu do režimu péče výlučné.
21. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
22. Návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud již samostatně nezabýval, jelikož by to bylo za situace, kdy neprodleně rozhodl o samotné ústavní stížnosti, bezpředmětné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu