ECLI:CZ:US:2022:4.US.1487.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1487/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Národní energie a. s., sídlem Pražákova 1008/69, Brno, zastoupené Mgr. Lukášem Hniličkou, advokátem, sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 2. května 2022 č. j. KRPB-94627-4/TČ-2022-060082-HA a postupu Krajského soudu v Brně a Krajského státního zastupitelství v Brně, za účasti Krajského soudu v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"). Dále stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že postup Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), spočívající ve včasném nerozhodnutí o stěžovatelčině stížnosti, a Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství"), spočívající v neumožnění stěžovatelce učinit nezbytné ekonomické úkony, je protiústavní, a zároveň jim zakázal dále porušovat stěžovatelčina ústavní práva. Napadené rozhodnutí i postup jsou podle stěžovatelky v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by přikázal policejnímu orgánu zrušit zajištění stěžovatelčiných peněžních prostředků.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že policejní orgán napadeným rozhodnutím zajistil jako výnos z trestné činnosti podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, finanční prostředky na třech bankovních účtech, jejichž majitelkou je stěžovatelka. Policejní orgán vede trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit stěžovatelka a tři další fyzické osoby, a to, stručně řečeno, tak, že nabízely dluhopisy stěžovatelky, nabízené za různými účely. Z bankovních účtů vyplývá, že platby za dluhopisy dosáhly výše 28 500 000 Kč, nicméně transakce na účtech stěžovatelky nesvědčí o tom, že by docházelo k investiční činnosti, a naopak jsou peníze z významné části odčerpávány ve prospěch dalších podezřelých osob, které jsou zapojeny do tzv. případu RAMFIN. Na účtech stěžovatelky neprobíhají transakce, které by svědčily o její investiční činnosti, a zřejmě ani rozsah obchodování s energiemi nemůže generovat dostatečný zisk ke zhodnocení prostředků investovaných dalšími osobami. Činnost společnosti naopak vykazuje znaky tzv. Ponziho schématu.
4. Stěžovatelka podala ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k přezkumu postupu policejního orgánu, kterému krajské státní zastupitelství nevyhovělo přípisem ze dne 12. 5. 2022 č. j. 4 KZN 1085/2022. V něm se ztotožnilo se závěry policejního orgánu. Následně se stěžovatelka domáhala toho, aby mohla uhradit "nejurgentnější faktury" a tím došlo k zachování její obchodní činnosti. Přípisem ze dne 27. 5. 2022 č. j. 4 KZN 1085/2022-85 krajské státní zastupitelství ani tomuto návrhu nevyhovělo. Takový postup totiž podle něj nepřipadá v úvahu u majetku zajištěného jako výnos z trestné činnosti.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že její ústavní stížnost sice nesplňuje podmínku přípustnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, avšak jsou podle ní splněny podmínky použití §75 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť v řízení u krajského soudu dochází ke značným průtahům, v nichž se prohlubuje stěžovatelčina újma, která může skončit i její likvidací. Stěžovatelka podniká na trhu s energiemi, který je specifický nutností řádného dodržování závazků (sc. dodržování uzavřených smluv a závazků z nich pocházejících). Zajištěním stěžovatelčina majetku jsou postiženi i koncoví odběratelé energie. I přes urgenci dané věci byla stížnost předána krajskému soudu až deset dní po podání a ten o ní do dne podání ústavní stížnosti nerozhodl, přestože mu zákon stanoví pětidenní lhůtu. Státní zástupce navíc toto pochybení prohloubil, když stěžovatelce neumožnil učinit alespoň nutné ekonomické úkony.
6. K samotnému zajištění majetku stěžovatelka namítá, že je nepřiměřené a vychází z neznalosti fungování podnikatelské činnosti stěžovatelky. Policejní orgán se snaží činnost stěžovatelky připodobnit k tzv. kauze Ramfin Holding. Nelze souhlasit s policejním orgánem, že by stěžovatelka nezhodnocovala investované prostředky. Na trhu funguje teprve rok a pět měsíců, a přesto již dokázala prosperovat, dokud policejní orgán její podnikatelský plán nezničil. Fakticky policejní orgán trestá stěžovatelku za to, že jednala obezřetně, logicky a v souladu s obvyklou praxí. Například za březen 2022 obdržela od svých klientů více než 1 000 000 Kč.
7. Klíčová tvrzení policejního orgánu jsou pak v extrémním rozporu s provedenými listinnými důkazy. Byla-li část prostředků převedena z účtů stěžovatelky na účty fyzických osob vystupujících v tzv. kauze Ramfin Holding, stalo se tak vždy za protiplnění a šlo o částky od 8 500 Kč do 25 000 Kč. Ani v uvedené kauze však zatím nikdo nebyl odsouzen, a tudíž jde o domněnky orgánů činných v trestním řízení, na jejichž základě je stěžovatelka likvidována. Národní centrála proti organizovanému zločinu (řešící zmíněnou kauzu) se vyjádřila, že proti stěžovatelce žádné řízení nevede. Sám policejní orgán dospívá k nepodloženému závěru, že podnikatelská činnost stěžovatelky nemůže investované prostředky zhodnotit. Takové hodnocení nejen policejnímu orgánu nepřísluší, ale je v rozporu s provedenými důkazy (např. provedeným auditem).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka sama připouští, že její stížnost nesplňuje podmínku přípustnosti (§75 odst. 1 téhož zákona). Je však podle ní namístě použít §75 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
9. S tímto závěrem se Ústavní soud neztotožnil. Ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu uvádí, že "Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma." Podle Ústavního soudu není v dané věci splněna podmínka existence průtahů, tím méně pak značných. Usnesení policejního orgánu bylo stěžovatelce podle jejího vyjádření doručeno dne 5. 5. 2022 a stížností proti němu brojila podáním dne 9. 5. 2022. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 6. 2022.
10. Přestože §146a trestního řádu uvádí krátkou pořádkovou lhůtu pěti dnů k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, nelze její překročení chápat "automaticky" jako "značné průtahy" podle zákona o Ústavním soudu. V takové situaci dochází k postupování části spisového materiálu, ověření splnění procesních podmínek pro rozhodnutí a následné posouzení všech relevantních skutečností, které nejsou v dané věci jednoduché. Stížnost krajskému soudu má 13 stran textu a obsahuje obsáhlou právní, skutkovou a dokonce i ekonomickou argumentaci, přičemž rovněž předkládá nová tvrzení a důkazy. Nadto byla ještě stěžovatelkou doplněna. V takové situaci nepovažuje Ústavní soud řízení nepřesahující jeden měsíc za problematické, aby kvůli němu mohla být výjimečně "prolomena" zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Důvody pro výjimečný postup podle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu tedy shledány nebyly.
11. Podmínka přípustnosti pak není splněna ani v části ústavní stížnosti brojící proti postupu krajského státního zastupitelství, kterým bylo stěžovatelce zamezeno částečně nakládat se zajištěnými prostředky. Z ústavní stížnosti a jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka vyčerpala institut dohledu nadřízeného státního zastupitelství, zejména proti jeho závěrům nikterak nebrojí.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
13. Návrhu na vydání předběžného opatření (sub 2) Ústavní soud nevyhověl, neboť z povahy věci by tím de facto rozhodl o ústavní stížnosti samotné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu