ECLI:CZ:US:2022:3.US.924.22.1
sp. zn. III. ÚS 924/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Jarmily Hetychové, zastoupené Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, Masarykovo nám. 416, Vizovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. srpna 2021 č. j. 60 Co 130/2021-97 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. dubna 2021 č. j. 46 C 356/2020-77, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a statutárního města Zlín, sídlem náměstí Míru 12, Zlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 4. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90 Ústavy České republiky.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 4. 2021 č. j. 46 C 356/2020-77, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 8. 2021 č. j. 60 Co 130/2021-97, byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle vedlejšího účastníka k uzavření ve výroku rozsudku specifikované kupní smlouvy. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2022 č. j. 33 Cdo 3424/2021-115 odmítnuto z důvodu, že v něm stěžovatelka nevymezila, které z hledisek uvedených v §237 občanského soudního řádu považuje za splněné. V dovolání nebyl řádně uveden ani dovolací důvod, tedy konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Dovolání tak neobsahovalo povinné náležitosti podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu, což je kvalifikovaná vada, kterou nelze po uplynutí lhůty k podání dovolání odstranit a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Ústavní stížnost směřuje výlučně proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu. Proti usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka nebrojí ani v odůvodnění ústavní stížnosti. V něm je pouze konstatováno, že došlo k vydání tohoto usnesení, nijak však není zpochybňován důvod odmítnutí dovolání podle §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu spočívající ve výše uvedených vadách dovolání. Je tedy zřejmé, že usnesení Nejvyššího soudu napadeno není.
Pokud jde o napadený rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu, ústavní stížnost proti nim je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka k ochraně svého práva řádně neuplatnila dovolání. Za řádně uplatněné nelze považovat dovolání, které nesplňovalo zákonné náležitosti a k jehož odmítnutí tudíž nedošlo pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na uvážení dovolacího soudu [v podrobnostech lze odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Za této situace se Ústavní soud nemohl zabývat jednotlivými námitkami stěžovatelky směřujícími proti uvedeným rozsudkům.
Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2022
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj