ECLI:CZ:US:2022:4.US.233.22.1
sp. zn. IV. ÚS 233/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ZAREMBA Stav Group SE, sídlem Vývoz 5475, Zlín, zastoupené JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, sídlem Václavské nám. 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. prosince 2021 č. j. 4 To 52/2021-230 a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. října 2021 č. j. 68 T 1/2019-216, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí jí hrozí závažná újma, jelikož v předmětných nemovitostech má umístěno své sídlo.
3. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podávají následující skutečnosti. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") byly podle §101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku stěžovatelce jako zúčastněné osobě na trestním řízení zabrány nemovitosti v katastrálním území Zlín (dále jen "předmětné nemovitosti"). Předmětné nemovitosti byly zabrány, jelikož byly zakoupeny stěžovatelkou za výnos z trestné činnosti, a jde tedy o zprostředkovaný výnos z trestné činnosti podle §135b odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
4. Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu stížností, která byla Vrchním soudem v Olomouci (dále jen "vrchní soud") jako nedůvodná zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá hrubé porušení svých procesních práv, která má jako zúčastněná osoba, neboť o nich nebyla poučena podle §42 trestního řádu. Stěžovatelka byla nadto přibrána jako zúčastněná osoba až po skončení relevantního dokazování, tudíž uplatnění jejích procesních práv tím bylo podstatně omezeno.
6. Stěžovatelka dále namítá nesoulad skutkových zjištění a právního posouzení věci, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, že by předmětné nemovitosti měly být tzv. zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti. Tento skutkový závěr byl učiněn toliko na základě nekonzistentní výpovědi nevěrohodného svědka Č., jehož výpověď není v souladu s výpověďmi dalších svědků (zejména bývalých manželů M., od nichž stěžovatelka předmětné nemovitosti zakoupila). Stěžovatelka v době pořízení předmětných nemovitostí disponovala vlastním rozsáhlým majetkem, který použila při nákupu nemovitosti. Stěžovatelka uvádí, že nebylo důkazně podloženo, že finance použité k nákupu předmětných nemovitostí pocházely z trestné činnosti.
7. Stěžovatelka dále vznáší pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu 68 T krajského soudu, která se podle názoru stěžovatelky chová nestandardně, neboť např. nepoučila stěžovatelku podle §42 trestního řádu, neprovedla relevantní důkazy, jejichž provedení stěžovatelka navrhovala, výpovědi svědků vykládala ve zjevném rozporu s obsahem těchto výpovědí atp. Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti, resp. učinila návrh na vyloučení předsedkyně senátu, avšak tato námitka byla posouzena velmi stroze a formalisticky. Námitky stěžovatelky byly označeny za nepodložený předpoklad a domněnku, avšak v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu lze i pouhé zdání považovat za relevantní kritérium (viz např. nález ze dne 2. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 741/21).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud k zabrání věci podle §101 odst. 2 trestního zákoníku uvádí, že se toto ochranné opatření ukládá, aniž by byl podstatný vztah osoby, které zabíraná věc náleží, k trestné činnosti, jejímž výnosem tato věc má být. Rozhodný je pouze vztah mezi zabíranou věcí a trestným činem. Samotné zabrání majetku osobě, která nebyla ani nebude odsouzena, přitom nelze považovat za porušení ústavně zaručených práv této osoby, a to za podmínky, že jí je umožněno se proti zabrání věci efektivně bránit před soudem. Vzhledem k tomu, že zabráním věci může dojít k zásahu do vlastnických práv nevinných osob, je dále nezbytné, aby soudy vždy řádně prokázaly (a odůvodnily), zda jsou naplněny podmínky, které pro zabrání věci zákon stanoví. Těmto kritériím však napadená usnesení podle náhledu Ústavního soudu dostála.
11. Stěžovatelka vznáší závažná tvrzení dotýkající se porušení jejích procesních práv, kdy údajně nebyla poučena o svých právech podle §42 trestního řádu a nadto byla přibrána k trestnímu řízení jako zúčastněná osoba až po skončení relevantní části dokazování. Ústavní soud po přezkoumání této námitky uzavírá, že je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka tuto námitku vznesla v řízení před vrchním soudem, který ji vyhodnotil jako důvodnou a z namítaných důvodů zrušil usnesení krajského soudu ze dne 1. 3. 2021 a přikázal krajskému soudu, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Vrchní soud ve svém kasačním usnesení ze dne 27. 5. 2021 uznal porušení práv stěžovatelky podle §42 trestního řádu. Krajský soud ve veřejném zasedání, které se konalo dne 14. 10. 2021, odstranil procesní nedostatky, které mu vytkl v kasačním usnesení vrchní soud, a nově vyslechl znalce Ing. Janáska, který oceňoval předmětné nemovitosti v roce 2013 pro realitní kancelář zastupující prodávající M., přičemž zmocněnec stěžovatelky byl veřejnému zasedání přítomen a bylo mu umožněno uplatnit procesní práva v zastoupení stěžovatelky. Dále byl v průběhu veřejného zasedání vyslechnut opětovně i svědek Č., kterému zmocněnec stěžovatelky taktéž mohl klást dotazy. Zmocněnec stěžovatelky byl dále vyzván k uplatnění závěrečného návrhu. V průběhu veřejného zasedání, které se konalo dne 14. 10. 2021, tudíž došlo k nápravě předchozího procesního pochybení krajského soudu.
12. Stěžovatelka dále brojí proti skutkovým zjištěním krajského soudu a vrchního soudu, když zejména zpochybňuje původ finančních prostředků, za něž byly předmětné nemovitosti pořízeny, dále zpochybňuje věrohodnost svědka Č., jakož i konzistentnost jeho výpovědi. Ústavní soud však k těmto námitkám zpochybňujícím skutková zjištění a brojícím proti hodnocení důkazů podotýká, že není povolán namítaná pochybení přezkoumávat, neboť vychází ze skutkového stavu zjištěného obecnými soudy. Ústavní soud zdůrazňuje, že je to pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudu (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li soud při svém rozhodování podmínky předvídané trestním řádem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není až na výjimky tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. V posuzované věci však nelze dovodit ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, který stěžovatelka explicitně namítá, neboť z odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, že především závěr o původu peněz, za něž byly předmětné nemovitosti pořízeny, byl vyvozen z výpovědi spolupracujícího obviněného Č., přičemž jeho výpověď je podpořena dalšími důkazy (např. i výpovědí svědků bývalých manželů M.). Ústavní soud tudíž neshledal zásah do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani do jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
13. Další série námitek stěžovatelky cílí na údajnou podjatost předsedkyně senátu 68 T krajského soudu, JUDr. Ivety Šperlichové. Stěžovatelka nicméně svou nynější ústavní stížností předmětné usnesení nenapadla, neboť rozhodnutí o nevyloučení předsedkyně senátu z vykonávání úkonů v trestním řízení č. j. 68 T 1/2019-14098 a č. j. 4 To 44/2021-14259 napadla samostatnou ústavní stížností, která byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3324/21. Ústavní soud se proto těmito námitkami není povolán nyní znovu zabývat (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
14. Ústavní soud aprobuje závěry napadených rozhodnutí, neboť neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
15. Ústavní soud v posuzované věci o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí samostatně nerozhodoval, neboť se s ohledem na výsledek řízení stal bezpředmětným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu