ECLI:CZ:US:2022:4.US.2247.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2247/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Skočovského, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 1503/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Václava Topinky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel žádá o přednostní projednání svého návrhu podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 10. 3. 2022 č. j. 18 C 65/2022-10 uložil vedlejšímu účastníkovi jako žalovanému, aby vyklidil bytovou jednotku v katastrálním území K., obec P., předal ji stěžovateli jako žalobci a zdržel se dalšího rušení držby předmětné bytové jednotky. Vedlejšímu účastníkovi obvodní soud též uložil povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 13 400 Kč. Stěžovatel se žalobou domáhal ochrany před vypuzením z držby s tím, že je nájemcem předmětného bytu, který mu byl přidělen roku 1981 jako byt stabilizační. V roce 2013 dostal od předchozího vlastníka bytu výpověď z nájmu bytu, přičemž mu náležela bytová náhrada ve formě přístřeší. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 12. 2020 č. j. 51 Co 351/2020-107 mu byla uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku do 15 dnů od poskytnutí přístřeší. V návaznosti na tato rozhodnutí podal vedlejší účastník, který stěžovateli přístřeší zajistil, návrh na nařízení exekuce a byl se svým návrhem úspěšný. Vedlejší účastník však nevyčkal provedení exekuce a dne 5. 2. 2022 vypáčil v předmětné bytové jednotce, kde pobýval stěžovatel, dveře, do bytu vniknul a výměnou dveří a zámku znemožnil stěžovateli další užívání bytu. Přivolaná policejní hlídka dala zapravdu vedlejšímu účastníkovi, neboť se prokázal jako vlastník bytu.
4. Vedlejší účastník napadl usnesení obvodního soudu odvoláním, které městský soud shledal důvodným a usnesení obvodního soudu změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem i před městským soudem částku ve výši 15 164 Kč (výrok II.). Městský soud dospěl k závěru, že obvodní soud své rozhodnutí založil na zcela nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, když nadto vedlejší účastník vůbec nevěděl, že proti němu probíhá civilní řízení, a neměl tedy vůbec možnost se k věci vyjádřit. Doručeno mu bylo až předmětné usnesení obvodního soudu. Podané odvolání bylo jeho vůbec prvním vyjádřením ve věci. Vedlejší účastník takto zejména uvedl a prokázal, že stěžovateli zajistil přístřeší, což městský soud považoval za stěžejní argument, vyvracející tvrzení stěžovatele, že přístřeší mu poskytnuto nebylo. Vedlejší účastník dále uvedl a důkazně podložil, že stěžovatel byt užívá bezplatně a zcela jej zdevastoval, což stěžovatel ani nepopřel. Městský soud uzavřel, že stěžovatel dlouhodobě ohledně povinností spojených s nájmem bytu postupuje v rozporu s dobrými mravy, nerespektuje zákon ani mu uložené povinnosti. Městský soud opřel své rozhodnutí o §1007 odst. 2 občanského zákoníku, který legalizuje vypuzení z držby v případě, kdy druhá strana odepře plnění, když někdo brání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Městský soud zdůraznil, že u stěžovatele jde o nepravou držbu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že důvodem pro podání žaloby k obvodnímu soudu byla skutečnost, že dne 5. 2. 2022 vedlejší účastník vtrhl násilně do bytu užívaného stěžovatelem, vypudil ho z držby, odvezl část bytového zařízení a rozbité dveře nahradil novými dveřmi s novým zámkem, čímž mu znemožnil přístup do bytu. Stěžovatel vzniklý stav označuje za svémocné vyklizení bytu a považuje jej za zásah do obydlí.
6. Stěžovatel uvádí, že předmětný byt užíval od roku 1981 a poté, co mu byla doručena výpověď z nájmu bytu v roce 2013, předmětný byt užíval v souladu s §711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tzn. do doby, než mu bude poskytnuto vedlejším účastníkem přístřeší.
7. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že držba stěžovatele je zjevně nepravá, nicméně k tomuto závěru neprovedl žádný důkaz. Městský soud naprosto ignoroval, že v posuzované věci jde o prozatímní ochranu držby. Stěžovatel ani neměl možnost vyjádřit se k názoru městského soudu, že jeho držba je nepravá. V uvedeném spatřuje stěžovatel porušení svých práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
8. Stěžovatel dále namítá porušení svého práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť se domnívá, že jeho věc připadla u městského soudu jinému senátu, než připadnout měla, čímž došlo k odnětí stěžovatelova zákonného soudce. Stěžovatel tuto námitku vznesl při jednání před městským soudem, kdy předseda senátu uvedl, že v určitém procentu případů dochází z důvodu specializace k ručnímu zařazení věcí konkrétnímu senátu, což mohl být i případ stěžovatelovy věci. Stěžovatel se však domnívá, že jakýkoliv ruční zásah do rozvrhu práce je nepřijatelný a zakládá porušení práva na zákonného soudce.
III.
Vyjádření účastníka řízení
9. Ústavní soud vyzval účastníka řízení, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti, zejména k namítanému manuálního zásahu do rozvrhu práce, v důsledku čehož mělo dojít k přidělení věci stěžovatele jinému senátu.
10. Městský soud k tomu uvedl, že správce aplikace, která přiděluje automaticky napadlé věci jednotlivým senátům podle rozvrhu práce, si ověřil, že věc stěžovatele napadla v souladu s rozvrhem práce, a to bez jakéhokoliv (ručního) zásahu zaměstnankyň zápisového oddělení. Věc tedy byla přidělena správnému senátu podle aktuálního rozvrhu práce.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
13. Stěžovatel, stručně řečeno, namítá, že byl neoprávněně vypuzen z držby, neboť v bytě zůstával ze zákonného důvodu, kdy čekal na splnění povinnosti vedlejším účastníkem, který mu měl poskytnout přístřeší podle předchozí právní úpravy. Stěžovatel však předkládá argumentaci, která byla na základě dokazování před městským soudem vyvrácena.
14. Městský soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu, kdy bylo postaveno najisto, že vedlejší účastník stěžovateli poskytl tzv. přístřeší, tj. umožnil mu sjednat nájemní smlouvu v některém z ubytovacích zařízení, kde vedlejší účastník pro stěžovatele tuto možnost předjednal. Naplnění podmínky poskytnutí přístřeší je pak zjevné i ze skutečnosti, že vedlejší účastník byl úspěšný s návrhem exekuce na vyklizení bytu. Dále bylo zjištěno, že stěžovatel v předmětné bytové jednotce po dobu takřka osmi let pobýval, ačkoliv již od roku 2014 nebyl nájemcem bytu a navzdory tomu, že mu stěžovatel obstaral tzv. přístřeší. Vedlejšímu účastníkovi jako vlastníku nemovitosti po tuto dobu stěžovatel neplatil žádný finanční obnos, přestože bytovou jednotku užíval, neplatil ani povinné platby s bytem související, zejména platby do společenství vlastníků jednotek, což za něj byl nucen platit vedlejší účastník. Dále bylo prokázáno, že stěžovatel byt zdevastoval, ten je nyní zcela neobyvatelný. Za této situace městský soud přistoupil k použití §1007 odst. 2 občanského zákoníku, který umožňuje vypudit z držby toho, kdo odepře něco plnit, resp. brání výkonu práva, k čemuž v případě stěžovatele došlo. Stěžovatel totiž dlouhodobě neplnil své povinnosti plynoucí mu z toho, že užíval po mnoho let (neoprávněně) bytovou jednotku vedlejšího účastníka a na jeho úkor se tím obohacoval. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, který vyslovil, že jeho držba je zjevně nepravá, k čemuž dle něj nevedl dokazování. Ústavní soud však podotýká, že městský soud vycházel z tvrzení a důkazů předložených vedlejším účastníkem, na základě čehož objasnil skutkový stav a vyslovil svůj právní názor, že držba stěžovatele je nepravá. Stěžovatel v bytě dlouhodobě zůstával bez právního důvodu a nemovitost odmítal opustit i v době, kdy již byla proti němu nařízena exekuce. Ústavní soud považuje argumentaci městského soudu za plně přezkoumatelnou, ochraňující zájmy vedlejšího účastníka, jehož práva byla dlouhodobě protiprávním jednáním stěžovatele porušována. Ústavní soud tedy neshledal porušení práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
15. Namítá-li stěžovatel zásah do obydlí podle čl. 12 Listiny, je nutno tuto námitku na základě zjištěného skutkového stavu odmítnout. Aproboval-li městský soud stav, kdy vedlejší účastník vypudil stěžovatele z nepravé držby svépomocí, postupoval v souladu s čl. 12 odst. 3 Listiny, kdy šlo ze strany vedlejšího účastníka o zásah, který byl v demokratické společnosti nezbytný pro ochranu jeho práv, která byla dlouhodobě zásadním způsobem porušována stěžovatelem.
16. Stěžovatel dále namítá porušení svého práva podle čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť městský soud měl údajně manipulovat s přidělováním věcí. Toto tvrzení stěžovatele však bylo vyvráceno šetřením předsedy senátu 55 Co, který si osobně ověřil, zda bylo do přidělení stěžovatelovy věci manuálně zasaženo, přičemž zjistil, že k ničemu takovému nedošlo. Právo stěžovatele na zákonného soudce tedy porušeno nebylo.
17. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu