ECLI:CZ:US:2022:4.US.1001.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1001/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů B. K. a Š. K., P. S. a R. S., zastoupených JUDr. Jurajem Kozicem, advokátem, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2022 sp. zn. 50 T 8/2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021 č. j. 50 T 8/2020-5841 (dále jen "krajský soud") se podává, že ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 50 T 8/2020 byli rozsudkem č. j. 50 T 8/2020-5841 doposud nepravomocně shledáni vinnými obžalovaní V. K. st., V. K. ml., jakož i další spoluobžalovaní, zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, resp. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Za uvedené byl V. K. st. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti let, přičemž byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž jednou z mnoha vyjmenovaných věcí je i částka 112,53425685 BTC, která je uložena v tzv. bitcoinové peněžence Policie České republiky (dále jen "policie"). Bitcoiny ve výši 12,85019812 byly zajištěny v bitcoinovém trezoru dne 26. 11. 2018 při domovní prohlídce na adrese trvalého bydliště stěžovatelky Š. K., tj. bývalé manželky V. K. st. a zároveň matky V. K. ml., a stěžovatele B. K., tj. syna V. K. st. a bratra V. K. ml., přičemž na uvedené adrese v X pobýval i V. K. ml. Předmětný bitcoinový trezor byl zajištěn z pokoje stěžovatele B. K. Již v průběhu domovní prohlídky se stěžovatelka Š. K. vyjádřila k vlastnickému právu k trezoru, jakož i k bitcoinům, které jsou v trezoru uloženy. Trezor samotný jako hmotná věc patří stěžovateli B. K., jde-li o bitcoiny, stěžovatelka vložila vklad ve výši přibližně 100 000 Kč, stěžovatel B. K. ve výši přibližně 70 000 Kč, stěžovatelka S., sestra stěžovatelky, přibližně 100 000 Kč. Stěžovatel S. je manželem stěžovatelky S., tudíž mu může náležet část bitcoinů vložených touto stěžovatelkou z titulu společného jmění manželů. Stěžovatelka Š. K. odhadla, že hodnota bitcoinů v době zajištění trezoru mohla činit přibližně 950 000 Kč.
3. Stěžovatelé v průběhu trestního řízení podali dne 28. 5. 2021 krajskému soudu žádost o vrácení věci (bitcoinového trezoru) s odůvodněním, že jejich bitcoiny nemají žádný relevantní vztah k trestní věci sp. zn. 50 T 8/2020. Žádost krajský soud napadeným usnesením podle §78 odst. 7 trestního řádu zamítl, neboť v průběhu trestního řízení v předmětné věci bylo prokázáno, že obsah trezoru, tj. virtuální měna bitcoin ve výši 112,53425685, t. č. uložená v bitcoinové peněžence policie, je bezprostředním výnosem z trestné činnosti V. K. st. V době vydání napadeného usnesení krajského soudu bylo již meritorně rozhodnuto doposud nepravomocným rozsudkem o vině spoluobžalovaných a jim uloženém trestu, a tudíž krajský soud uzavřel, že nemůže v uvedené věci jakkoliv rozhodnout. Stěžovatelé kromě uvedené žádosti o vydání věci neuplatňovali žádná práva, která by jim náležela jako zúčastněným osobám na trestním řízení, resp. nebyli orgány činnými v trestním řízení jakkoliv poučeni o svém postavení, resp. zjevně nebyli jimi nazíráni jako zúčastněné osoby, o čemž svědčí i výrok rozsudku krajského soudu č. j. 50 T 8/2020-5841, kterým byl V. K. st. uložen trest propadnutí věci (všech bitcoinů zajištěných v bitcoinovém trezoru na adrese stěžovatelky Š. K. a stěžovatele B. K., které byly následně převedeny do tzv. bitcoinové peněženky policie, a stejně tak dalších bitcoinů zajištěných v trestním řízení, neboť V. K. st. využíval bitcoiny jako platební prostředek). Stěžovatelům nebyl rozsudek krajského soudu doručován.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé namítají, že byli zkráceni v průběhu trestního řízení na svých právech, neboť se považují za tzv. zúčastněné osoby, avšak orgány činné v trestním řízení s nimi jako se zúčastněnými osobami nejednaly. Stěžovatelé se domnívali, že jelikož byly jejich bitcoiny zajištěny při domovní prohlídce pouze k důkazním účelům, nemohlo dojít následně rozsudkem k jejich propadnutí. Zdůrazňují, že již při domovní prohlídce deklarovali svá vlastnická práva a předložili dokumenty prokazující jejich vklady do bitcoinů. Dále uvádějí, že v hlavním líčení nebylo blíže prokazováno, že by všechny bitcoiny v zajištěném trezoru byly výnosem trestné činnosti, resp. krajský soud se nijak nevypořádal s tvrzením stěžovatelů vyplývajícím z protokolu o domovní prohlídce, tj. že investovali do bitcoinů uložených v bitcoinovém trezoru. Stěžovatelé se domnívají, že nemají nyní žádný jiný efektivní prostředek k ochraně svých práv než ústavní stížnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení podle zákona o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tudíž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
7. V posuzované věci však procesní prostředky k ochraně práv stěžovatelů vyčerpány nebyly a stěžovatelé tak nerespektují zmíněnou zásadu subsidiarity ústavní stížnosti.
8. Stěžovatelé namítají, že jsou vlastníky alespoň části bitcoinů, jež byly spolu s bitcoinovým trezorem zajištěny při domovní prohlídce v trestním řízení vedeném proti V. K. st., V. K. ml., který na adrese domovní prohlídky zčásti pobýval, a dalším osobám. Na základě tvrzeného vlastnického práva k bitcoinům dovozují, že s nimi v průběhu trestního řízení mělo být jednáno jako s tzv. zúčastněnými osobami, avšak nutno podotknout, že stěžovatelé se nikterak nepřičinili o to, aby jim jakákoliv práva byla přiznána, byť si prokazatelně byli vědomi toho, že trestní řízení probíhá a že bitcoinový trezor byl zajištěn. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že všechny bitcoiny v bitcoinovém trezoru jsou výnosem z trestné činnosti, neboť V. K. st. byl uložen doposud nepravomocný trest propadnutí věci, a to všech bitcoinů převedených z bitcoinového trezoru do peněženky policie.
9. Podle §42 odst. 1 trestního řádu tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění (viz §42 odst. 2 trestního řádu). Zúčastněná osoba má za účelem ochrany svých majetkových práv zaručena procesní práva jako právo vyjádřit se k návrhu na zabrání věci a právo účastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání, jejichž předmětem je rozhodování o zabrání věci, pročež je třeba ji vyrozumět o termínu nařízeného hlavního líčení či veřejného zasedání a doručit opis obžaloby, popř. opis návrhu státního zástupce na zabrání věci. Se souhlasem předsedy senátu je zúčastněná osoba oprávněna klást v hlavním líčení vyslýchaným osobám otázky a po ukončeném dokazování přednést závěrečnou řeč. Současně je třeba zúčastněné osobě doručit opis rozsudku, jestliže jím bylo rozhodnuto o zabrání věci, která je v jejím majetku, a to bez ohledu na skutečnost, zda byla při vyhlášení rozsudku přítomna či nikoliv. Zúčastněná osoba má rovněž právo činit návrhy a nahlížet do spisu. V neposlední řadě má pak právo podávat za podmínek stanovených trestním řádem opravné prostředky, tedy jak odvolání proti nesprávnosti výroku o zabrání věci, tak stížnost proti usnesení o zabrání věci.
10. Z §42 odst. 2 trestního řádu se podává, že poučovací povinnost dopadá na všechny orgány činné v trestním řízení, a to v jakékoli fázi trestního řízení. Stěžovatelé, kteří doposud nebyli posuzováni jako zúčastněné osoby, se mohou i nyní, ve fázi odvolacího řízení domáhat svého postavení zúčastněných osob a mohou k těmto svým tvrzením předkládat důkazy soudu. Dospěje-li soud, byť ve fázi odvolacího řízení, k závěru, že stěžovatelé jsou zúčastněnými osobami, bude postupovat v souladu se svou poučovací povinností podle §42 odst. 2 trestního řádu, přičemž by bylo nutné učinit i další procesní úkony, např. doručování rozsudku krajského soudu stěžovatelům.
11. Stěžovatelé napadají usnesení krajského soudu, kterým krajský soud zamítl jejich žádost o vydání trezoru spolu s uloženými bitcoiny s odůvodněním, že v hlavním líčení bylo prokázáno, že bitcoiny jsou výnosem z trestné činnosti. Uvedené rozhodnutí je ve vztahu k dotčeným bitcoinům, k nimž stěžovatelé deklarují své vlastnické právo, pouze dílčím rozhodnutím, které však za situace, kdy byl vydán dosud nepravomocný rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí věci (bitcoinů), nemá relevanci. Stěžovatelé mají stále možnost domáhat se přiznání postavení zúčastněné osoby v odvolacím řízení.
12. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §43 odst. l písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj