ECLI:CZ:US:2022:4.US.103.22.1
sp. zn. IV. ÚS 103/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 195/18, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2021 č. j. 47 To 474/2021-18 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. října 2021 č. j. 2 KZV 14/2021-271, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 14 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Zároveň stěžovatel navrhl, aby jeho ústavní stížnost byla přednostně projednána.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 12. 8. 2021 č. j. 0 Nt 1503/2021-80 rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby při trvání vazebního důvodu podle §67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dále nahradil vazbu dohledem probačního úředníka, přijal písemný slib obviněného, stanovil stěžovateli vyjmenované povinnosti (zejména zdržovat se v místě svého obydlí) a podrobil stěžovatele elektronické kontrole plnění jeho povinností. Dále mu uložil zákaz vycestovat do zahraničí a povinnost odevzdat cestovní doklady. Konečně rozhodl o přijetí peněžité záruky ve výši 3 000 000 Kč. Stěžovatel i státní zástupce se vzdali práva podat stížnost proti tomuto usnesení, pročež jeho písemné vyhotovení neobsahuje odůvodnění.
3. Dne 4. 10. 2021 zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 2023/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) předchozí vazební usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 5. 2021 č. j. 47 To 227/2021-98 pro porušení ústavních práv stěžovatele vyplývajících z čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. V části, směřující proti usnesení okresního soudu ze dne 22. 4. 2021 č. j. 0 Nt 511/2021-27, kterým byl stěžovatel vzat do vazby podle §67 písm. b) trestního řádu, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zrušeným usnesením rozhodoval krajský soud o stížnostech státního zástupce a stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Na základě stížnosti státního zástupce krajský soud zrušil usnesení okresního soudu a nově rozhodl, že stěžovatel se bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a b) trestního řádu. Krajský soud se dopustil v dané věci pochybení, že stěžovateli nezaslal opis doplnění stížnosti k vyjádření, pročež stěžovatel neznal argumenty protistrany a nemohl se tak k nim vyjádřit. Soud přitom vycházel především z argumentů státního zástupce. Zároveň však Ústavní soud dodal, že nemohl přisvědčit námitce o neodůvodněnosti uvalení vazby. Při vydání nálezu si byl Ústavní soud vědom stěžovatelova propuštění na svobodu.
4. Po vydání nálezu Ústavního soudu stěžovatel podal žádost Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), aby zrušilo nahrazení vazby písemným slibem, dohledem probačního úředníka, stanovením vyjmenovaných povinností, elektronickou kontrolou, zákazem vycestování, odevzdáním cestovních dokladů a peněžitou zárukou. Napadeným rozhodnutím krajské státní zastupitelství stěžovatelovu žádost zamítlo. V odůvodnění uvedlo, že ke zrušení usnesení krajského soudu nálezem Ústavního soudu došlo z čistě formálních důvodů. Předchozí usnesení okresního soudu však Ústavní soud nezrušil. Krajské státní zastupitelství se tak neztotožnilo s názorem stěžovatele, že usnesení okresního soudu, jímž byla vazba nahrazena, pozbylo podkladu. Důvody vazby přitom nadále trvají s ohledem na vysokou trestní sazbu, nadstandardní finanční situaci stěžovatele a podnikatelské aktivity mimo prostor Evropské unie. Opatření nahrazující vazbu jsou podle krajského státního zastupitelství nadále potřeba k eliminaci rizika uprchnutí nebo skrývání se stěžovatele.
5. K stížnosti stěžovatele krajský soud zrušil napadeným usnesením (z důvodu formulačních nedostatků) část napadeného usnesení krajského státního zastupitelství, avšak sám nově v této části rozhodl tak, že stěžovatelova žádost o zrušení opatření nahrazujících vazbu se zamítá. Ve zbytku ponechal napadené usnesení nezměněno. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že důvodnost trestního stíhání je stále dána podle doposud shromážděných důkazů. Stěžovatel podle krajského soudu opomíjí, že usnesení okresního soudu ze dne 12. 8. 2021 č. j. 0 Nt 1503/2021-80 je rozhodnutím konečným, neboť se účastníci řízení vzdali práva podat proti němu stížnost. Podle krajského soudu má tedy právní účinky, neboť důvodnost trestního stíhání ani existence vazebního důvodu nebyly zpochybněny, a to ani v nálezu II. ÚS 2023/21. Důvod tzv. útěkové vazby u stěžovatele přetrvává s ohledem na vysokou trestní sazbu, jíž je ohrožen, na jeho podnikatelské aktivity mimo prostor Evropské unie a jeho nadstandardní finanční situaci.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil podmínky trvání vazby. Nálezem sp. zn. II. ÚS 2023/21 bylo předchozí rozhodnutí krajského soudu zrušeno, a neexistovalo tedy žádné zákonné rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Vydání usnesení okresního soudu, kterým se vazba navíc nahrazuje, nemůže vytvořit nový vazební důvod, jak tvrdí krajský soud. Usnesení okresního soudu je existenčně závislé na předchozím rozhodnutí o vzetí do vazby a po zásahu Ústavního soudu se i toto rozhodnutí stalo nicotným. Z toho důvodu mělo krajské státní zastupitelství vyhovět jeho žádosti na zrušení všech přijatých opatření pro náhradu vazby. To však neučinilo a tím prohloubilo porušení stěžovatelových práv. Nahrazení vazby má podle stěžovatele pouze substituční akcesorickou povahu a nemůže nahradit nebo zastoupit zrušené rozhodnutí.
7. Dále stěžovatel namítá, že v jeho případě nejsou dány důvody útěkové vazby. V první řadě plynutím času dochází k oslabení důvodů útěkové vazby. Ani odůvodnění hrozbou vysokého trestu nemá ve stěžovatelově případě své opodstatnění.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
10. Těžiště stěžovatelovy argumentace tvoří námitka, že zrušením vazebního rozhodnutí krajského soudu ztratila svoji oprávněnost nejen původní vazba, nýbrž i následné (vazbu nahrazující) opatření. Takové argumentaci však Ústavní soud nemůže přisvědčit. Zejména stěžovatel zaměňuje vztah vazby a ostatních, mírnějších zajišťovacích institutů, mezi něž patří nejen instituty podle §73 a 73a trestního řádu, nýbrž obdobně rovněž předběžná opatření podle §88 trestního řádu nebo například zákaz vycestování podle §77a trestního řádu. Jak plyne z ustálené judikatury, je povinností orgánů činných v trestním řízení aplikovat tato mírnější opatření, jsou-li brána jako dostačující. Vazba je institutem subsidiárním, jehož uplatnění je namístě teprve tehdy, nepostačuje-li použití prostředků mírnějších. Tedy nejen, že pro uplatnění mírnějších prostředků není podstatné "původní" rozhodnutí o oprávněnosti vazby, ale zpravidla takové rozhodnutí ani existovat nebude, neboť tam, kde je namístě využít instituty mírnější, se nebude uplatňovat vazba. V souladu s právem může tedy nastat situace, že vazební rozhodnutí bude jako věcně nezákonné zrušeno právě proto, že soud neuplatnil mírnější prostředky, ač by byly v dané věci dostatečným opatřením.
11. Nadto ve stěžovatelově věci nebylo vazební rozhodnutí zrušeno jako věcně nesprávné, ale jako vzniklé z vadně vedeného řízení (viz bod 24 nálezu ze dne 4. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 2023/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Orgány činné v trestním řízení byly po vydání zmíněného nálezu oprávněny dospět k závěru, že ve stěžovatelově věci jsou dány vazební důvody, neboť nebyly zavázány právním názorem opačným (čl. 89 odst. 2 Ústavy a §314h trestního řádu a contrario). K takovému závěru podle Ústavního soudu dospěly ústavně souladným způsobem. Okresní soud sice svoje úvahy o naplnění vazebního důvodu nepopsal, neboť se stěžovatel vzdal práva podat proti jeho rozhodnutí stížnost. Tato skutečnost podle Ústavního soudu podtrhává to, že stěžovatel nepovažoval zásahy do svých ústavních práv, vyplývající z usnesení okresního soudu, za neústavní. Jejich další trvání by tak podle Ústavního soudu mohlo být neústavní teprve tehdy, nastala-li by nějaká nová významná právní nebo skutková okolnost. Vydání uvedeného nálezu však v tomto směru žádnou významnou okolností není, jak je popsáno výše.
12. Konečně, závěry napadených rozhodnutí podle Ústavního soudu plně obstojí. Krajský soud i krajské státní zastupitelství dovodily existenci vazebního důvodu z několika navzájem se doplňujících skutečností. Proto je neopodstatněný stěžovatelův poukaz na to, že v jeho případě nepřichází do úvahy uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který judikatura Ústavního soudu v minulosti dovodila jako hraniční důvod pro vzetí do tzv. útěkové vazby. Ostatní uvedené rizikové skutečnosti (podnikání mimo prostor Evropské unie a nadstandardní finanční situace stěžovatele spolu s hrozícím vysokým trestem) stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje. Uvedené odůvodnění podle Ústavního soudu postačuje k omezení stěžovatelových práv, uvedeném v napadených rozhodnutích, které se navíc svou intenzitou nepřibližuje omezení v podobě trvání vazby.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O stěžovatelově návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud zvláště nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl tím, že ústavní stížnost projednal v nejkratší možné době.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu