ECLI:CZ:US:2022:3.US.869.22.1
sp. zn. III. ÚS 869/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve Věznici v Pardubicích, P.O.BOX 18/D1, právně zastoupeného Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Smilova 547, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2022 č. j. 6 To 15/2022-55 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 1. 2022 č. j. 7 PP 194/2021-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Karlových Varech napadeným usnesením podle §88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s odůvodněním, že splnil toliko jedinou ze tří zákonem vyžadovaných podmínek pro podmíněné propuštění, a to výkon poloviny trestu. Naplnění zákonné podmínky polepšení lze podle soudu těžko dovozovat, neboť stěžovatel nezískal žádnou kázeňskou odměnu, naopak byl 3x kázeňsky potrestán za závažné porušení vnitřního řádu věznice, navíc se ocitl opakovaně ve výkonu trestu, opakovaně páchal podvodnou trestnou činnost a opakovaně se jej nepodařilo ovlivnit předchozími vykonanými nepodmíněnými tresty ani dobrodiním předchozího podmíněného propuštění. Stěžovatel nesplňuje ani třetí zákonný předpoklad, tedy prognózu vedení řádného života do budoucna, je majetkovým recidivistou, kterého se ani opakovanými tresty nepodařilo od páchání trestné činnosti odradit. Krajský soud v Plzni jako soud stížnostní se s argumentací okresního soudu ztotožnil a stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou.
3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Krajský soudu v Plzni nevyčkal na stěžovatelem ohlášené odůvodnění blanketní stížnosti podané proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech a ve věci předčasně dne 2. 2. 2022 rozhodl. Okresní soud v Karlových Varech se stěžovatelem navrženou lhůtou pro odůvodnění stížnosti nevyjádřil nesouhlas, resp. nepovažoval ji za nepřiměřenou a nestanovil lhůtu jinou (kratší), a aniž by počkal na odůvodnění stížnosti, spisový materiál odeslal Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o podané stížnosti.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil limity ústavněprávního přezkumu rozhodování trestních soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení §88 trestního zákoníku (viz např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 175/2000, III. ÚS 284/01, III. ÚS 1280/08, III. ÚS 458/09 či III. ÚS 338/10). Zdůraznil, že podmíněné propuštění představuje mimořádný prostředek, který dává soudu možnost za stanovených podmínek odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění přitom představuje možnost, neexistuje (ani podústavní) subjektivní právo odsouzeného na podmíněné propuštění. Posuzování účelnosti využití tohoto institutu přísluší soudu, který je zákonem povolán ke zhodnocení relevantních okolností, mezi něž lze řadit jak prokázání polepšení odsouzeného, tak i důvodný předpoklad, že odsouzený povede na svobodě řádný život a jeho chování nevyvolává obavy z recidivy trestné činnosti.
7. Stěžovatelova zásadní námitka se týká procesního postupu stížnostního soudu, když dle jeho názoru rozhodl překotně, jelikož nevyčkal na zdůvodnění podané blanketní stížnosti. K tomu Ústavní soud cituje z napadeného rozhodnutí krajského soudu následující: "Odsouzený podal proti tomuto usnesení bezprostředně po jeho vyhlášení stížnost, kterou posléze písemně zdůvodnil a doplnil řadou listin. Ve stížnosti se odsouzený především podrobně vyjádřil k uloženým kázeňským trestům, kdy zpochybnil jejich důvodnost. Zdůraznil, že aktuálně ve všech bodech plní program zacházení, je tedy otázkou, zda vyjádření zástupce věznice při veřejném zasedání je relevantní a validní. Dále odsouzený poukázal na svůj zdravotní stav a skutečnost, že by chtěl podpořit svou matku, a proto požádal soud o slitování a projev dobrodiní. Krajský soud v Plzni z podnětu této stížnosti podle §147 odst. 1 trestního řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i správnost postupu předcházejícího řízení a dospěl k následujícím závěrům." Z uvedeného je zřejmé, že krajský soud nerozhodoval o blanketní stížnosti, jak stěžovatel tvrdí, ale tato byla před jeho rozhodnutím odůvodněna a doplněna řadou argumentů, které však nebyly sto změnit usnesení soudu prvního stupně.
8. Ústavní soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí rovněž z hlediska ústavněprávního. To, zda došlo k naplnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je však plně věcí úvahy příslušného trestního soudu. Ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu by mohlo dojít pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, výrazem faktického omylu nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory. Takové pochybení však Ústavní soud neshledal.
9. Jestliže tedy obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatel se nepolepšil a nelze od něho očekávat vedení řádného života, a tyto své závěry dostatečným způsobem odůvodnily, nespatřuje v tom Ústavní soud porušení žádného ze stěžovatelových základních práv.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu