ECLI:CZ:US:2022:3.US.944.22.1
sp. zn. III. ÚS 944/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Navrátilova s. r. o., se sídlem Navrátilova 1632/6, Praha 1, zastoupené JUDr. Martinem Wurstem, advokátem se sídlem Pertoldova 3339/35, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022 č. j. 13 Co 14/2022-196 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2021 č. j. 20 C 144/2018-182, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 1 nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků ve výši 14 000 Kč z důvodu neshledání nemožnosti stěžovatelky unést tíži soudního poplatku, případně dalších výdajů spojených s řízením. Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil výše citovaným usnesením s tím, že neshledal zvlášť závažné důvody pro osvobození stěžovatelky od soudního poplatku.
3. Stěžovatelka namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily její majetkové poměry, čímž znemožnily její přístup k soudu.
4. Ústavní soud není další "odvolací soud". Nemůže jako další instance v pořadí posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně chráněných práv a svobod. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu, nemá samo o sobě význam, namítá-li stěžovatelka jeho věcnou nesprávnost.
5. Ústavní soud má pravomoc k přezkumu rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Jde vždy jen a pouze o to, zda obecné soudy porušily ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatelky nebo nikoliv. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatelka nesouhlasí. Stížnost, ve které stěžovatelka namítá pouze pochybení obecného soudu při zjišťování skutkového stavu či při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnila, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat jako zjevně neopodstatněnou.
6. Podle článku 36 odst. 1 Listiny má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto ustanovení, stejně jako žádné jiné, právo na osvobození od soudního poplatku výslovně nezmiňuje, a proto nepřiznání osvobození od soudního poplatku samo o sobě tudíž jakýkoliv zásah do základního práva na přístup k soudu nezakládá. Osvobození od placení poplatku za řízení před obecnými soudy není obecně zaručeno ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek.
7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že posouzení, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým tento soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. sp. zn. II. ÚS 3847/19, IV. ÚS 681/20, IV. ÚS 271/2000). Konstrukce §138 odst. 1 občanského soudního řádu je založena na tom, že ve výjimečných a individuálními okolnostmi odůvodněných případech předseda senátu může účastníkovi řízení přiznat zčásti osvobození od soudních poplatků, pokud to prokazatelně odůvodňují jeho poměry. Přiznat úplné osvobození pak může pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
8. Předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů stran nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka namítá, že prvostupňový soud založil své rozhodnutí na neaktuální překonané judikatuře, postavené na rozlišování nepodnikajících a podnikatelských subjektů, s požadavkem v případě právnických osob "nebýt hospodářsky pasivní". Nad rámec Ústavní soud konstatuje, že tato námitka není důvodná, neboť byla odvolacím soudem druhého stupně uznána a také se jednalo pouze o jedno z uplatňovaných kritérií, které pro své rozhodnutí použil. Druhá námitka stěžovatelky směruje k odůvodnění odvolacího soudu, který konstatuje, že až v průběhu sporu o náhradu nemajetkové újmy dle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), se jediným společníkem stěžovatelky stal pobočný spolek. Jedná se o spolek zaměřený na prosazování nároků podle zákona č. 82/1998 Sb., proto je dle názoru soudu s problematikou uplatňování nároků, a s tím spojenou finanční náročností, obeznámen, stejně tak jako byl seznámen s majetkovými poměry stěžovatelky.
9. Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu je nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Navíc se v tomto případě jedná o bagatelní částku ve výši 14 000 Kč. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu