ECLI:CZ:US:2022:3.US.759.22.1
sp. zn. III. ÚS 759/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudem soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2022 č. j. 8 As 380/2021-20 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 8 A 87/2021-29, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.
2. Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (srov. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18 a IV. ÚS 3061/18a). Přesto stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým
6. K tvrzení stěžovatele, že mu nebylo od České advokátní komory doručeno žádné rozhodnutí o určení advokáta, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikoval, ve které věci se tak mělo stát, ani nesdělil, že má v úmyslu toto rozhodnutí napadnout procesním prostředkem, a rovněž neuvedl, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. Přitom platí, že byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§83 zákona o Ústavním soudu).
7. Z těchto důvodů Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedené vady návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj