ECLI:CZ:US:2022:3.US.919.22.1
sp. zn. III. ÚS 919/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Nikolaje Alexejeviče Buraka a 2/ Iriny Borisovny Buracové, obou právně zastoupených JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem náměstí Svobody 77/12, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022 č. j. 33 Cdo 3259/2021-164, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021 č. j. 47 Co 22/2019-121 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 11. 2018 č. j. 17 C 134/2017-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jejich práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé podali žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 117 C 19/2015 a požádali o odložení vykonatelnosti rozsudku (pro uznání) Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 12. 2015 č. j. 117 C 19/2015-58, jímž jim bylo jako žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně České spořitelně, a. s. (právní předchůdkyni žalobkyně), 4 528 201,06 Kč s úrokem ve výši 5,97 % ročně z částky 2 998 577,55 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 998 577,55 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu o obnovu řízení odůvodnili tím, že rozsudek ze dne 18. 12. 2015 jim nebyl doručen, neboť byl dne 21. 1. 2016 doručen obecnému zmocněnci, který však již v té době stěžovatele nezastupoval. S rozsudkem se stěžovatelé seznámili až dne 24. 4. 2017, kdy nový právní zástupce nahlédl do spisu. Podle stěžovatelů bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, neboť neměli možnost se ve věci vyjádřit a aktivně se bránit.
3. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 7. 11. 2018 č. j. 17 C 134/2017-50 žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I), dále zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 12. 2015 č. j. 117 C 19/2015-58 (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
4. Krajský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně ve výroku I (v opraveném znění) a ve výroku II potvrdil, ve výroku III jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 117 C 19/2015 se Česká spořitelna, a. s. (právní předchůdkyně žalobkyně), domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili předmětnou částku se specifikovaným příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) z titulu smlouvy o hypotečním úvěru. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaní vypověděli svému obecnému zmocněnci plné moci. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že tvrzená procesněprávní vada spočívající v nesprávném postupu při doručování rozhodnutí ve věci samé není důvodem pro povolení obnovy řízení; k její případné nápravě (pokud by tedy vůbec byla dána) slouží žaloba pro zmatečnost (§229 odst. 3 o. s. ř.), nikoli obnova řízení.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (stěžovatelé) dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu jako nepřípustné podle §237 o. s. ř. odmítnuto.
6. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že v původním rozhodnutí a v jeho celém odůvodnění absentuje jakékoli tvrzení o tom, že by soud splnil svou povinnost a z moci úřední, i bez návrhu strany, přihlédl k absolutní neplatnosti právního jednání, zde úvěrové smlouvy ze dne 22. 8. 2009, a to pro rozpor tohoto právního jednání s dobrými mravy, když poskytovatel úvěru zcela prokazatelným způsobem porušil své povinnosti poskytovatele úvěru vůči spotřebiteli dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Oba stěžovatelé tvrdí, že citovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Na její neplatnost stěžovatelé usuzují z toho, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal jejich úvěruschopnost jako spotřebitelů.
8. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
9. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti. Na straně druhé však platí, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou v některých případech vybočovat z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.
10. V projednávané věci se stěžovatelé snažili o obnovu řízení, v němž jim byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou částku vycházející z uzavřené smlouvy o úvěru. Zpochybnili, že v původním řízení nastaly předpoklady k vydání rozsudku pro uznání. Tvrdili, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť ve vztahu s Českou spořitelnou, a. s., byli v pozici spotřebitelů (šlo o spotřebitelský úvěr) a věřitelka nezkoumala jejich úvěruschopnost. Ze znaleckých posudků, které byly vyhotoveny k ověření pravosti jejich podpisů na úvěrové smlouvě, mají za prokázané, že s jejich doklady bylo manipulováno a že jejich podpisy na smlouvě o úvěru byly padělány. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelé jednak neuvádí nové skutečnosti ve smyslu skutkových tvrzení či nové návrhy na provedení dokazování, jednak své námitky mohli uplatnit již v řízení původním a také tak učinili. Těmito námitkami se v původním řízení zabýval a vypořádal jak soud prvního stupně, tak zejména soud odvolací při rozhodování o odvolání stěžovatelů proti rozsudku pro uznání.
11. Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení dovodil, že otázka platnosti úvěrové smlouvy, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nejsou splněny předpoklady pro obnovu řízení). Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelů. V závěrech Nejvyššího soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup, stejně tak jako v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
12. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu