ECLI:CZ:US:2022:4.US.2437.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2437/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti LitFin Holding, s. r. o., sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Antonínem Váchou, advokátem, sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 č. j. 15 Co 224/2022-243 a usnesení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 10. května 2022 č. j. 067 EX 17968/20-189, za účasti Městského soudu v Praze a JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, jako účastníků řízení, a obchodních společností O2 Czech Republic, a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, a VOLNÝ, a. s., sídlem Pobřežní 249/46, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že nezákonností napadeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve spojení s usnesením JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5 (dále jen "soudní exekutor"), byla zkrácena na svých právech zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že soudní exekutor napadeným usnesením uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč (I. výrok) a určil podmínky její splatnosti (II. výrok). V odůvodnění soudní exekutor uvedl, že žádostmi ze dne 18. 1. 2022 a 31. 1. 2022 požádal stěžovatelku o poskytnutí součinnosti, stěžovatelka ji neposkytla, a tím nesplnila zákonem stanovené povinnosti uložené jí podle §33 a 34 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a §128 a 129 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Proti usnesení soudního exekutora podala stěžovatelka odvolání, které městský soud neshledal důvodným, a proto napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora, které bylo ve výroku věcně správné. Postupu soudního exekutora vytkl jediné pochybení, a to uložení pokuty s odkazem na §34 exekučního řádu, když stěžovatelka nebyla osobou, která by měla povinnost součinnosti podle §33 exekučního řádu. Protože byla dotazována na informace důležité pro exekuci, aniž byla osobou podřaditelnou pod výčet subjektů podle §33 exekučního řádu, svědčila jí pouze obecná povinnost spolupráce podle §128 o. s. ř., a pořádková pokuta jí mohla být uložena podle §53 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že městský soud potvrdil pořádkovou pokutu jí uloženou za údajné nesplnění povinnosti poskytnout soudnímu exekutorovi součinnost, ačkoli zákon tuto povinnost neumožňuje uložit a ačkoli stěžovatelka ani neměla požadované informace a dokumentaci k dispozici. Městský soud a soudní exekutor při uložení pořádkové pokuty nepostupovali v souladu s procesními předpisy a s judikaturou Ústavního soudu, neboť stěžovatelka není osobou povinnou poskytnout součinnost soudnímu exekutorovi, soudní exekutor nepřípustným způsobem žádal stěžovatelku, aby mu sdělila jakékoliv informace o majetku povinného a jeho správě, a i kdyby byla osobou povinnou poskytnout součinnost, tak ji poskytla, a v širším rozsahu ji poskytnout nemohla.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody.
7. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka a další obchodní společnosti ze skupiny LifFin podaly ve stejný den osm obsahově i argumentačně shodných ústavních stížností. První z nich již Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 2439/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněnou. Toto usnesení se vypořádalo se stěžovatelčinou argumentací totožnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované ústavní stížnosti (viz bod 8. až 10. usnesení sp. zn. I. ÚS 2439/22), tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu