ECLI:CZ:US:2022:4.US.1730.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1730/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti J. R., zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, advokátkou, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2022 č. j. 101 Co 70/2022-343 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. ledna 2022 č. j. 26 P 244/2019-258, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a 1) D. R. a 2) nezletilé T. R., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 6. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 14, 33 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
II.
Shrnutí napadených rozhodnutí
2. Stěžovatel a vedlejší účastnice 1) (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice 2) (dále jen "nezletilá"), která jim byla svěřena do střídavé péče. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 1. 2022 č. j. 26 P 244/2019-258 byl zamítnut návrh matky na svěření nezletilé do její výlučné péče (výrok I.), jakož i návrh stěžovatele na svěření nezletilé do jeho výlučné péče (výrok II.). Nově byla upravena střídavá péče rodičů nezletilé a způsob jejího předávání z péče jednoho rodiče do péče druhého rodiče (výroky III. až V.). Dále byly zamítnuty návrhy stěžovatele na udělení souhlasu za matku se změnou trvalého pobytu nezletilé na adresu jeho bydliště v M. (výrok VI.) i na udělení souhlasu za matku se zápisem nezletilé do Základní školy X (výrok VII.). Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
3. K odvoláním stěžovatele a matky ve věci rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 13. 4. 2022 č. j. 101 Co 70/2022-343 tak, že odvolací řízení o odvolání stěžovatele proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu zastavil (výrok I.). Ve výrocích III. až VII. byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok II.). Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
4. Okresní soud ve svém rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil také krajský soud, uvedl, že stěžovatel žádal o udělení souhlasu za matku se zápisem nezletilé do Základní školy X vzhledem k blízkosti této školy k místu jeho bydliště. Tato základní škola měla zároveň být lepší než základní škola v Y, kam měla být nezletilá přihlášena podle původní dohody rodičů, kteří spolu dříve žili v D. Po rozpadnutí vztahu se otec přestěhoval do M. Nezletilá navštěvuje mateřskou školu v B., kam pro ni oba rodiče jezdí a má tam své kamarády. Stěžovatel se na výběru školky nepodílel, ani proti němu nebrojil. V B. nezletilé zařídil kroužek bruslení, kam nemá problém ji jednou týdně vozit a vyzvedávat, čemuž si může uzpůsobit pracovní dobu. Z bydliště matky je naopak problematická veřejné doprava do bydliště otce, matka navíc nemá upravenou pružnou pracovní dobu. Okresní soud proto návrh stěžovatele zamítl. Stejně tak neshledal v zájmu nezletilé návrh na změnu jejího trvalého pobytu, k němuž mělo dojít právě v souvislosti s nástupem na základní školu. Krajský soud tato rozhodnutí potvrdil. Přihlédl přitom k názoru opatrovníka nezletilé, jakož i názoru nezletilé zjištěného jednak opatrovníkem, jednak při pohovoru před krajským soudem.
III.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že jej matka v minulosti opakovaně nerespektovala jako rovnoprávného rodiče, změnila předškolní zařízení, které navštěvovala nezletilá na základě dohody obou rodičů, a o této změně jej řádně a včas neinformovala. Návrhem na udělení souhlasu matky se zápisem nezletilé chtěl předejít situaci, kdy matka vybere základní školu bez jeho vědomí. Rozsudkem krajského soudu, jímž byl tento návrh zamítnut 17 dní před nejzazším dnem povinnosti přihlášení dítěte k zápisu povinné školní docházky, byla nastavena situace, kdy mezi rodiči není shoda na základní škole, do které by měla nezletilá být zapsána. V této otázce neexistuje ani pravomocné soudní rozhodnutí, které by nahrazovalo souhlas druhého rodiče. Nezletilá je proto ve zcela zásadní události v jejím životě vystavena nejistotě, zda a do jakého školního zařízení nastoupí. Vzniklá situace nahrává matce, aby opakovaně vyloučila stěžovatele z rozhodování o záležitosti pro nezletilou významné. Nelze klást k tíži stěžovatele, že matka nebyla dostatečně bdělá a sama neiniciovala nahrazení jeho souhlasu se zápisem do jí vybraného školního zařízení. Obecné soudy nezohlednily celkový kontext okolností a jejich prioritním hlediskem nebyl nejlepší zájem nezletilé.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost směřuje proti napadeným rozsudkům jako celku, ačkoli výrokem I. rozsudku okresního soudu, jímž byl zamítnut návrh matky na svěření nezletilé do její výlučné péče a o němž ani nebylo rozhodováno rozsudkem krajského soudu, bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatele a nemohlo tak dojít k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. V rozsahu tohoto výroku byla ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným. Ve zbylé části byla ale podána oprávněným navrhovatelem.
7. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, stěžovatel sice podal odvolání i proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu, v průběhu odvolacího řízení však v této části vzal odvolání zpět, pročež je ústavní stížnost proti uvedeným výrokům rozsudku okresního soudu podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nepřípustná. Ve zbytku byla ústavní stížnost shledána přípustnou (stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž nebyl zjištěn jiný důvod jejího odmítnutí, zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
10. Námitky stěžovatele směřují výlučně proti výrokům napadených rozsudků, jimiž bylo rozhodnuto ve věci jeho návrhů na udělení souhlasu za matku se změnou trvalého pobytu nezletilé a zápisem nezletilé do Základní školy X, tedy návrhů na rozhodnutí podle §466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout. Ústavní soud nicméně neshledal, že by napadenými rozsudky v této jejich části došlo z hlediska ústavněprávního k jakémukoli pochybení. Obecné soudy ve svém odůvodnění náležitě a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů nebyl zápis nezletilé do uvedené základní školy v jejím zájmu. Přestože řízení o takovémto návrhu lze podle §468 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních zahájit pouze na návrh, v samotné skutečnosti, že matka nepodala návrh na udělení souhlasu za stěžovatele se zápisem nezletilé do jiné základní školy, nebylo možné spatřovat důvod pro vyhovění návrhu stěžovatele. Ústavní soud proto konstatuje, že výroky VI. a VII. rozsudku okresního soudu, ani částí výroku II. rozsudku krajského soudu, kterou byly tyto výroky potvrzeny, nedošlo k porušení základních práv stěžovatele zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 14, čl. 33 a čl. 36 odst. 1 Listiny, ani k porušení jiných jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Stejný závěr lze uplatnit i vůči ostatním výrokům napadených rozsudků, vůči nimž stěžovatel ani žádné námitky neuplatňoval. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených rozsudků.
11. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost, zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a zčásti podle §43 odst. 1 písm. c), neboť byla podána někým k tomu zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu