ECLI:CZ:US:2022:4.US.1904.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1904/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. D., zastoupeného Mgr. Igorem Hubinským, advokátem, sídlem Říční 456/10, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2022 sp. zn. 61 To 274/2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením o porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 9 T 24/2022, kterým obvodní soud rozhodl o námitce podjatosti vznesené proti předsedovi senátu Lukáši Svrčkovi (dále jen "soudce") tak, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodování věci. Podle městského soudu stěžovatel nekonkretizoval, v čem provádění dokazování odporuje jím zmíněnému "určitému modelu trestního řízení". Městský soud uvedl, že si poslechl celý zvukový záznam průběhu hlavního líčení ze dne 12. 4. 2022, a musí konstatovat, že ani jedna námitka stěžovatele neodpovídá pravdě. Z celého zvukového záznamu vyplývá, že i přes nepatřičné jednání obhájce, na které velmi klidným a tichým hlasem předseda senátu opakovaně upozorňoval, nezvedal předseda senátu hlas a na nikoho nekřičel. Jedinou poněkud strohou intonaci v jeho hlase zaznamenal městský soud v závěru hlavního líčení, kdy dal soudce "k prověření objasnění obhajoby obžalovaného reference obsluhující záznamové zařízení poněkud úsečný příkaz k nalezení příslušného dokumentu na internetu, k čemuž jí poněkud úsečně instruuje". Dále městský soud uvedl: "Naopak, i pokud předseda senátu vysvětloval obžalovanému, že není třeba aby, pokud je tázán, napřed opakoval položenou otázku, k čemuž ze strany obžalovaného došlo během hlavního líčení opakovaně, nikdy nezvedal hlas, ani na obžalovaného nekřičel, jak tvrdí jeho obhájce." Otázky kladené soudcem měly - na rozdíl od mínění stěžovatele a jeho obhájce - svědčit o detailní znalosti spisu, včetně důkazních listin. Stejně tak městský soud věcně potvrdil názor soudce o obhájcově částečné neznalosti trestního řádu; s tím, že ani z tohoto názoru jeho předpojatost neplyne, neboť šlo o objektivní skutečnost. Soudce nikdy neučinil vulgární poznámku, a už vůbec ne poznámku pronesenou zvýšeným hlasem, a to ani přes urážku obhájce vůči profesionalitě soudce. Městský soud uzavřel, že se soudce choval naprosto korektně a nedopustil se namítaného jednání. Naproti tomu obhájce během hlavního líčení vstával z místa nebo pronášel nevhodné poznámky, resp. se vyjadřoval nevhodnými posunky.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel zejména tvrdí, že městský soud se téměř nevypořádal s jeho námitkami, některé dokonce dezinterpretoval, přestože se opíraly o konkrétní nepřípustné projevy podjatosti soudce. Tyto projevy mají být zaznamenány na zvukovém záznamu z hlavního líčení ze dne 12. 4. 2022, o němž městský soud prohlásil, že se s ním seznámil. Podle stěžovatele ho soudce považoval již předem za vinného, a to pouze kvůli obsahu obžaloby a jeho předchozímu odsouzení. Z projevů soudce bylo údajně patrné, že jeho vztah ke stěžovateli a k obhájci je nepřátelský. Soudce měl také mimo jiné ignorovat stěžovatelem předložené důkazy a chovat se celkově nevhodně. Stěžovatel tvrdí, že soudce se ho údajně agresivním a urážlivým způsobem tázal na okolnosti skutků, které jsou mu kladeny za vinu, včetně opakovaných otázek na nepodstatné detaily, u kterých musel předpokládat, že si je stěžovatel nepamatuje. Na zvukovém záznamu z hlavního líčení je údajně např. zachyceno dehonestující dotazování se soudce na počet exekucí vedených proti stěžovateli. Soudce se měl opakovaně podivovat, že stěžovatel neví, kolik exekucí je proti němu vedeno (což je u vícenásobných dlužníků běžné), či mu podsouvat, že mu to je jedno, byť to stěžovatel neřekl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto musí bedlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
6. Námitky stěžovatele téměř výlučně směřují proti skutkovým zjištěním městského soudu. Ústavní soud však zásadně není povolán k přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Mohl by tak učinit pouze, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle. Zejména, kdyby skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy či byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [např. nálezy ze dne 6. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 1833/18 (N 20/98 SbNU 156), ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2690/15 (N 164/86 SbNU 677) a další].
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zopakoval námitky uplatněné v předchozích řízeních, které městský soud jednoznačně a s podrobným odůvodněním, celkově v souladu s ústavním pořádkem vyvrátil.
8. Jelikož je obsah ústavní stížnosti po skutkové stránce protikladem obsahu napadeného rozhodnutí, je patrné, že buď stěžovatel, nebo městský soud, neuvádí pravdu. Stěžovatelovy námitky, kterými prezentuje zcela opačná zjištění, než ze zvukového záznamu z hlavního líčení učinil městský soud, jsou pro jejich vzájemný rozpor velmi závažné. Napadá-li stěžovatel takto prudce zjištění městského soudu, musel by pro svá tvrzení uvést velmi přesvědčivé důkazy. Stěžovatel však opakuje námitky, které obvodní soud i městský soud vyvrátily. A to s velmi podrobným odůvodněním, založeném na jediném nutném - klíčovém důkazu, z něhož prostě a jednoduše musí plynout pravda, nebo nepravda stěžovatelových tvrzení. Pakliže by stěžovatel tvrdil pravdu, šlo by ze strany soudce i městského soudu o porušení přinejmenším etických pravidel výkonu soudcovské funkce. V napadeném rozhodnutí však není extrémní rozpor, který by jediný v tomto případě mohl vést ke zrušení napadeného usnesení (viz výše bod 6). Proto Ústavní soud odkazuje na ústavně souladné odůvodnění usnesení městského soudu.
9. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu