ECLI:CZ:US:2022:3.US.768.22.1
sp. zn. III. ÚS 768/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2021, č. j. 26 Co 283/2021-366 a č. j. 26 Co 284/2021-368, a usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 2. 2021, č. j. 6 Exe 349/2017-331 a č. j. 6 Exe 349/2017-332, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelů označené jako ústavní stížnost a směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů. V tomto podání stěžovatelé rovněž uvedli, že odmítají "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
Návrh stěžovatelů není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§34 ve spojení s §72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé především nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelům dostalo opakovaně již v řadě řízení. Byť přitom stěžovatelé (společně nebo samostatně) podali již desítky ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli právně zastoupeni advokátem. Za daného stavu věci proto lze dovodit jejich dostatečnou informovanost o podmínkách řízení o ústavní stížnosti a nové poučování by bylo ryze formalistické a bezpředmětné.
Stěžovatelé sice podali ústavní stížnost "s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem", ovšem z takto formulované věty nelze dovodit, zda se stěžovatelé na Českou advokátní komoru v této věci skutečně obrátili, kdy a případně s jakým výsledkem. Vzhledem k tomu, že se tato věta objevuje v podáních stěžovatelů pravidelně, aniž by měla z jejich strany jakékoli vyústění, není důvod nesetrvat na závěru, že rovněž tato ústavní stížnost vykazuje stejné vady jako v desítkách předchozích případů, a nezbývá proto než ji odmítnout.
K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelé uplatňují vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelé by ostatně měli zvážit racionalitu svého postupu, kdy se domáhají ochrany svých základních práv u Ústavního soudu, přičemž však současně zpochybňují nepodjatost všech rozhodujících soudců. Pokud by proto zdejší soud této námitce vyhověl, nastala by paradoxní situace, kdy by nemohl o jejich ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejich tvrzeným právům.
Ústavní soud proto ústavní stížnost pro neodstraněné vady přiměřeně podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj