ECLI:CZ:US:2022:4.US.1176.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1176/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti SkyCloud s. r. o., sídlem Revoluční 1403/28, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Františkem Kubečkou, LL.M., advokátem, sídlem Kladská 1489/5, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. března 2022 č. j. 18 C 234/2021-75, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Brussels Airlines SA/NV, sídlem Avenue des Saisons, BOX 30, Brusel, Belgické království, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka po vedlejší účastnici domáhala zaplacení 6 468,75 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (kompenzace) za zrušený let z Bruselu do Prahy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení či významného zpoždění letů (dále jen "nařízení"), podle něhož náleží cestujícím kompenzace při zpoždění letu větším než 3 hodiny. Obvodní soud shrnul, že podle relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie se nárok na kompenzaci za týchž podmínek jako v případě zpoždění letu vztahuje i na zrušení letu, neboť smyslem nařízení je nahradit cestujícím újmu vzniklou ztrátou času. Obvodní soud zjistil, že původní cestující stěžovatelce pohledávku, která zakládá žalovaný nárok, postoupil, že jím rezervovaný let z Bruselu do Prahy byl zrušen a že o rezervaci letu cestujícím a o zrušení letu nebylo mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí sporu. Dále obvodní soud konstatoval, že čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 nařízení musejí být podle judikatury Soudního dvora Evropské unie vykládány tak, že provozující letecký dopravce je povinen uhradit náhradu upravenou těmito ustanoveními v případě zrušení letu, o němž nebyl cestující informován alespoň 2 týdny před plánovaným časem odletu, a to i tehdy, jestliže tento dopravce alespoň 2 týdny před tím informoval o tomto zrušení cestovní kancelář, jejímž prostřednictvím byla uzavřena přepravní smlouva s dotčeným cestujícím, a tato kancelář o tom neinformovala cestujícího v dané lhůtě. Vedlejší účastnice sice podle svých slov informovala společnost, u níž cestující letenku zakoupil, o zrušení letu, ale pokud jí tato společnost cestujícímu již nesdělila (což vedlejší účastnice podle obsahu rozsudku nerozporovala), nezbavuje to vedlejší účastnici povinnosti platit kompenzaci. Obvodní soud však dospěl k závěru, že stěžovatelka, i přes poučení obvodním soudem, neprokázala, že původní cestující přiletěl do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny. Obvodní soud uvedl, že klade-li si nařízení za cíl poskytnout stejné kompenzace cestujícím zrušených i zpožděných letů za újmu způsobenou právě ztrátou času, kterou utrpí tím, že let není přepravcem realizován včas, má cestující tvrdit a prokázat, kdy skutečně cílové destinace dosáhl.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka především namítá, že obvodní soud nesprávně trval na důkazním břemenu stěžovatelky ohledně délky zpoždění letu, který byl zrušen. Podstatou zrušeného letu byla podle stěžovatelky ztráta času v absolutním měřítku, protože cestující nedosáhl svého cíle za přispění vedlejší účastnice vůbec. Stěžovatelka by podle svých slov pochopila, kdyby vedlejší účastnice tvrdila a prokazovala, že zajistila pro cestujícího náhradní let nebo jinou náhradní dopravu, což se ale nestalo. Ztráta času cestujícího by v takovém případě byla ve výši, která by mohla být relevantní pro posouzení okolnosti, jež by vyloučila odpovědnost vedlejší účastnice za zrušení letu, protože nedošlo k samotné ztrátě času cestujícího.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Proto musí pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
6. Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesněprávní úprava nepřipouští odvolání, tedy ve věcech jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je už z jejich podstaty - s výjimkou extrémních vybočení obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421) a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná z http://nalus.usoud.cz)]. Za takové extrémní rozhodnutí podle Ústavního soudu napadený rozsudek považovat nelze.
7. Obvodní soud v napadeném rozsudku dostatečně a přesvědčivě odůvodnil svůj závěr, že stěžovatelka neprokázala, že cestující vůbec dorazil do cílové destinace se zpožděním, jež je podle nařízení nutné k přiznání kompenzace. O této povinnosti obvodní soud stěžovatelku podle napadeného rozsudku poučil, což stěžovatelka nerozporuje. Lze na jednu stranu pochopit stěžovatelčinu námitku, podle níž se vedlejší účastnice údajně nebránila tvrzením, že by pro cestujícího zajistila náhradní let, v jehož důsledku by do cílové destinace dorazil se zpožděním menším než tři hodiny. V prvé řadě však nelze pominout, že ani případná absence příslušných námitek a důkazních návrhů vedlejší účastnice tuto možnost nevylučuje. Důkazní břemeno přitom nesla stěžovatelka. Stěžovatelka tudíž neprokázala, že by měl cestující při příletu do Prahy vůbec zpoždění; nepředložila ani nově zakoupenou (náhradní) letenku, ani jiný důkaz. Ústavní soud nepovažuje napadené rozhodnutí, ani pochybnosti, plynoucí z neprokázání rozhodné skutečnosti, pro které obvodní soud žalobu zamítl, za extrémně vybočující z rozhodovací praxe, a proto i vzhledem k omezenému ústavněprávnímu přezkumu (viz výše bod 6) neshledal důvod k jeho zrušení. Ústavní soud ve zbytku odkazuje na ústavně souladné odůvodnění napadeného rozsudku.
8. Závěrem Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovatelce zaručoval úspěch v řízení nebo dokonce právo na rozhodnutí podle jejích představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Sama okolnost, že stěžovatelka se závěry či právními názory soudů nesouhlasí, nemůže důvodnost ústavní stížnosti založit (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18).
9. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu