ECLI:CZ:US:2022:4.US.2353.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2353/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2009 č. j. 44 Ca 22/2008-111, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 15. 8. 2022, doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") dne 24. 8. 2022, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu.
2. Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. usnesení ze dne 8. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1757/19, ze dne 19. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 2845/19, ze dne 7. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 3068/19 a jiné; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
3. Je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. Stěžovatel však i nadále, tak jako v nynější věci, volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti podání k Ústavnímu soudu, ačkoli byl mnohokrát opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené.
6. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi stojí na stanovisku, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Stejně jako ve věcech vedených např. pod sp. zn. I. ÚS 1757/19, I. ÚS 2845/19, I. ÚS 3068/19 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj