ECLI:CZ:US:2022:4.US.1524.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1524/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2022 č. j. 3 To 65/2022-853 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 5. ledna 2022 č. j. 7 T 82/2015-831, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Prachaticích (dále jen "okresní soud") zamítl návrh státní zástupkyně na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 7 T 82/2015. V ní byla podána obžaloba na J. H. a K. Ř. pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toho se měla obžalovaná dopustit tak, že jako vrchní sestra Domova klidného stáří X neprovedla v rozporu s lékařským pokynem test srážlivosti krve poškozeného (otce stěžovatelky), ačkoliv jí bylo známo, že poškozený užívá antikoagulační léky. V důsledku toho byl vliv těchto léků více než pětinásobný oproti žádoucímu stavu, načež u poškozeného došlo ke krvácení do mozku, na které dne 4. 10. 2014 zemřel. Obžalovaný byl ve stejném zařízení ošetřujícím lékařem poškozeného, kterému předepsal podávání léku Warfarin, aniž by poškozeného někdy osobně viděl a seznámil se s jeho zdravotnickou dokumentací. Následně nekontroloval účinnost tohoto léku, což mělo výše popsané následky. Rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2017 č. j. 7 T 82/2015-567, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 10. 2017 č. j. 3 To 580/2017-618, byla obžalovaná zproštěna obžaloby a věc obžalovaného byla postoupena ke kárnému projednání České lékařské komoře.
3. Státní zástupkyně z podnětu stěžovatelky podala návrh na obnovu řízení s doplněním zdravotnické dokumentace poškozeného, odborné literatury a dvěma znaleckými posudky zabývajícími se příčinou smrti poškozeného. Ty podle jejího názoru zpochybňují dřívější znalecké posudky, z nichž soud v původním řízení vycházel. Okresní soud dospěl k závěru, že předložené důkazy neobsahují žádné nové skutečnosti oproti původní důkazní situaci. Rozporné odborné závěry o vlivu léku Warfarin na smrt poškozeného byly předmětem dokazování již v původním řízení. Ani noví znalci na dotaz soudu nevyloučili možnost úmrtí pacienta z jiné příčiny. Za nový důkaz nelze považovat ani obecnou odbornou literaturu.
4. Proti usnesení okresního soudu podala státní zástupkyně stížnost, o které krajský soud rozhodl napadeným usnesením tak, že zrušil usnesení okresního soudu, a sám nově rozhodl tak, že stížnost státní zástupkyně zamítl. Závěry okresního soudu jsou podle krajského soudu sice stručné, ale ve výsledku správné. Krajský soud doplnil, že v dané věci bylo vypracováno pět znaleckých posudků, které všechny hodnotily kvalitu lékařské péče poskytnuté poškozenému a možnou příčinnou souvislost mezi podáváním léku Warfarin a smrtí poškozeného. Mezi znalci i po jejich výslechu zůstaly výrazné rozpory. Za pochybení soudy označily to, že obžalovaný nezajistil pravidelnou kontrolu srážlivosti krve poškozeného. Zároveň však bylo zjištěno, že ke zhoršení jeho zdravotního stavu docházelo již od 30. 9. 2014. Dne 3. 10. 2014 byl nalezen pozvracený a ve stavu bezvědomí s teplotou 38 stupňů. Byl tedy převezen do nemocnice, kde byly provedeny potřebné testy a nasazení léčby. Další den však přesto zemřel. Bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení do mozku. Dále byla pitvou zjištěna plicní embolie, plicní infarkt a ateroskleróza mozkových tepen. O vlivu léku Warfarin se však znalci neshodli. Nově předložené skutečnosti podle krajského soudu nejsou takové povahy, aby mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Všechny tyto skutečnosti byly předmětem dokazování již v původním řízení a ani noví znalci nebyli schopni určit relevantní skutkový stav bez důvodných pochybností. Alternativním skutkovým verzím (k nimž dospěli někteří znalci v původním řízení) se však noví znalci dostatečně nevěnovali. Zdravotní stav poškozeného se podle krajského soudu zhoršoval již ode dne 30. 9. 2014, přičemž nelze jednoznačně zjistit příčinu tohoto procesu, což je však pro odsouzení obžalovaných nezbytné. Rovněž podle odborné literatury jsou příznaky, jimiž poškozený trpěl, možné jak při plicní embolii, tak při krvácení do mozku. Proti tak vysokému předávkování lékem Warfarin hovoří absence dalších krvácivých symptomů. Jelikož ani po podání léků v nemocnici nebylo provedeno vyšetření srážlivosti krve, nelze zjistit, kdy vznikly při pitvě nalezené sraženiny. Již před podáním těchto léků byl rentgenem zjištěn rozsáhlý nález na plíci, v níž byla pitvou zjištěna embolie. Bez lepší zdravotní dokumentace si tak nelze udělat o skutkovém stavu jednoznačnou představu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že oba soudy pochybily při hodnocení nových znaleckých posudků, které nově odhalovaly významná pochybení v původních znaleckých posudcích. V takové situaci je namístě zhodnotit kvalitu nového posudku a řízení případně obnovit, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 31. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 4068/14 (N 56/80 SbNU 667) nebo ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 905/17 (N 176/96 SbNU 229)]. Rozhodnutí okresního soudu je podle stěžovatelky nepřezkoumatelné, neboť neporovnává obsah starších a nových důkazů. Následně okresní soud nepřípadně uzavřel, že nové posudky neobsahují žádné dříve neznámé důkazy. Krajský soud namísto vrácení věci pak provedl vlastní hodnocení důkazů, přičemž uvedl nepodložená a nepravdivá tvrzení o jejich obsahu. Například není pravdou, že by poškozený měl dne 3. 10. 2014 teplotu 38 stupňů Celsia, neboť teplota nebyla vůbec měřena. Naopak bylo doloženo, že při příjmu mírně zvýšená teplota klesala. Dále znalci obhajoby nezpochybňovali původní farmakologické znalecké závěry (k tomu neměli odbornost) a naopak vyzvali soud, aby nechal původní znalecké závěry přezkoumat sám. To však soud neučinil, ačkoliv obsah původního znaleckého posudku byl v rozporu s některými listinnými či jinými důkazy (zejména pitevními nálezy) a tyto rozpory nebyly uspokojivě vysvětleny. Za novou skutečnost (neuvedenou v žádné lékařské zprávě) je nutno považovat rovněž to, že poškozený trpěl nízkým tlakem. Původní posudky naopak vycházely z názoru, že ke krvácení do mozku došlo v důsledku vysokého tlaku. Nesprávná informace mohla vzniknout v důsledku pochybení obžalované, která měla zdravotnické záchranné službě sdělit, že poškozený trpěl vysokým tlakem (o nasazení léku Warfarin jim naopak neřekla). Nové znalecké posudky rovněž vysvětlily způsob, jakým se lék Warfarin užívá. Nedodržením tohoto postupu (zejména průběžných testů) došlo k tomu, že poškozený dostával pětkrát vyšší dávku, než bylo potřeba. Závěr krajského soudu, že tato skutečnost nemá vliv na důkazní situaci, je nevysvětlený, a tedy nepřezkoumatelný. Stanovil-li nový znalecký posudek fakticky novou příčinu smrti, jde nezbytně o novou skutečnost. Původní znalci se navíc vyjadřovali k otázkám, které jim nepříslušeli s ohledem na jejich odbornost. Krajský soud nesprávně přisoudil některé příznaky poškozeného plicní embolii. Tu však poškozený již v minulosti prodělal, a to bez těchto příznaků. Proti této variantě naopak svědčí delší krvácení, které se samo nezastavilo a které rovněž odpovídá variantě o nesprávném podávání léku Warfarin. Krajský soud uvedl, že si sám dohledal informace v odborné literatuře, avšak nevzal v potaz množství odborné literatury uvedené ve znaleckých posudcích a podáních poškozené. Zároveň stěžovatelka uvedla, že žádá o přednostní projednání její věci, neboť hrozí promlčení trestní odpovědnosti pachatelů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání v části, ve které směřuje proti usnesení krajského soudu příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), avšak v části, ve které směřuje proti již zrušenému usnesení okresního soudu je návrhem, o kterém není Ústavní soud příslušný rozhodnout [srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 1119/15 (N 116/77 SbNU 697)].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. To v plném rozsahu platí pro přezkum rozhodování obecných soudů ve věcech obnovy trestního řízení.
8. Ústavní stížnost je založena na nesouhlasu stěžovatelky s hodnocením provedených důkazů tak, jak je provedly obecné soudy. Takové ústavní stížnosti však zásadně vyhovět nelze, neboť tím by Ústavní soud překročil svou ústavní roli ochránce ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a stal by se další přezkumnou instancí, prosazující svůj vlastní názor na skutkový stav dané věci. Zásah do hodnotící činnosti obecných soudů je tak možný pouze tehdy, jsou-li jejich závěry v tzv. extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. To znamená, že jejich závěry nelze z provedených důkazů dovodit při žádné z jejich možných racionálních interpretací. V situacích, kdy proti soudnímu rozhodnutí brojí poškozený, musí navíc být zohledněno, že soud nejen může, ale musí své pochybnosti o skutkovém stavu hodnotit v souladu s pravidlem in dubio pro reo. Rozhodl-li soud o zproštění obžaloby z toho důvodu, že o skutkovém stavu jsou důvodné pochybnosti, musel by jej Ústavní soud při zrušení jeho rozhodnutí fakticky přesvědčit, že pochybnosti mít nemůže. To mu však nepřísluší. Ústavní soud může zasáhnout v situaci, kdy obecné soudy odmítnou vůbec řízení vést [viz např. nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385)], některé z důkazů vůbec nezohlední nebo vyloží předpisy trestního práva v rozporu s ústavními principy (viz např. nález ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. III. ÚS 3006/21). K takové situaci však v dané věci nedošlo.
9. Ústavní soud připomíná, že mu přísluší z ústavněprávního rozměru toliko primárně hodnotit, zda řízení bylo či nikoli "spravedlivé jako celek", tj. v celkovém vyznění z pohledu jeho předmětu, neboť ne vždy existence určitého nedostatku "musí vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny" (srov. kupříkladu usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2000 sp. zn. IV. ÚS 583/99 nebo ze dne 14. 4. 2006 sp. zn. III. ÚS 9/06). Zejména krajský soud nejen vyhodnotil obsah nově provedených důkazů, nýbrž jej i řádně zohlednil proti již dříve provedeným důkazům. Nelze mu tedy vytýkat žádné kvalifikované pochybení. Měl-li i po provedení nových důkazů pochybnosti o skutkovém stavu, bylo jeho povinností návrh na povolení obnovy řízení zamítnout. Judikatura Ústavního soudu, nařizující soudům v případě pochybnosti o skutkovém stavu obnovit trestní řízení, na níž odkazovala stěžovatelka, se týká návrhů na povolení obnovy řízení podaných odsouzenými osobami, nikoliv státním zástupcem. Důvodem je uvedené promítnutí pravidla in dubio pro reo do řízení o povolení obnovy řízení. V souladu se zásadou presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny bylo pravidlo in dubio pro reo aplikováno, a je-li stěžovatelka přesvědčena o nedostatečnosti její aplikace, je její tvrzení nutno považovat za polemiku s prokázanou skutečností.
10. Jde-li o samotné konkrétní závěry krajského soudu, nepovažuje Ústavní soud za nutné je na tomto místě opakovat. Postup krajského soudu odpovídá mimořádné situaci, v níž se obecné soudy v dané věci ocitly. Relevantní skutkový stav byl znalecky zkoumán pěti znalci, kteří nejenže dospěli k protichůdným závěrům, avšak žádný nedokázal spolehlivě vyvrátit závěry znalců ostatních. Je pak logické, že v takové situaci nelze považovat použití zásady presumpce neviny a na ní založeného pravidla in dubio pro reo za extrémní vybočení z pravidel řádně vedeného trestního řízení. Neobjeví-li se důkazy jiné povahy (nové znalecké výpovědi či záznamy), anebo nevzniknou-li o obsahu znaleckých posudků pochybnosti jiné povahy (např. o úplatnosti znalce), nemělo by další "vršení" znaleckých posudků mít vliv na aplikaci uvedeného pravidla. Součástí trestněprávní reality je i skutečnost nedokonalosti znaleckého zkoumání, daná buď objektivně (nedokonalostí metod zkoumání) anebo subjektivně (nedostatečnou odbornou úrovní jednotlivých znalců). Ať už šlo v dané věci o kteroukoliv z těchto situací, nelze považovat za neústavní závěr krajského soudu, který se rozhodl pro aplikaci pravidla in dubio pro reo.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl v části směřující proti usnesení okresního soudu (viz sub 6) podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a v části směřující proti usnesení krajského soudu jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu