ECLI:CZ:US:2022:4.US.1516.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1516/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Magdy Borkové, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou, sídlem Úvoz 82/39, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2022 č. j. 37 Nc 366/2022-854, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Ing. Josef Borka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejích práv na soudní ochranu a na rovné postavení účastníka řízení, tedy čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu se podává, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 47 C 262/2017 vznesla stěžovatelka námitku podjatosti soudce Radka Malenovského (dále jen "soudce"). Stěžovatelka námitku odůvodnila přátelským vztahem soudce k zástupci vedlejšího účastníka - Mgr. Lubomíru Kinclovi, advokátovi, který sám soudce připouští, a tím, že soudce procesně postupuje ve prospěch vedlejšího účastníka. Především stěžovatelka poukázala na nekorektní poučení vedlejšího účastníka při jednání.
3. Soudce ve svém vyjádření zopakoval, že přátelský vztah k zástupci vedlejšího účastníka je minulostí starou více než 15 let, přičemž odkázal na rozhodnutí o předešlé námitce podjatosti, a dále obšírně vysvětlil svůj procesní postup ve věci.
4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o nevyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Krajský soud objasnil, že z obsahu spisu nevyplývá vztah soudce k účastníkům řízení či jejich zástupcům, který by mohl být důvodem pro jeho vyloučení; důvody spočívající v postupu soudu v řízení důvodem pro vyloučení podle §14 odst. 4 o. s. ř. být nemohou. Z obsahu spisu neplyne žádná změna rozhodujících skutečností oproti stavu ke dni 31. 8. 2020, kdy bylo rozhodováno o předešlé námitce podjatosti v téže věci.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka uvedla, že soudce je spolužákem a kamarádem zástupce vedlejšího účastníka, ačkoli se necítí být podjatý. Podle stěžovatelky se krajský soud nezabýval meritem věci. Dále především namítá, že při jednání dne 26. 1. 2022 doručil soudce stranám blíže neoznačenou listinu, která obsahovala poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 22 Cdo 3428/2020 s přesným textem, co je obsahem rozhodnutí. Listina obsahovala výslovné poučení vedlejšího účastníka, jaké další kroky může ve věci učinit, a dostat se tak do výhodnější pozice. Listina byla stranám doručena za situace, kdy již u předchozího jednání nastala koncentrace řízení, a vedlejší účastník tak nemohl postup, o kterém byl soudcem poučen, uplatnit. Stěžovatelka v napadeném rozhodnutí především postrádá jakoukoli reakci krajského soudu na její námitky o sdělení, že soudce nepřípustně hmotněprávně poučil jednu stranu sporu.
III.
Vyjádření účastníků řízení
6. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu a vedlejšímu účastníkovi řízení. Krajský soud uvedl, že rozhodl podle všech stěžovatelčiných námitek. Tvrdí-li stěžovatelka, že se nevěnoval námitkám o vadném procesním poučení protistrany, přehlíží, že jde o námitku nesprávného procesního postupu soudu, která je podle §14 odst. 4 o. s. ř. nepřípustná. Jde-li o osobní vztah soudce k jednomu ze zástupců ve věci, pak v aktuální námitce nebyly namítány ani v řízení zjištěny žádné nové skutečnosti oproti stavu při rozhodování o předešlé námitce podané ze stejného důvodu, na což bylo v usnesení též poukázáno. Krajský soud navrhl odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti.
7. Vedlejší účastník ve svém vyjádření sdělil, že se stěžovatelkou uzavřel dohodu o narovnání, kterou k vyjádření přiložil. Tím považoval celý spor za ukončený, a k ústavní stížnosti se tak blíže nevyjádřil.
8. Stěžovatelka se repliky vzdala s tím, že ponechává rozhodnutí na Ústavním soudu. Konstatovala, že řízení u městského soudu nebylo dosud zastaveno, a k dohodě o narovnání byl vypracován dodatek.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Proto musí pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
11. Stěžovatelce je nutno přisvědčit potud, že napadené usnesení je velmi stručně odůvodněno. Stěžejní důvody rozhodnutí jsou z něj patrné pouze obecně. Rozhodným především je, zda bylo možné považovat údajné poučení vedlejšího účastníka, jak dovodil krajský soud, za úkon v rámci postupu v řízení podle §14 odst. 4 o. s. ř. S ohledem na závažnost stěžovatelčiny námitky je odůvodnění napadeného rozhodnutí na hraně ústavnosti. Z obsahu spisu městského soudu je však patrné, že poučení vedlejšího účastníka soudcem neproběhlo zcela tak, jak stěžovatelka tvrdí. Především soudce nepředal vedlejšímu účastníkovi listinu s "návodem" dalšího, "správného" procesního postupu ve věci, ani ho nijak jednostranně hmotněprávně nepoučil. Soudce strany postupem podle §118a o. s. ř. poučil o existenci rozhodnutí Nejvyššího soudu a o možnostech právního posouzení věci. Tato skutečnost byla prokázána srovnáním protokolu o jednání s kopií listiny, která jim měla být při témže jednání doručena a kterou strany k výzvě soudu následně zaslaly. Soudem doručená listina je totiž částí protokolu z téhož jednání, při kterém měl podle stěžovatelky soudce nepřípustně poučit vedlejšího účastníka. Stranám byla doručena část protokolu o jednání, v jehož příslušné části soudce strany upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3428/2020. Soudce ve svém vyjádření také obšírně vysvětlil, že takto postupoval v zájmu vyvarování se překvapivému rozhodnutí, a to právě vzhledem k judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou strany upozornil. Lze proto shrnout, že tvrzení stěžovatelky jsou zjevně převážně účelová, nemají oporu ve spise, a napadené rozhodnutí je tak ve světle těchto zjištění - z hlediska požadavků kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí - ústavněprávně přijatelné. Jinými slovy je pochopitelné, proč krajský soud - vzdor tvrzení stěžovatelky - shledal výzvu a poučení stranám zařaditelné pod postup soudce v řízení, který důvodem vyloučení být nemůže.
12. Z vyžádaného spisu Ústavní soud také zjistil, že soudce sám neřekl, že jsou se zástupcem vedlejšího účastníka přátelé, jak tvrdí stěžovatelka, nýbrž v řízení o předchozí námitce podjatosti ve svém vyjádření uvedl, že to, že před patnácti lety měli přátelský vztah, nemění ničeho na tom, že nyní je jejich vztah neutrální.
13. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu