ECLI:CZ:US:2022:3.US.806.22.1
sp. zn. III. ÚS 806/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti 1) V. M. a 2) nezl. stěžovatele L. N. R., obou zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL. M., advokátkou se sídlem Stroupežnického 20, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2022, č. j. 18 Co 28/2022-5365 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 60 P 133/2020-5329, 28 P a Nc 228/2021, 28 P a Nc 341/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 3 odst. 1 a odst. 2 a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelka (matka nezletilého stěžovatele) i otec nezletilého podali k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") návrhy na nahrazení souhlasu druhého z rodičů s docházkou dítěte do předškolního zařízení. Obvodní soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že za stěžovatelku udělil souhlas, aby nezletilý navštěvoval přípravnou třídu základní školy. Návrh matky, aby nezletilý navštěvoval mateřskou školu G., obvodní soud zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Městský soud v Praze odmítl podle §218 písm. b) občanského soudního řádu, když dospěl k závěru, že odvolání, přes poučení, které se stěžovatelce obvodním soudem dostalo, není ani nadále schopno věcného projednání. Dle městského soudu není zřejmé, proti jakému výroku napadeného rozsudku stěžovatelka odvolání směřovala, tedy v jakém rozsahu rozsudek napadá, když se dle městského soudu pouze vymezila proti procesnímu postupu soudu a nikoliv proti vlastnímu rozhodnutí.
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
5. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, totiž disponuje podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].
6. Stěžovatelčino odvolání městský soud v projednávané věci s odkazem na §218 občanského soudního řádu odmítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti tomuto rozhodnutí podala zároveň s ústavní stížností dovolání i žalobu pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti však neplyne (viz i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), že by tento procesní prostředek stěžovatelé "vyčerpali" (tj. dosáhli rozhodnutí o něm). Z tohoto důvodu není ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 31. března 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj