ECLI:CZ:US:2022:4.US.2185.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2185/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Kovaříka, zastoupeného JUDr. Markem Chlebikem, advokátem, sídlem Nepelova 953/7, Praha 9 - Hloubětín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2022 č. j. 23 Co 105/2022-147 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 40 C 419/2020-104, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti DAILY PLAN, a. s., sídlem Jeremenkova 1021/70, Praha 4 - Braník, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částek 28 356 Kč a 23 200 Kč (I. výrok) a bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele zaplatit žalované vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (II. výrok).
3. Podle skutkových zjištění obvodního soudu uzavřel Ing. Sempek jako postupitel dne 14. 8. 2017 s vedlejší účastnicí smlouvu, kterou na ni postoupil pohledávku ve výši 9 000 000 Kč za úplatu 750 000 Kč splatnou ke dni 14. 8. 2019; ve smlouvě nebylo uvedeno číslo účtu postupitele. Uvedená smlouva byla určitým druhem odměny pro Ing. Sempeka za spolupráci s vedlejší účastnicí a Ing. Erényim (spolupracovníkem vedlejší účastnice) při obchodu s pozemky. Později se ukázalo, že postoupená pohledávka nebyla vymožitelná. Ing. Sempek a Ing. Erényi se na konci roku 2019 dohodli, že k dořešení věci přistoupí v lednu následujícího roku; dne 18. 12. 2019 však stěžovatel - advokát Ing. Sempeka - vyzval vedlejší účastnici k zaplacení částky 750 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy na konkrétní bankovní účet a současně uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 23 200 Kč. Vedlejší účastnice dne 30. 12. 2019 reagovala vysvětlením, že doposud neměla k dispozici číslo účtu k úhradě dlužné částky; zároveň částku uhradila na sdělený účet. Dne 21. 1. 2021 oznámil Ing. Sempek vedlejší účastnici, že postoupil pohledávku z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení a z titulu odměny advokáta za zastoupení na stěžovatele.
4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu obvodní soud dospěl k názoru, že Ing. Sempek jako věřitel nesdělil žalované vedlejší účastnici konkrétní číslo účtu, na které měla být částka 750 000 Kč uhrazena, a že souhlasil s tím, že bude zaplacena až počátkem roku 2020. Doba splatnosti předmětné částky byla na základě telefonických hovorů mezi dotčenými osobami změněna ústní formou, a pokud vedlejší účastnice částku převedla na základě výzvy dne 30. 12. 2019 na účet Ing. Sempeka, dostála závazku, který vyplynul z dohody o změně termínu splatnosti úplaty. Požadavek Ing. Sempeka na zaplacení úroku z prodlení byl proto nedůvodný a bez právního důvodu byly i veškeré další kroky stěžovatele jako advokáta Ing. Sempeka, od nichž se odvíjel druhý žalobou uplatněný nárok.
5. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu potvrdil (I. výrok) a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (II. výrok).
6. Městský soud shrnul, že stěžejním pro posouzení věci bylo jednak uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2017 mezi Ing. Sempekem a vedlejší účastnicí, jednak uskutečněná komunikace mezi nimi v období mezi srpnem 2019 a lednem 2020, jejíž výklad byl mezi účastníky řízení sporný, a jednak platba částky 750 000 Kč provedená vedlejší účastnicí dne 30. 12. 2019 na účet právního předchůdce stěžovatele. Šlo-li o první žalobou uplatněný nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 750 000 Kč, městský soud částečně upravil závěry obvodního soudu a uzavřel, že z komunikace mezi vedlejší účastnicí a Ing. Sempekem byla patrná dohoda o tom, že spolu budou dále jednat o závazku z postupní smlouvy a o posunu data plnění a že věc uzavřou v lednu 2020; ani během těchto jednání, časově následujících po původním datu splatnosti, nebylo vedlejší účastnici sděleno bankovní spojení pro účely úhrady, a nebyla jí tak poskytnuta dostatečná součinnost ke splnění závazku. Městský soud se dále zabýval odvolacími námitkami stěžovatele, který tvrdil, že šlo o tzv. donosný dluh a že vedlejší účastnice v pozici dlužníka měla sama vyvinout aktivitu za účelem zjištění potřebného čísla účtu, případně že měla plnit na jiné bankovní účty, které znala; rovněž se vyjádřil ke stěžovatelem tvrzené nemožnosti změnit smlouvu o postoupení pohledávky ústní dohodou. Ve shodě s okresním soudem pak uzavřel, že vedlejší účastnice se do prodlení nedostala, neboť ji výše popsaná jednání utvrdila v přesvědčení, že závazek bude projednán až začátkem roku 2020, přičemž následně pohledávku v reakci na první písemnou výzvu v tam stanovené sedmidenní lhůtě uhradila. K druhému žalovanému nároku na zaplacení náhrady nákladů na právní pomoc městský soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice svůj dluh splnila ve stanovené lhůtě, nebylo možno považovat náklady na odměnu advokáta (stěžovatele) za vymáhání dlužné částky za účelně vynaložené. Stěžovatel se nadto vedením předmětného sporu uvedl do situace, která hraničí s porušením etického kodexu advokáta, neboť podrobné informace o věci, které dozajista získal od svého klienta Ing. Sempeka v souvislosti s poskytováním právní služby, nyní využívá ve svůj prospěch.
II.
Argumentace stěžovatele
7. K napadenému rozsudku obvodního soudu stěžovatel namítá, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Závěr soudu, že došlo k dohodě o odložení splatnosti závazku, je v rozporu s výpovědí Ing. Sempeka, z níž stěžovatel následně cituje vybrané pasáže, a s níž se tento soud dostatečně nevypořádal. Nevypořádal se ani s argumentací stěžovatele, dle které ve věci šlo o tzv. donosný dluh, a ke splnění závazku se vyžadovala aktivita dlužníka; nezískala-li si proto vedlejší účastnice sama potřebné údaje ke splacení dluhu, dostala se do prodlení. Nedostatky v dokazování a v hodnocení důkazů stěžovatel spatřuje i u městského soudu. V odůvodnění jeho rozsudku chybí náležité vypořádání se s důkazy, které jasně prokazovaly oprávněnost stěžovatelova nároku. Městský soud stejně jako obvodní soud hodnotil důkazy tendenčně a způsobem, který upřednostňoval vedlejší účastnici, a ani on se nevypořádal s námitkou stěžovatele o tzv. donosnosti dluhu. Stěžovatel nesouhlasí ani s posouzením nároku na zaplacení náhrady nákladů na právní pomoc; je přesvědčen, že tyto náklady Ing. Sempek vynaložil účelně, když byl vzhledem k prodlení vedlejší účastnice nucen využít služeb stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Ústavní soud zásadně není povolán k přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Mohl by tak učinit pouze tehdy, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle, zejména vykazovala-li by jejich skutková zjištění extrémní rozpor s provedenými důkazy nebo by byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [např. nálezy ze dne 6. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 1833/18 nebo ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2690/15 (N 164/86 SbNU 677); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na https://nalus.usoud.cz].
10. Přesto, že stěžovatel se v ústavní stížnosti snaží prokázat nesoulad závěrů obou soudů s některými provedenými důkazy (zejména s výpovědí Ing. Sempeka), Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí žádné výjimečné nedostatky důkazního řízení neshledal. Skutkové závěry jak obvodního soudu, tak městského soudu jsou logické a jsou pečlivě a srozumitelně odůvodněny.
11. Stěžovatel namítá, že soudy se nezabývaly jeho konkrétními argumenty, z odůvodnění obou rozsudků je však zjevné, že jeho argumenty ve skutečnosti vypořádány byly, pouze způsobem, s nímž stěžovatel nesouhlasí. To však samo o sobě ještě není důvodem k zásahu Ústavního soudu.
12. Jak obvodní soud, tak městský soud podrobně vysvětlily, proč nebylo možno přisvědčit závěru o prodlení vedlejší účastnice se splacením dluhu a proč tak nebylo možno učinit ani na základě výpovědi Ing. Sempeka (viz str. 4 a 5 odůvodnění rozsudku obvodního soudu a body 36 až 40 odůvodnění rozsudku městského soudu). Námitce týkající se tzv. donosné povahy peněžitého dluhu se městský soud věnoval v bodech 37 až 40 odůvodnění rozsudku, kde dále vysvětlil i to, proč nebylo namístě po vedlejší účastnici požadovat složení dlužné částky do úřední úschovy, případně její zaslání na jiné bankovní účty, které mohla znát.
13. Z ústavněprávního pohledu konečně obstojí i závěr (zejména městského soudu, který částečně usměrnil úvahy obvodního soudu) o neúčelnosti nákladů vynaložených Ing. Sempekem na právní pomoc stěžovatele při vymáhání dlužné částky - s ohledem na výchozí zjištění soudů o včasném splacení dluhu vedlejší účastnicí jej totiž lze považovat za logický a rozumný.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu