ECLI:CZ:US:2022:4.US.1985.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1985/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Sandrou Čoupkovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 694/100a, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2022 č. j. 8 To 157/2022-50 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2022 č. j. 3 Nt 641/2022-24, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 1 T 113/2019. V ní byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to ve stadiu pokusu. Za toto jednání mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců. Městský soud shledal, že v řízení o povolení obnovy řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti podle §278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel poukázal na chování soudce během hlavního líčení. Tím však argumentoval již ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, přičemž všechny nadřízené soudy již v minulosti označily některá vyjádření rozhodujícího soudce za nevhodná, nikoliv však odůvodňující jeho vyloučení či nezákonnost rozsudku. Nejde tedy o novou skutečnost. Ke stejnému závěru dospěl později rovněž veřejný ochránce práv. Jako druhou skutečnost stěžovatel uvedl rozsudek v občanskoprávním řízení (blíže sub 4), kterým byla zamítnuta žaloba (v trestním řízení) poškozené společnosti proti stěžovateli. Žaloba však měla jiný předmět řízení (schodek v denní tržbě) a byla zamítnuta částečně z procesních důvodů (žalobce se nedostavil k jednání a nemohl tak doplnit rozhodné skutečnosti).
3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se ztotožnil se závěry městského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že jím předložené skutečnosti je nutné považovat za nové skutečnosti podle §278 odst. 1 trestního řádu. Takovou skutečností je rozsudek městského soudu ze dne 31. 3. 2021 č. j. 38 C 85/2020-70. Tímto rozsudkem byla zamítnuta (pro neunesení důkazního břemene) žaloba poškozené společnosti. Podle stěžovatele tak soudy své závěry o zamítnutí jeho návrhu na obnovu řízení nedostatečně odůvodnily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Těžištěm ústavní stížnosti je tvrzení, že skutečnosti, které stěžovatel předložil v řízení o povolení obnovy řízení, jsou relevantními skutečnostmi podle §278 odst. 1 trestního řádu. Obecné soudy tento názor odmítly a stěžovatel považuje jejich odůvodnění za nedostatečné. Jeho názoru však Ústavní soud nemohl přisvědčit. Ústavní soud naopak shledal, že oba soudy své závěry o tom, že předložené skutečnosti nejsou buď pro orgány činné v trestním řízení novými (neznámými) skutečnostmi, anebo nemohou mít vliv na rozhodnutí o vině či trestu, dostatečně odůvodnily a jejich závěry jsou podle čl. 36 odst. 1 Listiny ústavně konformní.
7. Jde-li o postup veřejného ochránce práv a předsedy městského soudu při řešení chování soudce rozhodujícího v dané věci v hlavním líčení, pak nejde o nové skutkové okolnosti (chování soudce bylo stěžovateli známo a jeho významem se orgány činné v trestním řízení zabývaly v původním řízení). Nešlo ani o nějaké relevantní právní skutečnosti, když se ani veřejný ochránce práv, ani předseda soudu, nezabývali (a ani nemohli) vlivem chování soudce na správnost či zákonnost odsuzujícího rozsudku. Ostatně na to byl stěžovatel oběma orgány upozorněn.
8. Jde-li o shora uvedený rozsudek městského soudu vydaný v občanskoprávním řízení, pak ani ten nemůže mít vliv na žádný z výroků odsuzujícího trestního rozsudku. Z formálního hlediska není trestní soud vázán závěry ostatních orgánů veřejné moci, týkají-li se viny obžalovaného (§9 odst. 1 trestního řádu). Z materiálního hlediska je třeba přisvědčit napadenému usnesení městského soudu, že v daném občanskoprávním řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, neboť žaloba byla zamítnuta z toho důvodu, že jejímu vyhovění bránily procesní i hmotněprávní překážky, nikoliv zjištěný skutkový stav.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu