ECLI:CZ:US:2022:3.US.756.22.1
sp. zn. III. ÚS 756/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2021, č. j. 47 Co 123/2021-191, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 3. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost, brojící proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, a dále proti "sračkám Bc. Bohdany Drápalové, vyšší soudní úřednice z Okresního soudu v Jihlavě č. j. 21 C 12/2017-186 ze dne 14. srpna 2021."
Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně již ve velkém počtu případů. Z úřední činnosti je totiž zdejšímu soudu známo, že stěžovatel podal desítky ústavních stížností trpících stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. kupř. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18, IV. ÚS 3061/18, I. ÚS 930/19, I. ÚS 929/19, II. ÚS 3059/18, IV. ÚS 920/18, II. ÚS 587/15 a další; z poslední doby se jednalo o usnesení III. ÚS 2613/20).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil kupř. i v řízeních stěžovatele vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2373/20, I. ÚS 2374/20, III. ÚS 2613/20, I. ÚS 2730/20, IV. ÚS 599/21, II. ÚS 2722/21 a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
K tvrzení stěžovatele, že Česká advokátní komora zamítla jeho žádost o určení advokáta, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel jednak nespecifikoval, ve které věci se tak mělo stát (když stěžovatel vede desítky soudních řízení), dále nesdělil, že by toto rozhodnutí hodlal napadnout procesním prostředkem a rovněž neuvedl, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. Přitom platí, že byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§83 zákona o Ústavním soudu).
Za dané situace, kdy stěžovatel dlouhodobě ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj