ECLI:CZ:US:2022:4.US.1352.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1352/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2022 č. j. 6 Co 270/2022-800, a ze dne 1. března 2022 č. j. 6 Co 269/2022-791 a usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. prosince 2021 č. j. 8 P 38/2019-580, 3 P a Nc 295/2021, 3 P a Nc 303/2021 a ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 8 P 38/2019-526, 3 P a Nc 275/2021, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého D. P. a 2. L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen "okresní soud") při výkonu svého usnesení ze dne 4. 10. 2021 (viz blíže sub 6) uložil stěžovatelce usnesením ze dne 4. 11. 2021 č. j. 8 P 38/2019-526, 3 P a Nc 275/2021 za nepředání 1. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý") k asistovanému styku s 2. vedlejším účastníkem (dále též "otec") ve dnech 23. 10. 2021, 24. 10. 2021 a 28. 10. 2021 pokutu ve výši 3 000 Kč (výrok I), jmenoval nezletilému pro řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí opatrovníkem město Český Krumlov (výrok II) a rozhodl, že otec nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. Okresní soud ze stejného důvodu dále usnesením ze dne 21. 12. 2021 č. j. 8 P 38/2019-580, 3 P a Nc 295/2021, 3 P a Nc 303/2021 uložil stěžovatelce za nepředání nezletilého k asistovanému styku s otcem ve dnech 20. 11. 2021 a 21. 11. 2021 pokutu ve výši 3 000 Kč (výrok I), uložil stěžovatelce za nepředání nezletilého k asistovanému styku s otcem dne 25. 11. 2021 pokutu ve výši 2 000 Kč (výrok II), zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za neuskutečněný styk s nezletilým ve dnech 4. 11. 2021 a 5. 11. 2021 (výrok III), jmenoval nezletilému pro řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí opatrovníkem město Český Krumlov (výrok IV) a rozhodl, že otec nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
4. O odvolání matky proti usnesení okresního soudu ze dne 4. 11. 2021 č. j. 8 P 38/2019-526, 3 P a Nc 275/2021 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 1. 3. 2022 č. j. 6 Co 269/2022-791, že se usnesení okresního soudu potvrzuje (výrok I) a že otec nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
5. K odvolání obou rodičů proti usnesení okresního soudu ze dne 21. 12. 2021 č. j. 8 P 38/2019-580, 3 P a Nc 295/2021, 3 P a Nc 303/2021 krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2022 č. j. 6 Co 270/2022-800 potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I), a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Obecné soudy zdůraznily, že exekučním titulem je v posuzované věci usnesení okresního soudu ze dne 4. 10. 2021 č. j. 8 P 38/2019-491, kterým bylo k návrhu matky nařízeno předběžné opatření, na jehož základě je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v sobotu a v neděli vždy od 15.00 do 17.00 hodin, každý lichý týden ve čtvrtek od 15.30 do 17.30 hodin v prostorách zařízení spolku Paventia z. s. za přítomnosti odborného pracovníka tohoto zařízení. Oba rodiče jsou povinni řídit se pokyny odborných pracovníků tohoto spolku a matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit, je povinna zajistit přítomnost nezletilého ve stanoveném termínu a čase v uvedeném zařízení a po ukončení styku nezletilého v něm převzít. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 25. 11. 2021 č. j. 6 Co 1329/2021-545. Dále soudy uvedly termíny předání, které matka nerespektovala, když je podle nich zřejmé, že asistovaný styk se neuskutečnil v důsledku toho, že matka přítomnost nezletilého ve stanovených termínech a čase nezajistila, ačkoliv tomu nebránily objektivní důvody u dítěte (např. nemoc). Okresní soud měl k dispozici sdělení spolku Paventia z. s., ze kterého zjistil, že otec se dostavuje do jeho zařízení v době realizace kontaktů a vyčkává zde, nicméně nezletilý se nedostavil. Z uvedeného vyplývá, že asistovaný styk otce s nezletilým se neuskutečňuje v důsledku jednání matky. Ani okolnost, že matka byla nemocná, nezbavuje matku povinnosti zajistit účast nezletilého u asistovaného styku prostřednictvím jiné osoby. Z obsahu spisu je zřejmé, že na péči o nezletilého se podílí i mateřští prarodiče, kteří mohli účast nezletilého u asistovaného styku zajistit. Ani obavy matky z možného přímého či nepřímého ovlivnění nezletilého nejsou namístě, neboť za účelem setkávání otce s nezletilým bylo nařízeno předběžné opatření formou asistovaného kontaktu za přítomnosti odborného pracovníka tak, jak sama matka navrhovala ve svém návrhu na vydání předběžného opatření.
II.
Stěžovatelčina argumentace
7. Stěžovatelka zejména zdůraznila, že došlo k porušení jejího subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu, neboť porušením procesních práv došlo ke zkrácení práv stěžovatelky v možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka byla sankcionována, aniž bylo obecnými soudy vůbec zjišťováno, zda je schopna zajistit jinou osobu, která by ji zastoupila, když na této skutečnosti založil krajský soud svá rozhodnutí. Potenciálně takto dochází i k porušení práva stěžovatelky na ochranu zdraví, neboť není-li osoba, která by ji zastoupila, nezbývá stěžovatelce než buď rezignovat na své zdraví, či se vystavit riziku být znovu pokutována. Stěžovatelka zdůrazňuje, že asistovaný styk je v případech, kdy mu nebrání vážná překážka, realizován, a tudíž není její sankcionování účelné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž nemá povinnost být právně zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše).
12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení péče o dítě a styku s ním, a to včetně výkonu rozhodnutí v těchto věcech. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
13. Napadená usnesení vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily a Ústavní soud v jejich závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud zdůrazňuje, že neprováděly-li soudy dokazování a výkon rozhodnutí nařídily bez slyšení stěžovatelky, postupovaly v souladu s §253 a §214 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
14. Ústavní soud dodává, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně případného výkonu rozhodnutí. Ústavní soud nemůže být konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
15. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu