ECLI:CZ:US:2022:4.US.1440.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1440/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti R. A., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022 č. j. 21 Co 87/2022-88 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. února 2022 č. j. 75 C 64/2021-76, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 6. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Shrnutí napadených rozhodnutí
2. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") se stěžovatel domáhá po vedlejší účastnici zaplacení peněžitého zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci"), za nemajetkovou újmu způsobenou mu dvěma nepřiměřeně dlouhými řízeními, a to řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 237/2016 a řízením vedeným u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 6 A 152/2019. V prvním z nich bylo rozhodováno o žalobě stěžovatele o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, omluvu a konstatování porušení jeho základních práv a svobod. Ve druhém z těchto řízení bylo rozhodováno o uložení povinnosti žalovanému zlikvidovat jeho srovnávací vzorek DNA, odstranění jeho profilu DNA z Národní databáze DNA a všech dalších databází Policie České republiky, odstranění veškerých jeho osobních údajů a obrazových snímků ve všech databázích a spisech Policie České republiky, jež byly získány bukálním stěrem, sejmutím daktyloskopických otisků a fotografováním v souvislosti s uvedeným trestním řízením. Původně byly všechny nároky uplatněny jednou žalobou, Obvodní soud pro Prahu 5 však shledal, že u části z nich se stěžovatel domáhá ochrany svého veřejného subjektivního práva a odkázal jej na podání žaloby ve správním soudnictví.
3. K výzvě obvodního soudu stěžovatel uhradil soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, ačkoli měl za to, že jeho správná výše činí 2 000 Kč. Následně proto požádal o to, aby mu byl poplatek ve výši 2 000 Kč vrácen. Usnesením obvodního soudu ze dne 7. 2. 2022 č. j. 75 C 64/2021-76, které bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 24. 5. 2022 č. j. 21 Co 87/2022-88, byl návrh stěžovatele na vrácení soudního poplatku zamítnut. Podle městského soudu stěžovatel uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem, a tudíž byl za každý z nich vybrán soudní poplatek ve výši 2 000 Kč podle položky 8a přílohy k zákonu České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 348/2010 je podle městského soudu nepřípadný, neboť se v něm dovolací soud zabýval otázkou souvisejících řízení z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění podle §31a odst. 3 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a nikoli z hlediska poplatkové povinnosti. Nadto nešlo o dvě řízení, která by spolu souvisela natolik úzce ve smyslu citovaného rozhodnutí. Stěžovatel v žalobě, kterou podal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a která byla vedena pod sp. zn. 31 C 237/2016, totiž uplatnil více nároků, aniž by byly splněny podmínky pro jejich společné projednání.
III.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že nároky, které původně uplatnil v žalobě podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, měly stejný základ v jednom trestním řízení a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010 měly být posuzovány jako jediný nárok. Nezákonným stanovením soudního poplatku se vytváří překážka pro realizaci práva stěžovatele na spravedlivý proces. V postupu soudu se materializuje šikana účastníka řízení s cílem odepření spravedlnosti.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně jeho práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. V posuzované věci se Ústavní soud omezuje na konstatování, že městský soud i obvodní soud napadenými rozhodnutími neporušily základní práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Závěr uvedených soudů, že stěžovatel uplatnil žalobou dva samostatné nároky, byl přesvědčivě odůvodněn a odpovídá obsahu žaloby.
9. Není ani v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 348/2010. Tento právní závěr, že se mají jako jediné řízení posuzovat dvě řízení "související natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe", se vůči řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 237/2016 a řízení vedenému u městského soudu pod sp. zn. 6 A 152/2019 neuplatní. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá v podstatě jen odlišného posouzení výše soudního poplatku na úrovni podústavního práva, k čemuž ale Ústavní soud není povolán.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu