ECLI:CZ:US:2022:3.US.868.22.1
sp. zn. III. ÚS 868/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Zdeňky Švandové, zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem, sídlem Lannova třída 14/9, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. prosince 2021 č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ČSOB Stavební spořitelna, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 3 Listiny a v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. V řízení o určení neexistence zástavních práv k nemovitostem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 12. 2021 č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264 odmítl odvolání stěžovatelky (žalobkyně) proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 1. 2020 č. j. 33 C 117/2018-154 podle §218a věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") pro opožděnost. Stěžovatelka však tvrdí, že její odvolání nemělo být odmítnuto, neboť krajský soud nesprávně vyhodnotil skutečnost, že ve věci bylo okresním soudem vydáno opravné usnesení.
3. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda ústavní stížnost splňuje podmínky přípustnosti podle zákona o Ústavním soudu.
4. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
5. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
6. Jak již bylo naznačeno shora, napadeným usnesením krajský soud jako odvolací soud odmítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku okresního soudu pro opožděnost podle §218a věty první o. s. ř. Jde tedy o situaci upravenou v §229 odst. 4 o. s. ř., v níž se může účastník řízení bránit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti ani z databáze Ministerstva spravedlnosti dostupné na https://infosoud.justice.cz/ se však taková skutečnost nepodává.
7. Taková ústavní stížnost je ovšem podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nepřípustná, neboť účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu (v daném případě tedy krajského soudu), že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1727/20, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 2310/17 či mutatis mutandis stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
8. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon ochraně jejích práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako taková musela být podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. dubna 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj